Článek
Inflace mezi dubnem a květnem byla nečekaně vysoká a v případě důchodcovských domácností činila 0,6 %. S výjimkou ledna, kdy tradičně dochází k přeceňování a inflace bývá vysoká, jde o nejvyšší meziměsíční růst cen za více než rok, což překvapilo analytiky i ČNB.
Zatím nedokážeme říct, jaká bude inflace za červen, což bude poslední sledovaný měsíc pro výpočet řádné valorizace v lednu 2026. Ale pokud tam nebude nějaký zásadní pokles cen, dá se očekávat, že zvýšení průměrného důchodu se bude pohybovat nad úrovní 550 Kč. Nyní mi propočet vychází na průměrnou valorizaci 589 Kč, a i případný mírný růst cen v červnu způsobí překonání hranice 600 Kč. (Detaily jsem řešil v tomto článku, připravil jsem i předběžnou kalkulačku.)
Část důchodců si proto klade otázku, jestli v případě takového vývoje nepřistoupí vláda k jednorázovému snížení valorizace. Je to pochopitelná obava, ostatně v roce 2023 jsme byli svědky razantního snížení mimořádné valorizace v průměru o více než 1 000 Kč. Problematické bylo, že šlo o nečekané snížení a navzdory předchozím slibům vládních představitelů došlo k zásahu do zákonné úpravy mechanismu valorizace.
Je situace před volbami jiná?
Jaká je tedy šance, že se zákonná valorizace změní? Osobně nepředpokládám, že by se vláda k dalšímu snížení odhodlala. Už na začátku října proběhnou volby do Poslanecké sněmovny a je nepravděpodobné, že by měli vládní politici „sebevražedné“ sklony a nepopulární krok by činili krátce před nimi. Finální údaje pro výpočet valorizace budou zveřejněny během července, takže do voleb budou zbývat jen necelé tři měsíce a hlavní fáze schvalování případné snižovací novely by tedy probíhala jen krátce před volbami.
Zároveň ale dodávám, že i když je další snížení valorizace důchodů velmi nepravděpodobné, rozhodně není vyloučené. Možná ho neprovede tato vláda (byť po překotných důchodových změnách v roce 2023 už raději neočekávám nic), ale může k tomu přistoupit nová budoucí vláda. Když totiž budou politici hledat rychlé úspory, mohou využít právě valorizaci důchodů.
Ústavní soud totiž právě rychlému snižování valorizace tak trochu „vydláždil“ cestu a poskytl i přesný návod, jak takový krok učinit. Klíčový je v tomto ohledu nález z ledna 2024, kdy soudci rozhodovali o ústavní stížnosti právě na zmiňované snížení mimořádné valorizace.
Právní nárok až při výplatě důchodu
Připomeňme si, že Ústavní soud stížnost zamítl. Sice konstatoval, že došlo k narušení legitimního očekávání důchodců, ale bylo jen krátké a nebylo tedy natolik významné, aby byla porušena ústavní pravidla. Jak jsem popsal v tomto článku, soudci se ve svém nálezu do jisté míry opírali nejen o právní argumenty, a zohlednili i některé ekonomické či společenské aspekty. V nálezu například uvedli, že je „společný zájem na tom, aby systém důchodového pojištění jako celek byl vyvážený, spravedlivý a udržitelný nejen aktuálně, ale i v budoucnosti“.
Zásadní byl ovšem závěr ohledně toho, kdy skutečně vzniká právní nárok na valorizaci důchodů. V tomto měla opozice i vláda odlišný pohled – zatímco ústavní stížnost tvrdila, že nárok vznikne už na konci měsíce, kdy jsou zveřejněny údaje ČSÚ o inflaci, vláda argumentovala, že je to až v okamžiku vydání příslušného vládního nařízení.
Ústavní soud ale zcela změnil perspektivu nahlížení a konstatoval, že právní nárok na valorizaci vzniká až v okamžiku splatnosti navýšeného důchodu. „Určení měsíce, od něhož se odvozuje následně stanovené mimořádné zvýšení důchodů, ještě nepředstavuje vznik právního nároku na jeho výplatu; ten totiž vzniká teprve splatností konkrétní dávky. Jestliže zákonodárce ještě před vznikem tohoto právního nároku nyní napadeným zákonem snížil výši této jinak obecně předpokládané mimořádné valorizace, nejednal nepřípustně retroaktivně (nešlo o pravou retroaktivitu),“ stojí v nálezu soudu.
Třeba v případě valorizace 2026 to znamená, že právní nárok vzniká až v okamžiku lednové splátky důchodu. Lze tedy usuzovat, že kdykoliv předtím může dojít ke změně pravidel valorizace, aniž by šlo o nepřípustně retroaktivní krok. Soud tím v podstatě říká, že vláda (kterákoliv) může bez obav počkat až na okamžik, kdy budou známé všechny statistické údaje potřebné k výpočtu valorizace. A pokud jí bude připadat, že očekávané navýšení je nezvykle vysoké, může ji následně změnit, aniž by to mělo nějaké právní následky. Dokonce při tom může dojít i ke krátkému narušení legitimního očekávání.
Důležité je i další konstatování v nálezu, podle kterého je podstatné, že „mimořádná valorizace skutečně proběhla, byť ne v takové výši, jak zákon původně stanovoval“. Podstatné je, že nedošlo k nominálnímu snížení důchodů, ale pouze menšímu navýšení, a důchodci by to tedy ze své podstaty neměli vnímat negativně. Snížení je dle soudu „ve svém důsledku pro příjemce důchodů výhodnější než např. úplné zrušení systému automatismu při mimořádných valorizacích“.
Ústavní soud naviguje politiky
Ústavní soud tady svým rozhodnutím tak trochu otevřel Pandořinu skříňku a velmi konkrétně ukázal, jak případné snížení valorizace důchodů provést, aby to bylo ústavně v pořádku.
Pokud budou chtít politici v budoucnu valorizaci snižovat, mohou tak činit bez právních obav, a dokonce si k tomu v případě spěchu mohou dopomoci i vyhlášením stavu legislativní nouze. Soud totiž uznal argumentaci o tom, že zhoršení veřejných financí, třeba kvůli nečekaně velkému navýšení důchodů, může být v širším politickém kontextu vnímáno také jako „hospodářská škoda“. A k jejímu odvrácení je možné využít i zrychlené schvalování zákonů.
Já osobně doufám, že takový postup už žádná vláda v budoucnu nevyužije. Jsem zastánce toho, že když je zákonem stanovený jasný valorizační mechanismus, měl by se dodržovat a politici by neměli valorizaci ad-hoc měnit. Platí to i pro případné navyšování, protože to je do značné míry obdobný akt jako snižování. Nehledě na skutečnost, že i zákon přímo nabízí vládě možnost pro snadné navýšení řádné valorizace, pokud by vycházela velmi nízká.
