Článek
Velmi dobře si pamatuji prohlášení ministra financí Zbyňka Stanjury z května 2022, když v rozhovoru pro Deník N komentoval chystanou důchodovou reformu: „Parametrické změny se budou týkat lidí, kterým je teď méně než 45 let. Potřebujete nějakou dobu, abyste se na nový systém adaptoval. Když vám je 58 jako mně, nejste toho schopen.“
Naprosto jsem s ním souhlasil. Odchod do důchodu není jako nákup v supermarketu, je to zásadní životní zlom a lidé se na něj připravují dlouho dopředu. Pokud má někdo víc než 50 nebo 55 let, má už omezené možnosti reagovat na zásadní změny důchodových pravidel, zvláště když jde o zpřísňování podmínek a výpočtů. Důchody se dotýkají každého z nás, a proto by měly být především předvídatelné a lidé by měli 10 až 15 let dopředu vědět, s čím mohou počítat.
Zbyněk Stanjura byl o svých slovech evidentně přesvědčený, protože o tom, že by se důchodová reforma neměla dotknout generace padesátníků, hovořil opakovaně. Dokonce to zmínil i ve vysílání České televize v lednu 2023, tedy zhruba čtyři měsíce před tím, než vláda důchodovou reformu představila. „Případná změna pravidel se nebude pravděpodobně týkat lidí, kteří mají pár let do penze, protože nedostanou dostatek času, aby změnili své chování, například víc šetřili. Bude se to týkat generace především asi 50 mínus, možná 45 mínus,“ řekl v rozhovoru, který ministerstvo dokonce zveřejnilo na svém webu.
Sliby nenaplněny, zpřísňuje se dříve
Střih. Máme září 2025, důchodová reforma je schválena a situace je značně odlišná. Už od ledna 2026 začne nabíhat nový mechanismus, který omezuje výpočet nových starobních důchodů. Každý rok se postupně budou méně započítávat výdělky a doby pojištění a proces se ukončí v roce 2035, kdy začnou do důchodu odcházet právě lidé, kterým je dnes kolem 55 let.
Těch, kteří se narodili po roce 1966, už se navíc bude týkat postupné zvyšování důchodového věku nad 65 let. Například muži i ženy narození v roce 1970 (s výjimkou žen s více než 5 dětmi) půjdou do důchodu o 5 měsíců později, než tomu bylo před schválením důchodové reformy. Nejde o zanedbatelné navýšení, jde o několik měsíců navíc, kdy budou muset pracovat. K tomu se navíc výrazně zpřísnily podmínky předčasného důchodu.
Nedávno jsem napsal článek, ve kterém jsem se snažil dnešní šedesátníky uklidnit, že se změn z důchodové reformy nemusejí obávat, protože se jich dotknou jen okrajově. Zároveň jsem konstatoval, že hlavní nápor zpřísňujících změn dopadne na generaci Husákových dětí, která bude pracovat déle a bude mít méně výhodný výpočet důchodů. Důležité je, že tato generace má ještě dostatek času se na všechno připravit, mohou si upravit spoření, změnit práci nebo strategii zajištění na stáří.
Pak tady ale máme tak trochu opomenutou minigeneraci, která dopady pocítí, ale zároveň do důchodu nemá moc daleko. Překvapilo mě, kolik lidí narozených ve druhé polovině 60. let mi napsalo a vyjádřilo obavy a frustraci. Jejich úvahy dobře vystihuje například paní Blanka: „Vždy, když čtu nějaký článek o důchodech, je tam zmíněna hranice ročník 1965, a potom se mluví o Husákových dětech. Ročníky 1966 až 1970 jako by neexistovaly.“
Konkrétní příklad nepříznivého dopadu mi v e-mailu popsal pan Tomáš, který má dokonce pocit, že část lidí politici tak trochu hodili přes palubu. „Zapomíná se na skupinu lidí, kteří na reformu dost doplatí, ale trochu se ztrácejí v davu. Zpřísňují se nám podmínky, ale už nemáme šanci se připravit. Moje manželka je ročník 1968, odchod do důchodu se jí posunul o 3 měsíce, a když bude žádat o důchod, bude nové krácení účinné téměř naplno. Vše se dozvěděla v 57 letech a nyní má jen 8 let to vyřešit,“ uvedl. A dodal, že zpřísnění důchodů nezpochybňuje a je ochoten se na něm podílet, jen má být tento proces více rozložený v čase.
Na změny vždy někdo více doplatí
Když se provádí zásadní změny důchodů, vždy se najde část lidí, kteří na to doplatí více než ostatní. Když současná vláda zpřísnila předčasné důchody, učinila tak v podstatě ze dne na den, bez přechodného období a mnoha lidem tím zasáhla do života a změnila jim plány. Před 15 lety zase došlo k výraznému zpřísnění minimální doby důchodového pojištění z 25 let na 35 let a současně se začala většina náhradních dob krátit na 80 %. I na to někteří lidé doplatili, protože počítali s určitou kontinuitou.
Podobných příkladů, a nejen v oblasti důchodů, bychom našli mnoho. A vypadá to, že i současné změny v rámci důchodové reformy budou mít své „obětní beránky“. Současní vládní politici navzdory opakovaným ujištěním svými legislativními kroky dopustili, že tady máme přes půl milionu lidí narozených ve druhé polovině 60. let, kteří možná prožívají velkou nejistotu. A čím blíž mají k důchodu, tím více se jim pravidla mění přímo před očima.
Tak trochu přehlížené ročníky
Nejde totiž jen o to, co již bylo schváleno. Blíží se volby a některé politické strany nebo hnutí slibují nové změny důchodového věku a rušení některých částí reformy. Není teď důležité, jak volby dopadnou a jaké změny politici prosadí či naopak zachovají. Podstatné je, že lidé z předhusákovské generace jsou opět v nejistotě. Mají necelých deset let do důchodu a stále neví, jaké podmínky se jich budou týkat. Bude to lepší, horší nebo vše zůstane? Těžko říct. A ještě minimálně rok či dva to vědět nebudou.
Tak trochu to vypadá, že je politici přehlížejí. Vnímají je jako položky v demografických a finančních tabulkách a nevnímají, že jde o konkrétní lidi, kteří chtějí mít možnost svůj život alespoň trochu naplánovat. Často ještě splácejí hypotéku, starají se o stárnoucí a nemocné rodiče nebo finančně podporují vlastní děti. A teď se jim k tomu přidávají obavy spojené s budoucím důchodem.
Náhlé změny jsou totiž to poslední, co člověk pár let před důchodem potřebuje. Ostatně ministr Zbyněk Stanjura to před časem popsal naprosto přesně. Jen škoda, že svá vlastní slova ignoroval.
Pokud vás článek zaujal a chcete podpořit práci na podobných tématech, můžete mi poslat individuální příspěvek přes funkci Podpořte autora. Děkuji vám.
