Článek
Den první - večer.
Inu - chtěl jsem usnadnit život své ženě (před vánoci toho má moc), a vymyslel jsem, že uvařím svíčkovou. Nevadí, že jsem ji zatím sám nevařil, jsem chlap, tak to zvládnu, no ne ???
Inu - zase jsem dal jsem na recept z Netu, i když opět „mírně“ upravený, jak už je mým zvykem. Koupil jsem cibuli, mrkev, celer, petržel, sušené brusinky. Nic jsem nevážil - přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně. Vše jsem nakrájel na maliličkaté kousíčky, strčil do obrovského hrnce, dobře promíchal, podlil obyčejnou vodou, trošku osolil, navrch jsem dal špalíček hovězí svíčkové (přiznávám : „nepravé“), a silnější plátky dobré a chutné moravské slaninky.
To celé jsem dokonale uzavřel alobalem, utěsnil ještě pokličkou, a šup s tím do elektrické trouby. Protože jsem četl jakýsi článek o dlouhodobém pečení, teplotu trouby jsem nastavil na 100°C, dobu pečení zvolil na 7 hodin. A mohl jsem jít spát. Trouba bude teplotu celých těch sedm hodin automaticky udržovat, po sedmi hodinách se sama vypne. A dá-li bůh, tentokrát z toho (možná) bude svíčková.
Dobrou noc, děti…
Den druhý - ráno.
Ráno jsem se probudil, a měl jsem dojem, že cosi krásně voní celým naším bytem. Po otevření dveří do kuchyně můj dojem ještě zesílil.
V již vypnuté troubě se nacházel doposud nádherně teplý hrnec s těmi ingrediencemi ze včerejška. Otevřel jsem ho, a ochutnal malý kousíček masa a kousíček slaninky hned z vrchu. Mňaminky mňam 😉
Chvilku jsem řešil problém, že v naší kuchyni jaksi nemáme mixér. Ten starý už odešel do věčných lovišť, a nový jsme si ještě koupit nestihli. Ale uznávám - odkládáme to už dost dlouho.
Pak mi ovšem došlo, že „problémy“ jsou jen v naší hlavě, a od toho mám mozek, aby je nějak vyřešil. I našel jsem šťouchačku na brambory, a celý obsah hrnce pořádně, ale opravdu pořádně prohnětl.
Přidal jsem tři šlehačky, celou kostku drahého másla pro zjemnění, větší kelímek plnotučné hořčice (celý), kandovanou citronovou kůru, ještě trošku soli, a laicky jsem usoudil, že do svíčkové by mohl patřit ještě tymián (šup ho tam), bazalka, bobkový list a nové koření. Přiměřeně, přiměřeně …
Celé jsem to dal na vařič a ještě deset minut vařil, přičemž jsem kvůli požadované konzistenci omáčky (prostě : aby byla tekutá a krémová) přilil ještě necelý litr mléka.
Jakmile mléko přešlo varem, mám omáčku hotovou. Holt nemáme ten mixér, a tak jsem prototyp přejmenoval na „hrubozrnná svíčková“. Ale chutná to i tak.
Teď ještě pokrájím maso na plátky, a společně s plátky slaninky ponořím do hrnce s omáčkou. Spokojeně si oddechnu, a počkám, až moje holky - manželka s dcerou dostanou chuť na oběd.
Den druhý - čas oběda.
Vůně pokrmu byla nádherná. To jsme se shodli všichni. Na talíře jsem to servíroval s koupeným, a nad párou ohřátým houskovým knedlíkem, a holky jsem seznámil i se svou ideou, že by to tedy měla být svíčková. Přesněji - „hrubozrnná svíčková“ (to kvůli absenci toho mixéru).
Mno, snědli jsme to. Dokonce to bylo i - v rámci možností - dobré a k snědku. Ale podle hodnocení mých holek to tedy prý svíčková nebyla ani náhodou. A tak jsme se shodli na tom, že jsme měli k obědu „Víťův prototyp číslo 747“. Slovíčko „svíčková“ jsme z názvu, po vzájemné dohodě, raději vynechali.
Ale dalo se to jíst a zbylo nám ještě i na zítra. Kdo má chuť a odvahu, může si recept klidně zopakovat. A nebo upravit - dávám ho tu všem volně k dispozici.
No a ještě pro pobavení - tvorba umělé inteligence.
Jak už jsem napsal, při tvorbě tohoto receptu jsem jaksi zapomněl fotografovat. A nějakou, volně dostupnou fotografii obyčejné svíčkové od profesionálního kuchaře jsem sem dávat nechtěl, protože to by se mému prototypu ani nepodobalo.
A tak jsem poprosil svou virtuální kamarádku - umělou inteligenci, Chat GPT 4.0 omni, aby se porozhlédla po internetu po nějakých fotografiích dobré české svíčkové na smetaně s houskovým knedlíkem, a aby mi podle těch obrázků, které našla, nakreslila dokonalý, fotorealistický obrázek velkého talíře s tou svíčkovou a s pěti houskovými knedlíky. To celé má ležet na desce stolu, a má být doplněné příborem a ubrouskem v nějaké reprezentativní, slavnostní úpravě.
Chat GPT splnila svůj úkol vcelku rychle, během několika málo vteřin. Ale je vidět, že pravou českou svíčkovou tahle americká holka moc nezná. Její obrázek sem přikládám pro pobavení :
Takhle si Chat GPT 4.0 omni představuje pravou českou svíčkovou na smetaně s brusinkami a s houskovým knedlíkem.
