Kappa není jediný japonský vodní přízrak

Japonští vodníci žijí zpravidla v řekách, v jezírkách či v bažinách, s oblibou obývají i zavodněná rýžová pole. Ve starých příbězích je asi nejčastěji zmiňován kappa, který je rozšířený po celém Japonsku, v jednotlivých prefekturách se ale objevují i další přízraky spojené s vodními plochami, například garappa, kawataró či hjósube.

Vodníci kappa lákají a stahují do vody koně a dobytek a často také topí malé děti – údajně proto, aby si mohli pochutnat na jejich vnitřních orgánech, zejména na játrech. Podle některých příběhů se navíc pokoušejí zmocnit magického drahokamu zvaného širikodama, který představuje duši člověka a nachází se v jeho řitním otvoru. Když drahokam (v doslovném překladu „řitní kuličku“) vytáhnou, snáze se prý dostanou ke své oblíbené lahůdce – totiž játrům. Toto počínání vodníky kappa někdy dokonce řadí i mezi „záchodové přízraky“ (o nich si můžete přečíst tady).

V příbězích bývají vodníci kappa líčeni v různých podobách (coby přízraky se samozřejmě mohou proměňovat), asi nejčastěji však bývají vykresleni jako malí zelení podsadití mužíčci s plovacími blánami na rukou i na nohou. Někdy mají šupinatou kůži či želví krunýř a želvu může případně připomínat i jejich obličej s krátkým širokým zobákem.

Kappa má obrovskou sílu, proto si ze sportů nejvíce oblíbil tradiční zápasy sumó a s gustem vyzývá každého, koho potká, aby se s ním utkal. Je si totiž naprosto jist, že ho nikdo nepřemůže. Jeden způsob, jak zbavit vodníka jeho pověstné síly, ale přece jen existuje. Kappa má totiž nahoře na hlavě prohlubeň, a aby mohl své síly využít, musí ji mít naplněnou vodou. Když na něj chce člověk vyzrát, stačí, aby se mu poklonil na pozdrav. Kappa je dobře vychovaný, proto úklonu vždy opětuje. Jinak by si si o něm mohl někdo pomyslet, že je nezdvořilý. Tím se mu ale voda z prohlubně na hlavě vylije a on tak o svou pověstnou sílu přijde.

Vedle lidských vnitřností má kappa nejradši okurky. Proto je v dřívějších dobách lidé na venkově kladli na okraje svých rýžových polí, aby si vodníka předcházeli, a zároveň nabádali své děti, aby nikdy okurky nejedly při koupání. Tahle vodníkova záliba způsobila, že se v názvech pokrmů z okurek často objevuje výraz kappa – existují třeba suši závitky s okurkou, kterým se říká kappa maki (maki znamená „závitek“). Oblíbené jsou ale i jiné pochoutky z okurek, s nimiž jsou spojené postavičky či kresby vodníků – u stánků se v létě v Japonsku prodávají třeba nakládané okurky napíchnuté na špejli a na ostrově Šikoku mají i kjúri doggu, totiž hot dog, kde je v rohlíku místo párku ochucená okurka.

Zatímco s vodníky kappa se dá aspoň občas domluvit a dnes jsou za určitých okolností pokládani dokonce za roztomilé, jiní vodní tvorové představují především zlo. K takovým patří třeba hjósube, chlupatý skrček s výraznou tváří, který je dnes znám třeba ze série GeGeGe no Kitaró. Pověsti o této bytosti jsou spjaty především s prefekturami Saga a Mijazaki na ostrově Kjúšú.

Podobně jako kappa žije i hjósube v blízkosti řek, bažin či rybníků, v oblibě má ale i veřejné lázně, kde se čas od času s chutí vykoupe. Vždy přitom za sebou zanechá spoušť v podobě znečištěné vody plné chuchvalců chlupů. Na toho, kdo se pokusí vodu opět vyčistit, může pak tento zlostný přízrak seslat neštěstí. S vodníkem kappa sdílí hjósube odpor ke koním. Jsou známy případy, kdy bez váhání zabil koně člověku, který uvedl lázeň po jejím znečištění do původního stavu, případně z ní vylil všechnu špinavou vodu.

Jak kappa, tak hjósube si z lidí rádi tropí žerty. Obecně však platí, že hjósube je méně kultivovaný než kappa, který přece jen zachovává určitou etiketu. Například okurky, které pro něj nechávají lidé na okrajích zavodněných polí, chápe jako rituální dary a těm, kteří mu je věnovali, zpravidla neškodí. Naproti tomu hjósube si oblíbil lilky, jichž je schopen naráz zkonzumovat úctyhodné množství. Bez skrupulí je lidem krade a na člověka, který by mu v tom bránil, je schopen seslat nemoc či dokonce smrt. Chybí mu jakýkoli respekt a je považován spíše za destruktivního tvora.

Literatura: