Článek
Během posledního čtvrt roku jsem si vyslechl hned několik podobných příběhů o tom, jak je práce ve školství po šedesátce vyčerpávající a těžko zvladatelná.
Zprávy byly velmi podobné. Psaly je dámy, které učí na základní škole a do důchodu mají ještě několik let, ale svou práci zvládají jen s vypětím sil. Začíná je trápit zdraví, případně pociťují fyzické a psychické vyčerpání. Pokládají si otázku, jestli je možné vydržet s učením až do důchodového věku, a jestli by náhodou nebylo lepší skončit dříve.
„Ta práce je stále náročnější. Děti ještě zvládnu, i když jejich morálka a pozornost jsou mnohem horší než dříve. Ale každý rok přibývá administrativa, neustále jsou nová školení, vyplňují se hromady papírů. To není o tom, že si odučím své hodiny, ale přijdu domů a řeším rodiče, systém Bakalář, digitalizaci a další věci,“ popsala mi jedna z učitelek a pravidelná čtenářka mých článků.
Podle ní má mnoho lidí zkreslenou představu o tom, že učitel učí čtyři nebo pět hodin a pak má volno. Ve skutečnosti učením práce nekončí, následují další povinnosti, příprava, formuláře, statistiky a vzdělávání. Oproti minulosti toho mají učitelé více, někdy mají i více dětí ve třídách, což je stresující zvláště pro ty ve vyšším věku. Na některých školách situaci navíc komplikuje také inkluze vzdělávání nebo související nedostatek asistentů pedagogů.
„Když je člověk starší, tak už se nové věci učí pomaleji. Soustředění je také horší, přitom děti vyžadují neustálou pozornost, rychlou reakci, musíte je hlídat. To si ale politici neuvědomují, a klidně ještě zvyšují důchodový věk. Ta práce se do pětašedesáti nebo déle zkrátka nedá zvládnout. Každý den přijdu z práce a musím si na hodinu lehnout,“ uvedla další žena, která učí nepřetržitě 35 let a v tuto chvíli si neumí dobře představit, že by učila až do dosažení řádného důchodového věku. Proto reálně zvažuje, že půjde do důchodu dříve, možná už po skončení aktuálního školního roku.
Psychická zátěž se nezohledňuje
Právě otázka důchodového věku je dost zásadní. Když se hovoří o náročných profesích, vždy se zmiňuje fyzická námaha nebo škodlivé vlivy a jejich dopady na zdraví. Zcela opomíjená je ovšem psychicky náročná práce, kam se učitelství nepochybně řadí. A nejde samozřejmě jen o učitele, ale třeba o pečovatelky, zdravotní sestry, piloty a další povolání s vysokou psychickou zátěží.
Když politici nebo ekonomové hovoří o nutnosti zvyšování důchodového věku, neměli by opomíjet, že mnoho lidí zkrátka nedokáže pracovat do 66 nebo 67 let či dokonce déle, jak se původně zvažovalo. Asi se shodneme, že si nedokážeme představit 65letého horníka nebo svářeče. Ale možná bychom měli podobně nahlížet i na další profese, zvláště když jsou velmi zásadní a ovlivňují naše životy.
Jak moc se nám například zamlouvá představa, že naše děti učí a připravuje na život někdo, kdo je sice zkušený, ale velmi vyčerpaný nebo nemocný? Opravdu může dát dětem v klíčové životní etapě maximum? Jistě je mnoho pedagogů, kteří vše zvládají dobře, ostatně já sám si vzpomínám, že mě na prvním stupni učila asi sedmdesátiletá vitální a energická paní učitelka. Jenže ne každému slouží zdraví do vysokého věku, a ne každý má tolik energie. Když někdo učil celý život, a po šedesátce mu docházejí síly, možná by měl mít nárok na nějaký přiměřený předčasný důchod bez obavy z velkého finančního krácení. A opakuji, nejde jen o učitele, ale i další psychicky náročné profese, které také pracují s lidmi.
Když se vrátím k dámám, které mi psaly, všechny nyní uvažují o konci v práci a předčasném důchodu. Zajímavé je, že všechny shodně zmiňují i další možnost – úřad práce a předdůchod, tedy výplatu peněz z penzijního spoření.
„Přemýšlím o tom, že budu učit ještě jeden školní rok. Potom půjdu na jedenáct měsíců na úřad práce, dostanu podporu a až pak požádám o předčasný důchod,“ píše učitelka ve svém e-mailu. Také zvažuje, podobně jako další dámy, možnost čerpání předdůchodu, a to souběžně s úřadem práce nebo následně s předčasným důchodem. „Můj manžel udělal to stejné už před rokem a teď je spokojený v předčasném důchodu. Zdraví máme jen jedno, a na co mi potom bude důchod, když nebudu mít ani sílu si ho užít,“ dodává.
Úřad práce před důchodem
Právě scénář, který zahrnuje ukončení práce, registraci na úřadu práce a případné čerpání předdůchodu, v poslední době zaznamenávám velmi často. A nejde jen o učitele. Ukazuje se, že po šedesátce mnoha lidem začínají docházet síly, a ne všichni chtějí riskovat, že v práci nechají poslední léta, kdy se ještě cítí relativně zdravě.
Na zmíněný úřad práce a následný důchod dostávám dotazy velmi často. A musím říct, že to v některý případech považuji za prozíravé a šikovné řešení.
Proč? Lidé nad 55 let mohou čerpat podporu až 11 měsíců, přičemž první 2 měsíce činí podpora 65 % předchozích příjmů, další 2 měsíce 50 % a následujících 7 měsíců pak 45 %. Od začátku roku 2026 by navíc měla platit ještě výhodnější podpora v úvodní fázi nezaměstnanosti. Pro lidi nad 57 let bude podpora první 3 měsíce ve výši 80 %, další 3 měsíce bude 50 % a zbývající období pak 40 %.
Období nezaměstnanosti s pobíráním podpory se navíc počítá do důchodu jako náhradní doba pojištění, jen se krátí na 80 %. To znamená, že například za 100 dnů v evidenci úřadu práce se započítá 80 dnů. Jde tedy o standardní způsob, jak si o něco navýšit důchod, protože roste šance na získání dalšího roku pojištění. Nezaměstnanost se zároveň eviduje jako vyloučená doba, takže se neznehodnocují předchozí výdělky z práce.
Úřad práce může představovat výhodnou možnost, kterou lze po konci práce využít k překonání chybějící doby do řádného důchodu nebo ke zkrácení délky předčasnosti před odchodem do předčasného důchodu. Připomínám, že finanční krácení se zvyšuje za každý započatý 90denní cyklus předčasnosti. Když se navíc úřad práce zkombinuje s předdůchodem, může součet podpory a částky z předdůchodu do značné míry nahradit předchozí příjmy z práce. (Výhodou předdůchodu navíc je, že ho můžete čerpat nezávisle na čemkoliv jiném, jsou to vaše peníze. Je úplně jedno, jestli pracujete, pobíráte podporu na úřadu práce nebo důchod.)
Samozřejmě ne vždy je taková situace jednoznačně výhodná, určitě je dobré vše posuzovat individuálně také z hlediska finanční návratnosti nebo výše očekávaného důchodu. Spíše bych rád zdůraznil, že rozhodně nejde o špatnou volbu. Pokud na období po práci navážete úřadem práce, pravděpodobně tím nic nezkazíte. To jsem ostatně poradil nejen zmiňovaným učitelkám, které mi psaly, ale říkám to obecně i dalším lidem. Vždy také mimochodem dodávám, aby při registraci rovnou zmínili, že už jen čekají na důchod, aby je úředníci zbytečně „nehnali“ na pohovory.
Citlivá otázka nejen unavených učitelů?
Když jsem začínal psát tento článek, nebyl jsem si stoprocentně jistý jeho relevancí. Na jednu stranu jsem si říkal, že možná hledám problém tam, kde ani ve skutečnosti není. Zároveň jsem ale nemohl opomenout skutečnost, že když se na mě ve stejnou dobu obrátí několik lidí s prakticky totožným problémem, je to minimálně náznak něčeho většího. Možná by stálo za to trochu pátrat.
Pracujete ve školství a kvůli zdraví či vyčerpání také zvažujete dřívější důchod? Nebo máte v rodině nebo ve své blízkosti někoho takového? Budu rád, když mi napíšete třeba v diskusi pod článkem a podělíte se o vlastní zkušenosti nebo o to, co vás trápí. Stejně tak mi můžete napsat, pokud pracujete v jiné psychicky náročné profesi a máte podobné úvahy. Osobně si myslím, že tomuto tématu by stálo za to se více věnovat.
