Článek
Společnost se vyvíjí a důchodová pravidla je nutné občas změnit či zpřísnit. Zastávám ale názor, že by se tak mělo činit předvídatelně a měla by se respektovat dostatečně dlouhá přechodná doba mezi schválením a okamžikem, kdy začnou změny platit.
Proč? Odchod do důchodu není rutina, není to nákup v obchodě nebo odjezd na dovolenou. Jde o velkou životní změnu, která završuje často přes 40 let trvající pracovní kariéru, výchovu dětí a placení daní i dalších odvodů státu. Lidé se často na důchod připravují s předstihem a plánují si konec v práci i podání žádosti o důchod.
Očekával bych proto, že stát nebude nečekaně a náhle měnit důchodové podmínky. Každý by přinejmenším jeden či dva roky dopředu měl znát přesné podmínky toho, za jakých mu bude přiznán a vypočítán důchod.
Změny předčasných důchodů
Současná vláda bohužel opakovaně volí přístup, který s předvídatelností důchodů nemá mnoho společného. Například rychlé změny předčasných důchodů z roku 2023 představovaly docela velké zásahy do životních plánů části budoucích důchodců. Zvláště když začaly platit prakticky ze dne na den a navíc do poslední chvíle nebylo zcela jasné, co nakonec bude schváleno.
Stručně si připomeňme, o co šlo. Vláda předložila návrh na výrazné zpřísnění předčasných důchodů, například zvýšení finančního krácení za předčasnost nebo zkrácení maximální doby předčasnosti. Část změn přitom měla začít platit v podstatě obratem po schválení novely, nikoliv od nového roku či od poloviny roku, jak až na výjimky předpokládá zákon.
To samo o sobě považuji za problematické už s ohledem na to, že žádost o důchod je možné podávat až čtyři měsíce před datem přiznání důchodu. Mohlo se tak stát, že si někdo podal žádost o důchod, a následně „za chodu“, tedy v průběhu řízení o přiznání důchodu, politici změnili legislativu a důchod mu byl nakonec vypočítán podle jiných pravidel.
Návrh poslance Kaňkovského
I tady bych dokázal (ale opravdu jen s vypětím sil) přivřít oči, protože vláda tyto změny dopředu avizovala, bylo celkem jasné, že budou schváleny a lidé se na to mohli alespoň do nějaké míry připravit. Ovšem to, co předvedl poslanec a předseda sociálního výboru Vít Kaňkovský (KDU-ČSL), považuji za schválnost a tak trochu „dýku do zad“ běžným lidem, kteří předčasný důchod řešili.
Zkrácení maximální doby předčasnosti na 3 roky mělo mít původně stanovený odklad účinnosti o jeden rok, dokonce to tak schválila i vláda. Vít Kaňkovský ovšem prostřednictvím „svého“ výboru pár týdnů před zvažovanou účinností novely předložil pozměňovací návrh, který u zkrácení předčasnosti počítal s okamžitou účinností.
Svůj návrh nikdy pořádně nezdůvodnil, pouze později na mé naléhání přiznal, že ho vlastně ani nepsal a že si ho vyžádalo ministerstvo. V podstatě prosadil, že část lidí náhle dočasně ztratila nárok na předčasný důchod (původně ho mohli získat až o 5 let dříve), a to i v případě, že si o něj již požádali. Na to, že tím mohl zásadně ovlivnit životní plány lidí, jen konstatoval: „Byli jsme ujišťováni, že se to nedotkne žadatelů, kteří již mají o předčasný důchod požádáno. Toto jsem pak ještě znovu dotazoval u legislativy MPSV před 3. čtením. A velmi mě mrzí, že nakonec je právní výklad účinnosti jiný.“ (Návrh Kaňkovského následně při schvalování ve 3. čtení podpořilo celkem 86 poslanců.)
Návrh poslanců Bendy a Jakoba
Podobná situace se opakovala také v závěru loňského roku při schvalování důchodové reformy, konkrétně u snižování důchodového věku pro lidi pracující v náročných profesích. Opět velmi zásadní změna na poslední chvíli a krátce před začátkem účinnosti.
Vláda původně dlouho dopředu avizovala, že nárok na dřívější důchod budou mít zaměstnanci ve 4. kategorii a část zaměstnanců ze 3. kategorie. Na konci 2. čtení ovšem poslanci Marek Benda (ODS) a Jan Jakob (TOP 09) nečekaně předložili pozměňovací návrh, který 3. kategorii zcela vyřadil. Tento návrh byl následně schválen, hlasovalo pro něj 97 poslanců. Celkem to ovlivnilo více než 100 tisíc lidí, kteří původně měli ocenění dřívějšího důchodu získat, ale nakonec se tak nestalo.
Naprosto respektuji, že až do konce legislativního procesu nelze s jistotou říct, co opravdu bude či nebude schváleno. Jenže v tomto případě vládní představitelé déle než půl roku opakovaně slibovali ocenění pro 3. kategorii a informovali o tom jako o hotové věci, se kterou lidé mohou počítat. Bylo to i součástí informační kampaně k důchodové reformě.
Pak ale přišla náhlá a nečekaná změna, která nebyla dopředu avizovaná, a teprve v listopadu 2024 se lidé definitivně dozvěděli, že od ledna 2025 bude vše jinak a pracovníkům ve 3. kategorii se důchodový věk snižovat nebude.
Podstatné v tomto ohledu je i to, že seznam náročných profesí pro dřívější důchod byl stanoven na základě rozsáhlé analýzy, na které pracovalo ministerstvo zdravotnictví, a bylo jednoznačně řečeno, že vybrané rizikové práce mají přímý negativní dopad na zdraví. Mimochodem zdůvodnění k této věci má v důvodové zprávě k návrhu reformy více než 17 stran, naproti tomu zdůvodnění poslanců Jakoba a Bendy pouze necelou jednu stránku.
Více předvídatelnosti by prospělo
Rád bych zdůraznil, že nejsem proti samotným změnám. Politici samozřejmě mají právo zpřísňovat či měnit důchodová pravidla. Kritizuji ale způsob, jakým je to prováděno.
Copak je problém, aby se u zásadních změn důchodů alespoň rok či dva počkalo se začátkem účinnosti? Opravdu je tak složité se na některých zásadních úpravách zákona dopředu dohodnout a schválit je v podobě, v níž byly avizovány a na poslední chvíli je neměnit? Už tak jsou důchody nepřehledné a nesrozumitelné, a nyní ještě musí budoucí důchodci sledovat změny, které se objevují a řeší v podstatě ze dne na den.
Poslanci Kaňkovský, Benda a Jakob předvedli vrcholnou formu politického alibismu a možná si ani nedovedou představit, jak velkou nejistotu a stres mnoha lidem způsobili. Zvláště v případě poslance Kaňkovského je nepochopitelné, proč předložil návrh, u něhož – jak sám přiznal – ani neměl ucelenou představu o tom, jaké právní dopady bude mít.
Věřím, že se z toho politici poučí a při budoucích změnách důchodů budou dbát alespoň na základní míru předvídatelnosti. Rozumím argumentaci o finančních úsporách, rozpočet je v minusu a důchodový systém také. Na druhou stranu ale hovoříme o změnách, které dopadají na statisíce lidí, a to už si zaslouží trochu politické umírněnosti a odpovědnosti při jejich plánování.
