Článek
Ano, kamarádi, musím vám představit i druhou, o něco méně zábavnější stránku řidičské profese. Zkráceně - v sobotu 24.9.2022 večer bylo nutno odvézt ze dvou zmíněných italských letovisek domů skupinu slovenských turistů.
Pátek, 23.9. - jezdím s velkými přestávkami od 9:30 do 17:30 krátké cesty po Bratislavě.
V pátek předtím, tedy 23.9. jsem během dne svým autobusem ještě najezdil zhruba 200 kilometrů po Bratislavě a okolí - přepravoval jsem tu lidi z jedné firmy na firemní teambulding a zpět, a také pracovníky z jedné firmy v Senci domů do Bratislavy.
Pátek, 23.9. - 17:30 až 23:00 mám pauzu na odpočinek.
Když jsem tohle dojezdil, následovala přesně 5 hodin a 30 minut dlouhá pauza „na odpočinek“.
Pátek, 23.9. - 23:00 až sobota 24.9. - 08:00 ráno. Dálková štreka po dálnici. Celkem 661 km.
Zhruba ve 23:00 jsem naložil do prázdného autobusu i svého druhého řidiče (staršího dědu brigádníka - starobního důchodce), a společně jsme po noční dálnici sami vyrazili do italského Lido Di Jesolo. Sám děda mě poprosil, že dlouhé kilometry a rovnou jízdu po dálnici klidně „potáhne“, ale že o sobě ví, že dlouhodobě pozornost za volantem udrží tak maximálně 3 hodiny, potom že si musí „dáchnout“ na sedadle, a že mám být tak hodný, a nenutit ho jezdit po úzkých uličkách italských měst, protože toho už se on bojí.
Při respektování maximální možné rychlosti a povinných přestávek jsme dojeli na místo určení zhruba v 8:00 ráno.
Sobota, 24.9. - Odpočinek v Itálii od 08:00 do 17:00. Přesně 9 hodin. Zákonné minimum. Většinu času prospím.
Cestovka nám zajistila každému jednu hotelovou snídani, potom jsme si společně dali zhruba hodinu trvající procházku po břehu moře a po nejbližším okolí. Ne, fakt jsme se ani nekoupali. No a pak jsme oba zalezli do toho nejobyčejnějšího a nejlevnějšího hotelového pokoje, který nám tu cestovka zařídila, a spali do 16:00 hodin.
Snímek hotelového pokoje sem dávám jen tak, abyste viděli, na jaký „komfort“ mají řidiči dálkové dopravy nárok na přespání a odpočinek. Podle Bookingu má hotel (a prý i tento pokoj) celkem tři hvězdičky, a jeden den se snídaní pro dvě osoby tu stojí 78,- euro. Je ale možné, že cestovka bude mít nějakou slevu.
V 16:00 hodin jsme si uvařili dohromady více než litr kafe (každému jeden větší hrnek na vypití hned, zbytek pak do termosky do autobusu). Ještě jedna asi hodinová procházka na druhou stranu, směrem do centra. Neznáme to tady, takže - kam nás nohy ponesou.
Italské letovisko Lido Di Jesolo je známé především svou pláží. A tak dopoledne, v té hodince mezi snídaní a usnutím, jsme se šli s kolegou podívat právě sem. Vzal jsem si sice pro jistotu i plavky, ale v reálu jsem je ani nevytáhl.
Tohle je pro změnu snímek z té odpolední hodinové procházky, centrum letoviska Lido Di Jesolo. Jo, jste v Itálii, jste u moře. Ale takhle jste si tu práci asi nepředstavovali… (na rovinu: jsou i mnohem lepší dny, atraktivnější pobyt a místa, kde si toho užijete víc).
Sobota, 17:00 večer. Hledáme turisty a vyrážíme domů.
Nastartovat autobus a přistavit ho k hotelu, kde máme nabírat turisty. Najít skupinu, která nás nedopatřením čekala jinde, a naložit je i jejich kufry do autobusu. Kufry nakládám já, kolega usazuje lidi na sedadla. Popojet 62 kilometrů do Bibione, k jinému hotelu. Tam jsme přijeli ve 20:00 hodin. Turisté už nás čekali před hotelem, mírně pršelo, takže procházka po Bibione žádná, ani foťák jsem tam nakonec nevytáhl.
Sobota, 20:00. Nakládáme další skupinu v Bibione. Prší, turisti jsou nervózní, končí jim dovolená, přestávka žádná.
Celou noc na střídačku šoférovat domů, v tom 1× dotankovat naftu kdesi v Rakousku. Ráno ve 4:30 vyložit turisty v Bratislavě u nádraží, znovu dotankovat autobus do plna a v 5:15 ho zaparkovat ve firemním depu.
Neděle, 04:30 ráno. Vykládáme turisty v Bratislavě. Jelo se oklikou přes Bibione, cesta byla dlouhá „jen“ 673 kilometrů.
Ještě uklidit, vyluxovat autobus, srovnat sedačky i závěsy, vynést odpadky, opláchnout alespoň čelní sklo. To samozřejmě dělá kmenový šofér, brigádník vystoupil společně s turisty a už je doma. Jo, chtělo by to celý autobus umýt i z venku, ale není na to ani čas, ani chuť. Autobus musí jezdit, aby vydělával, říkává s oblibou pan majitel. A tak tímtéž autobusem bude moje kolegyně odjíždět ten samý den už v 6:30 na další domluvenou štreku.
Neděle, 05:50. Jedu domů.
V neděli ráno mi zbývá ještě odšoférovat mým vlastním osobním autem posledních 24 kilometrů domů. Cestou se stavit na jedné adrese v Bratislavě, prostě „někde“ odevzdat jeden papír, což jsem adresátovi předtím telefonicky svatosvatě slíbil.
Doma (v neděli ráno zhruba v 8:00) obejmout svou ženu Gitku, zašeptat „mám Tě rád“, a odpadnout do postele. Neděli jsem prospal, vzbudil jsem se až večer.
V pondělí, 26.9. odjíždím svým autobusem, se sportovním klubem házenkářů do Trenčína. Naštěstí až ve 14:30 odpoledne.
Tož … i tohle obnáší práce řidiče cestovní kanceláře.
Marná sláva - tahle sezóna už končí. Také jsme odváželi poslední skupinu turistů, žádný další turnus jsme sem už nepřivezli. Lehátka brigádníci za pár dní uklidí do zimního skladu a město i pláž téměř osiří. Na shledanou příští sezónu.
