Článek
V květnu jsem publikoval článek, ve kterém jsem se zabýval otázkou dřívějšího důchodu. Zmiňoval jsem především učitele, kteří kvůli zdraví nebo vyčerpání zvažují konec v práci, odchod do předčasného důchodu a případně předtím ještě kombinaci nemocenské nebo úřadu práce. Článek se přímo dotýkal i dalších psychicky náročných a stresujících profesí, protože i tyto lidi trápí stejné potíže.
Tušil jsem, že téma vyvolá odezvu. Ale tak velký ohlas a tolik reakcí, které mi dorazily, jsem opravdu nečekal. Lidé kolem šedesátky mi popisují, jak je práce v tomto věku začíná neúměrně zmáhat a jak jim ubývají síly. Velkou roli hraje také stres i celkové psychické vyčerpání, a představa dalších tří, pěti nebo sedmi let do důchodu začíná být neúnosná.
„V posledních letech se po příchodu z práce dávám dohromady, abych dokázala další den vstát před pátou a odjet do práce. Jsem vyčerpaná především psychicky a vystresovaná z dojíždění,“ napsala paní Soňa, která má 59 let a pracuje v laboratoři.
Podobně je na tom i paní Eva, která pracuje jako účetní a popisuje, jak jí nejprve nastoupila menopauza a poté se jí v následujících letech začala vytrácet energie. „Začínají se přidávat výpadky paměti a vy si přestáváte být jistí. A tak se začínáte vracet a kontrolovat zpětně, jestli jste to teda udělali dobře, což vlastně způsobuje další stres,“ popisuje s tím, že i běžná práce jí nyní trvá delší dobu. A zatímco dříve jí po náročném uzávěrkovém období stačil relativně krátký odpočinek, nyní je každý další rok náročnější: „Najednou jakoby cítíte tlak toho života a máte pocit, že jste nezrelaxovala z jedné uzávěrky a, panebože, už se blíží další.“
Fyzické síly, bolesti a tlak mladších
Lidé kolem šedesátky se také mnohem častěji dostávají pod tlak kolegů o dvacet nebo třicet let mladších. Nemají ani tak obavy z toho, že by nezvládali držet krok profesně nebo se nestihli doučit novinky a modernější postupy. Scházejí však fyzické síly, ruce ztrácejí jemnou motoriku, častěji se objevují různé bolesti nebo se zhoršuje zrak, a to celé se pak projevuje i v celkové psychické kondici. Pokud někdo pracuje ve velké firmě či korporátu, kde je velký tlak na výkon, může se objevit kritika a ve výsledku to přináší jen další stres.
Velmi zajímavý byl také e-mail, který mi napsala osoba působící ve vysoké pozici v rámci institucí českého zdravotnictví a má tedy k tématu zdraví blízko. Se svolením uvádím celou citaci: „Každý člověk má rozdílnou míru reakce na psychickou zátěž, stejně jako na fyzickou. Já osobně také uvažuji o předčasném odchodu do starobního důchodu z důvodu psychické zátěže, byť celý život pracuji jako státní úředník – od nejnižší, přes mezinárodní až po úroveň na ministerstvu. Psychické zatížení, včetně práce o víkendech či svátcích, v posledních letech 10 až 16 hodin denně, mně osobně vzalo dost sil, a tak o ukončení kariéry přibližně jeden a půl roku dříve velmi vážně uvažuji. Dost dobře si sice neumím představit, že budu jen doma. Ale jak mě učili předci, peníze budou a my nebudeme.“
Předčasný důchod jako reálná varianta
Ve vyjádření zaznívá zvažování předčasného důchodu. V posledních letech podobné úvahy slýchám stále častěji, a to nejen od lidí, kteří mají vyloženě fyzicky náročnou profesi. Ve vyšším věku jsou namáhavé i práce v administrativě, nemocnicích, dopravě, obchodech, ve službách nebo ve výrobě, i když tam vyloženě nejsou zatěžující fyzické nebo rizikové podmínky. Stres a psychická zátěž, třeba v podobě práce na směny či šibeničních termínů, mohou mít podobně negativní vliv na zdraví jako práce s chemikáliemi nebo v chladném prostředí. Jen se o tom tolik nemluví a debata je mnohdy shrnuta konstatováním, že v kanceláři se přece člověk nenadře a klidně tam může „sedět až do sedmdesáti“.
Ať už si ale politici, odborníci nebo další komentátoři myslí cokoliv, situace se nakonec stejně vyvíjí nezávisle na nich. Lidé, kteří mají podlomené zdraví, jsou vyčerpaní nebo pár let před důchodem ztratí práci a nemohou najít jinou, se většinou rozhodují podle svých aktuálních možností. A statistiky nám dlouhodobě ukazují, že počet lidí v předčasném důchodu se neustále zvyšuje.
V roce 2025 je v Česku 762 tisíc předčasných důchodců a tvoří celkem 32 % všech starobních důchodců (celkem jich je 2,35 milionů). Pro srovnání v roce 2015 bylo 571 tisíc předčasných důchodců a tvořili 24 % z celkového počtu 2,35 milionů důchodců. A v roce 2005 bylo 275 tisíc předčasných důchodů a tvořili pouze 14 % z celkového počtu 1,94 milionů starobních důchodců. Za dvacet let se podíl zvýšil o 18 %.
Počet i podíl předčasných důchodců se každý rok zvyšuje, a to i bez ohledu na jednorázový bezprecedentní zájem v letech 2022 a 2023, kdy hrála roli hlavně finanční výhodnost s ohledem na mimořádné valorizace. Trend je dlouhodobý a kontinuální, to čísla jasně ukazují. A přestože zatím ještě nevíme, jak se případně změní zájem o předčasné důchody v důsledku jejich významného zpřísnění od roku 2023, já osobně žádný dramatický pokles nečekám. Spíše naopak.
Důchodový věk neustále roste
Proč? Hlavní důvod vidím v tom, že část lidí zkrátka nezvládá pracovat až do důchodového věku. Je dobré si připomenout, že důchodový věk se kontinuálně zvyšuje od poloviny 90. let, kdy byl schválen současný zákon o důchodovém pojištění. Do té doby muži chodili do důchodu v 60 letech a ženy v 57 letech, případně dříve podle počtu vychovaných dětí. Dnes se sice bavíme o stropu 65 let nebo 67 let, který byl loni schválen v rámci reformy, ale ani jednoho zatím nebylo dosaženo a důchodový věk se už bezmála třicet let každý rok zvyšuje o několik měsíců. Rychleji roste ženám, protože v budoucnu se jim nebudou děti zohledňovat.
Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) sice neeviduje přesné statistiky o tom, proč lidé odcházejí do předčasného důchodu, úředníci ale dokážou trendy a důvody snadno vysledovat. Nejčastěji jsou to lidé, kteří mají zdravotní důvody nebo si nemohou najít práci. V případě žen je častým důvodem rovněž to, že se chtějí více zapojit do péče o vnoučata, případně se musí starat o nemocné rodiče či jiné členy rodiny. Méně často jsou to lidé, kteří mají dostatečné finanční zajištění a zkrátka už se jim nechce pracovat. Podstatné je, že pokud lidé volí předčasný důchod, nebývá to z nějakého rozmaru, ale většinou jsou za tím objektivní důvody.
Delší život, ale v nemoci
Zvyšování důchodového věku s tím může souviset. Statistiky sice ukazují, že očekáváná délka dožití v Česku se stále prodlužuje, což logicky vyvolává potřebu důchodový věk zvyšovat. Zároveň ale platí, že délka života ve zdraví se u mužů i žen shodně pohybuje kolem 61 až 62 let a už desítky let stagnuje. „Jedním z důvodů nejspíše bude rozvoj zdravotní péče, kdy určité vážné nemoci, například infarkt, mrtvice, nádorové onemocnění, přežije více osob než v minulosti, ale další roky pak žijí s různými zdravotními omezeními,“ napsala mi Helena Chodounská z Českého statistického úřadu, která vede oddělení statistiky vzdělávání, zdravotnictví, kultury a sociálního zabezpečení.
Jinými slovy lidé sice žijí déle, ale v podstatě se neprodlužuje doba, kdy jsou v dobré kondici a nemají potíže se zdravím. A přestože jde o statistický ukazatel vycházející z výběrového šetření (nejde o tvrdá data jako počty úmrtí) a do jisté míry ze subjektivního vnímání vlastního stavu, nelze opomíjet jednu důležitou skutečnost. Je to právě vlastní zdraví a momentální schopnost pracovat, co nakonec rozhoduje o tom, kdy lidé o důchod žádají, nikoliv úvahy o tom, kdy umřou.
Málokdo dobrovolně zvolí finančně krácený předčasný důchod, když má práci a bez větších potíží ji zvládá. Předčasný důchod je obvykle nezbytnost, která se zdravím více či méně souvisí. Řádný důchodový věk se postupně zvýšil nad úroveň délky života ve zdraví, a to nevyhnutelně vede k tomu, že část lidí i kvůli zdraví končí v práci dříve.
Odchod do důchodu v 67 letech
Netvrdím, že rostoucí počet předčasných důchodců souvisí pouze se zdravím, ostatně jak už zaznělo, důvodem může být třeba potřeba pečovat o někoho nemocného v rodině, ztráta práce v regionu s vyšší nezaměstnaností nebo jiné okolnosti. Ale nepochybně představuje zdraví jeden z významných aspektů. Když budeme i nadále zvyšovat důchodový věk, je nutné počítat s tím, že část lidí zkrátka začne odcházet do důchodu dříve, ať už bude skutečný důvod jakýkoliv.
Většina bude pravděpodobně i nadále pracovat až do řádného důchodu a nebudou mít potřebu končit v práci dříve. Ostatně zmiňovaných 61 až 62 let života ve zdraví je průměr a rozhodně to neznamená, že v tomto věku začínají Češi hromadně marodit. Naopak se ukazuje, že roste počet lidí, kteří pracují i po dosažení důchodového věku, už dnes je přes 180 tisíc a s ohledem na novou slevu na sociálním pojištění lze očekávat, že tento počet ještě poroste.
Bude ale nový důchodový věk stanovený na 67 let většina lidí zvládat i do budoucna? Zatím to totiž nevypadá, že by se zdraví Čechů mělo v dohledné době nějak výrazně zlepšit. A je nutné rozlišovat, pokud někdo pracuje do 63 nebo 64 let, což je dnešní obvyklý důchodový věk, a pokud se hranice posune o další roky dále. Opravdu se chceme spoléhat na to, že se předčasný důchod, i přes velké finanční krácení, nestane první volbou pro větší část populace?
Zdroje: Počty předčasných důchodů (ČSSZ), Délka života ve zdraví (iRozhlas.cz), Kalkulačka důchodového věku (České důchody)
