Článek
Ahoj všem, kteří právě sedíte v čekárně u lékaře a zoufale hledáte informace, nebo jste na můj článek narazili náhodou.
Ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti a tipy ve světě, kde je bolest zad často spojována se stresem a když se objeví diagnóza, o které se ví málo, většinou řeknou „to nebolí“, dají vám analgetika a pošlou za jiným specialistou.
Kdybyste na mě narazili v obchodě, kavárně, nebo na ulici, nevšimli byste si, že mé tělo téměř 6 let svádí neviditelný boj s neustálou bolestí, brněním nohou a každý krok je riziko. Vypadám na první pohled zdravě, jako každá jiná žena v mém věku.
Dovolte, abych vás seznámila s mými třemi nechtěnými spolubydlícími, se kterými sdílím proti své vůli jedno tělo a kteří mi změnili život.
1. Tarlovova cysta
Když se řekne cysta, každý si představí váček, který se může objevit kdekoliv v těle,a když dělá problémy, lékaři ji odstraní. Vlastně je to pravda, ale co když se tato malá nenápadná potvůrka objeví na části, případně částech míchy? Tento útvar, naplněný mozkomíšním mokem, se zabydlel uvnitř mé křížové kosti. Tvrzení lékařů „to nebolí“ asi neslyšel a rozhodl se o sobě dávat vědět.
2. Atypický hemangiom na těle obratle
Malý cévní nádor na bederním obratli. Sice nezhoubný, ale v mé verzi je atypický právě tím, že vyžaduje neustálou pozornost a sledování, jestli neoslabuje obratel víc, než je bezpečné a nezasahuje mimo „bezpečnou“ zónu. Každý krok mi vysílá do místa nálezu tupé bolestivé vibrace a zvedání i lehčích břemen ostrou bolest, jakoby mi s každým pohybem říkal „hej, jsem tu taky“.
3. Zlomený poslední článek kostrče
Říká se, do třetice všeho dobrého i zlého. Má kostrč se rozhodla, že bude ctít toto rčení, využila situace pádu a zlomila se. Díky diagnostice půl roku po úrazu srostla ve špatném úhlu, bez možnosti neinvazivní nápravy. Myslíte si, že se dá se špatně srostlou kostrčí v klidu odpočívat, sedět, nebo si užívat běžný společenský život? Vyvedu Vás z omylu. Každé sezení a vstávání, ležení na zádech, každá cesta autem po nerovném povrchu i obyčejné kino, nebo právě sezení v čekárně jsou mi připomínkou toho, jak je důležitá.
Děkuji z celého srdce, že jste dočetli až sem a stali jste se tak na chvilku součástí mého neviditelného světa.
Mé diagnózy si dávají nonstop šichtu. Budou určitě neúnavně pokračovat ve svých současných neřestech, a jak jsem nedávno zjistila, mají potenciál vymýšlet další novinky. Já osobně nonstop režim nezvládnu, ale určitě se k vám zase vrátím. Mám v hlavě spoustu vtipných i těch méně úsměvných vzpomínek nejen z ordinačního prostředí a ráda bych se s vámi o ně podělila. Možná se v tom zase někteří z vás najdou. A to je mým cílem. Být tu s vámi, když vám nikdo nevěří, když vás mají za simulanta nebo blázna a vy začínáte uvažovat, zda jím opravdu nejste. Nejste ani jedno a především v tom nejste sami, je nás víc a společně to zvládneme ustát se zdravým rozumem.
Napište mi do komentářů vaše připomínky, co vás zajímá, nebo i jen vzkaz. Jestli jste se v mém článku našli, jste právě v té čekárně a hledáte, jako já před lety, ujištění, že krevní nádor na obratli není opravdu takové zlo, jak se vám snažil tvrdit lékař (protože slovo nádor znamená většinou průšvih jako vrata). Nebo máte jen v okolí někoho s neviditelným spolubydlou a pomohla jsem vám trochu pochopit jeho svět. Uvítám i vaše vlastní zkušenosti a příběhy, na kterých můžeme společně stavět naše společná bojiště.
Můj příběh teprve začíná a vy můžete být jeho součástí.
