Článek
V době covidu děda Víťa pracoval jako domovník na internátu jedné střední školy. Jenže dětí tu moc nebylo - studenti museli být doma a učili se dálkově, distančně, přes počítač. Bohužel právě v té době nám vypadla jedna paní učitelka informatiky a paní ředitelka rozhodla, že budu prváky učit informatiku právě já. Jak jinak, na dálku, přes skupinový videohovor.
Musím ale „své“ děti pochválit - s jejich počítačovou gramotností to vůbec není špatné. Mám první ročník, děti ve věku 14-15 let. Já sedím na škole, děti u počítačů a tabletů doma.
Téma hodiny: Hledání informací a souborů na internetu, sdílení nalezených informací.
Tak dětem říkám, že věřím, že to už všechno umí. Protože na netu žijí už rok. A že zkusíme Komenského „škola hrou“. Vynechal jsem tedy pro dnešek výklad, a pustil se rovnou do procvičování.
Začínám zlehka :
Jak se jmenoval kapitán na Titanicu, kdy se narodil a kdy zemřel? První odpověď mám zhruba tak do tří vteřin.
Jak se jmenoval herec, který ho hrál ve filmu?
Také tři vteřiny.
Stáhněte si fotku herce do počítače, a pošlete mi ji e-mailem.
Okamžitá a bezchybná reakce.
Dobře, přitvrdíme…
Vyvolávám jednu slečnu, která se určitě zajímá o všechno možné, jen ne o fotbal. Jak se jmenuje hlavní brankář týmu Manchester United? Od kterého roku je členem týmu? Kde hrál předtím?
Správné odpovědi jsou na světě za dvacet vteřin. Snad jen to datum nástupu do týmu není úplně jednoznačné, protože i na netu se uvádějí dva různé údaje. Uznávám proto jako správné oba dva.
Teď vyvolávám kluka, který zase určitě nevaří. Přijde mi na návštěvu kamarádka, která trpí jednou nemocí. Tak jí chci uvařit krupičnou kaši, ale musí být BEZ LEPKU. Najdeš mi recept?
Recept na obyčejnou kaši i s fotkou kluk dokáže nasdílet během deseti vteřin, ta správná „bezlepková“ mu trvá asi minutu.
OK, děcka, dokážete mi najít, jakou nemocí ta slečna trpí, když musí jíst potraviny bez lepku? To se ukázalo jako nejtěžší otázka dne, odpověď mi děti hledali snad dvě minuty. Nakonec se ale objevuje to správné slovíčko - „celiakie“.
Zkouším něco jiného. Najděte seznam učitelů naší školy, vyberte (jednoho konkrétního) pana profesora, načtěte na obrazovku jeho rozvrh, udělejte screenshot obrazovky, pošlete mi do mailu…
Žáci mi sdílí obrazovky, videa, fotky, probíhá nadšená diskuse nad úkoly. Jasně, že profesora uměli.
Hele, sedím teď ve slovenské Modre a mám hlad. Najděte stránku Kamenné restaurace, nasdílejte mi, co mají dnes k polednímu menu… ani to nedořeknu, a mám správné odpovědi.
Jůůů, oni dnes nedělají řízek, a já bych měl chuť zrovna na řízek s bramborem. Je tady v Modre nějaká restaurace, která by mi ho dnes uměla přivézt k obědu?
Klapy klap prstíkem po klávesnici, první správná odpověď za 40 vteřin. Bravo!
OK, chci si koupit fotoaparát Nikon 5600. Musí mít ty a ty konkrétní parametry. Samozřejmě ho chci co nejlevněji, ale zase od autorizovaného prodejce, nový a se zárukou, žádný bazar.
Většina dětí správně přepne z Googlu na Heureku. První odpověď správná není, je to sice nejlevnější, ale je to jen tělo fotoaparátu, bez požadovaného objektivu. Druhá odpověď je sice také z levného kraje, ale neuznám ji - jedná se o již jednou vrácené, tedy rozbalené a použité zboží. Třetí odpověď je super, foťák, který chci, můžu mít za 563 eur i s dopravou zdarma. Druhá (správná) nejlevnější nabídka je za 569, třetí za 599 eur. Dopracovat se k odpovědi trvalo mým studentům asi minutu.
Tak další záludnost. Adame, odkud nám teď vysíláš? „Z Dubové.“ (to je jedna vesnička kousek od Modry). Aha. Tak si představ, že tu nemáme Covid, a že tě tvoje kámoška pozvala na oslavu jejích narozenin do Švýcarska, do Zürichu. Letadlem letět nechceš, to je moc drahé. Najdi mi cestu vlakem, autobusem, nebo tak nějak… levnou, rychlou, nasdílej jízdní řád…
Adam to zkouší přes oficiální stránky slovenských železnic, ale je vidět, že tuhle stránku spravuje státní firma. Dopátrat se k jízdnímu řádu se tu nedá ani do tří minut, a to se snažím pomáhat i já sám.
Přepneme se tedy jinam. A už mám na monitoru odpověď. V 9:20 nasednu v Dubové do autobusu, pojedu do Bratislavy, odtud tímto vlakem do Vídně, odtud tímto vlakem do Zürichu, budu tam ve 20:53 hodin. Celková cena jízdenky 39 eur, to by šlo.
Pošli mi to celé do mailu - za 20 vteřin mám, a můžu si i vytisknout.
Poslední otázka, děti, zahrajeme si na detektivy. Byl jsem nedávno na dovolené v Maďarsku, někde u rakouských hranic. A poslal jsem Vám fotku, kde stojím před hotelem Pannonia. Dokážete z toho zjistit, v jakém jsem byl městě?
20 vteřin, a už jedna slečna volá, že jsem byl v Šoproni. Zírám, a ptám se, jak na to došla. No, hledala jsem nejdřív „hotel Pannonia“, ale takových je po Evropě více než 10. Tak jsem změnila vyhledávání na „hotel Pannonia Maďarsko“. To mi už našlo jen dva. Ale jeden z nich je v Budapešti, a to není na rakouských hranicích. Takže ten druhý, ten je v Šoproni. Na rakouské hranice asi 10 kilometrů. Správná odpověď.
Rozdal jsem všem jedničky, a popřál dětem co nejhezčí prožití nadcházejících velikonočních prázdnin a svátků. Vidím na nich, že je tyhle hodiny baví, a že je to něco, na co možná nejsou zvyklí. Sám ještě musím všechno zapsat do třídnice, ale mám z toho celkově dobrý pocit. V digitálním světě se tyhle děti určitě neztratí.
