Zákon o důchodech bobtná jako Otesánek: Ještě pár překotných zásahů a v pravidlech se nikdo nevyzná

Zákon o důchodovém pojištění, který v roce 1996 přeměnil původní socialistický systém důchodů na modernější způsob fungování, nám v posledních letech bobtná jako pohádkový Otesánek. Uveďme si na začátek několik čísel:

Od první verze se za zhruba 30 let délka zákona zdvojnásobila. A jen končící Fialova vláda ho během jediného volebního období dokázala rozšířit téměř o třetinu. Pro představu, běžný člověk čte rychlostí asi 200 až 300 slov za minutu, a jen pouhé přečtení celého zákona by tedy trvalo nejméně dvě hodiny. (Vedle toho navíc existuje samostatný zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který popisuje, jak mají úředníci v konkrétních případech postupovat. A ten je ještě rozsáhlejší.)

Na první pohled má zákon o důchodovém pojištění stále 110 paragrafů, ale při pozornějším čtení si člověk všimne, že mnoho paragrafů bylo přidáno, jen mají složitější označení jako § 37a. Nebo ještě hůře § 67fa. Jen pro zajímavost, ten poslední zmíněný paragraf konkrétně zní následovně: „Při stanovení částek podle § 67e odst. 3 vět druhé a třetí a § 67f odst. 2 a 3 se postupuje podle § 8 odst. 2 a 3 zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, ve znění účinném ke dni 1. ledna 2024.“

Upřímně, rozumí této formulaci někdo? Řekl bych, že až na pár úředníků, právníků nebo samotného autora tohoto paragrafu se zřejmě nenajde mnoho lidí, kteří by dokázali přesně říct, o co tady jde a co se počítá. Konkrétně citovaný paragraf je součástí rozsáhlé části zákona o tom, jakým způsobem se snižují důchody prominentním představitelům, a jde o pojistku, aby důchody neklesly pod určitou hranici.

Ale to není úplně podstatné. Podobných složitých paragrafů, formulací a vzájemně provázaných odkazů je v zákoně velmi mnoho a v poslední době téměř každý rok přibývají. Přibývají také „jednorázové“ paragrafy, které třeba měnily výši valorizace pro konkrétní roky. Naposledy to bylo v roce 2023, kdy vláda Petra Fialy narychlo snížila mimořádnou valorizaci, a stejně postupovala i vláda Andreje Babiše v roce 2021, která valorizaci naopak jednorázově zvýšila.

Čím déle zákon existuje a čím více do něj politici zasahují, tím je komplikovanější, „zaplevelenější“ a méně srozumitelný. Lidé se v důchodových pravidlech stále méně orientují a může pro ně být velmi složité zjistit, co dnes platí a podle čeho se jim důchod počítá.

Dobře to ukazuje i případ učitelky ze severní Moravy, která požádala o předčasný důchod, aniž by počítala s tím, že se jí důchod bude finančně krátit. Nyní se kvůli nízkému důchodu soudí, a při jednání u soudu vyšlo najevo, že paní nemá nejmenší tušení, jak se důchody v Česku počítají. „K dotazu soudu žalobkyně uvedla, že vlastnímu výpočtu předčasného důchodu v prvostupňovém ani napadeném rozhodnutí nerozumí, ale zřejmě jsou v nich zahrnuta všechna období pro výpočet starobního důchodu,“ napsal soud v rozhodnutí.

U zmíněné paní učitelky si někteří možná budou překvapeně „ťukat na čelo“ a říkat si, že každý rozumný člověk musí vědět, že se předčasný důchod krátí. Jenže neznalostí pravidel předčasného důchodu to začíná a s velkou pravděpodobností to bude pokračovat dalšími důchodovými mechanismy. Protože už roky 2026 a 2027 přinesou několik dalších komplikovaných změn, ve kterých je dost složité se orientovat.

Typickým příkladem budou změny výchovného. Doposud byla situace celkem přehledná – za každé vychované dítě se důchod zvýšil o 500 Kč a bylo snadné to vysvětlit. Výchovné se pak každý rok valorizovalo o stejnou míru jako procentní výměra, takže třeba v roce 2025 činí 503 Kč. Stávajícím důchodcům se pak při valorizaci zvyšuje celý důchod i s přiznaným výchovným.

Jenže od roku 2027 se vše velmi zkomplikuje. Při valorizaci důchodů se začne výchovné odečítat, což se ještě dá relativně snadno pochopit. Horší ale je, že při přiznávání nového výchovného budou mít první dvě děti odlišná pravidla. Bude u nich probíhat speciální kontrolní výpočet a oceňovány budou buď fiktivním vyměřovacím základem, nebo výchovným. Bude záležet na pořadí narození dětí, počtu dětí i splnění podmínky výchovy, a situaci může zkomplikovat i to, když se na výchově dětí podílelo více osob, třeba matka, otec nebo nevlastní rodič při osvojení v novém manželství.

Mně osobně trvalo několik hodin, než jsem nový mechanismus nastudoval a pochopil, a to se problematice důchodů věnuji už řadu let. Ale běžní lidé, kteří nemají hlubší znalosti důchodové legislativy, nemají šanci se v tom správně orientovat.

Můžu pokračovat dalšími změnami, které jsou velmi neintuitivní nebo málo srozumitelné. Před pár dny jsem například napsal článek, který popisuje nové poloviční krácení předčasného důchodu. Pravidla jsou složitější, než jsem čekal, a výsledkem je nejdelší článek, jaký jsem tady na Seznam Médium publikoval.

A jdeme dále. Kdo se například vyzná v tom, jak přesně funguje ocenění pro náročné profese? Kolik lidí ví, že u čtvrté kategorie se počítají pouze směny odpracované po roce 2015 a všechny starší se ignorují? A třeba že třeba záchranáři mají zohledněné směny už od roku 1993? A je všem jasné, jak se rozpočítávají 12hodinové směny, když je standardní směna stanovena na 8 hodin? Jistě, zaměstnavatelé a úředníci to nějak spočítají, potvrdí a vydají rozhodnutí. Jenže běžný člověk nemá šanci si to zkontrolovat.

Takhle třeba vypadalo rozhodnutí o přiznání důchodu mého otce, který získal nárok na dřívější důchod o 15 měsíců, protože pracoval jako podnikový hasič. A to mám ještě pocit, že to patří k těm celkem jasnějším formulacím:

Zrovna u důchodového věku lze ještě řadu věcí docela intuitivně dovodit a existují na to kalkulačky. Ale jak budou vypadat rozhodnutí o důchodu, až v rozhodnutí začne figurovat již zmíněný fiktivní vyměřovací základ nebo až manželé začnou používat sdílené vyměřovací základy? Osobně si myslím, že se budeme muset ještě více spoléhat na to, že úředníci zkrátka všechno dobře spočítali a neudělali chybu, protože kontrola bude složitá. Anebo drahá, pokud se někdo obrátí třeba na právníka.

Jenže bohužel ani kontrola od právníka nemusí být vždy jistota. Před časem jsem popisoval spor zpěvačky Heleny Vondráčkové, která se také soudila o vyšší důchod. První část soudu vyhrála a započítaly ji doby pojištění z doby před rokem 1989. Ale druhý soudní spor prohrála a kvůli nevhodně zvolenému datu přiznání důchodu přišla o hodně peněz, na které by měla nárok. Při čtení soudního rozhodnutí jsem měl pocit, že ani její právník pravidlům úplně nerozuměl, případně nedokázal zpěvačce vysvětlit a poradit, jak si má změnit datum přiznání důchodu, aby to pro ni bylo výhodné.

Zkrátka důchody jsou komplikované a bude hůře. Neustálým nabalováním nových změn a přechodných opatření navíc vznikají různé nestandardní nebo dokonce nespravedlivé situace. Více jsem se jim věnoval v tomto článku a upřímně nechápu, proč už se některé komplikované situace dávno neodstranily. Tak trochu mám pocit, že nové důchodové agendy je tolik, že se nikomu nechce vracet do minulosti a řešit věci, které žádné politické body nepřinesou, protože se týkají jen malého počtu lidí. (Světlou výjimkou je zrušení přísného pravidla o souběhu péče o dítě a drobných přivýdělků před rokem 1996, za což si Marian Jurečka zaslouží pochvalu.)

Končící vládě Petra Fialy jsem opakovaně vytýkal, že důchodové změny provádí překotně, mění pravidla „za chodu“ v průběhu roku a některé věci zbytečně komplikuje. A přestože s řadou změn v principu souhlasím, můj výsledný dojem je, že se důchody za uplynulé čtyři roky staly ještě o stupeň méně srozumitelné, než tomu bylo doposud. Mám pocit, že stačí ještě pár změn v tomto stylu, a důchodům už nebude téměř nikdo rozumět. A můžeme se ptát: nepřestává zákon, kterému jeho adresáti nerozumí, plnit svou základní funkci?

Pevně věřím, že se politici budou v dalších letech krotit a změny důchodů budou provádět trochu více uvážlivě a promyšleně. Důchody by se neměly měnit netransparentně a už vůbec by se neměly vytvářet skokové rozdíly mezi lidmi, kteří se narodili ve stejném roce.

Styl legislativní práce, který v uplynulém období předvedli třeba poslanci Vít Kaňkovský, Marek Benda nebo Jan Jakob, považuji za vrchol disrespektu vůči běžným lidem a ukázku toho, jak by změny důchodů vypadat neměly. Snad nebudou tyto příklady následovat další politici.

Vždyť odchod do důchodu se dříve nebo později bude týkat úplně každého, a je tedy v zájmu nás všech, abychom se v pravidlech vyznali. A hlavně aby důchody byly předvídatelné a měli jsme jistotu, že se nám podmínky nezmění jen pár let před důchodem, takže se na změny nebudeme schopni připravit. Nebo je to přehnaný požadavek?