Kočky v japonské kultuře: Od Hello Kitty ke kočičím ostrovům

Kočky už odedávna představují důležitou součást japonského společenského života. Objevují se v místním folklóru, v tradičním umění i v popkultuře a jsou považovány symbol štěstí, tajemství a elegance. Figurky jako Hello Kitty nebo „vítací kočky“ manekineko jsou dnes známy po celém světě, v Japonsku mají ale kočky dokonce i své ostrovy.

V restauracích a obchodech v Japonsku i jinde v Asii – a dnes už ovšem i v asijských restauracích jinde ve světě, včetně Česka – narazíme na figurky koček se zvednutou tlapkou. Toto gesto, které je u nás někdy mylně vykládáno jako mávání, představuje v japonském kontextu pozvání. Figurky manekineko se v Japonsku poprvé objevily v období šógunátu Tokugawa (1600–1868) a říká se, že vedle hostů zvou k sobě také štěstí a bohatství.

Jedna z mnoha legend, které se o manekineko tradují, vypráví o knížeti, který se na své pouti zastavil u chrámu uprostřed lesů. Usedl pod strom, aby se naobědval, když vtom začalo foukat. Kníže zvedl hlavu a zpozoroval kočku, která se objevila u brány chrámu a kynula mu tlapkou, aby vešel. Kníže se hned zvedl, a jakmile vykročil směrem k bráně, zablesklo se a strom, pod nímž ještě před chvilkou seděl, zachvátil oheň. Z vděčnosti za záchranu života se pak kníže chrámu bohatě odměnil a „vítací kočka“ manekineko se stala symbolem štěstí.

Kočka je ovšem i ikonou japonské kultury „roztomilosti“ (v japonštině kawaii) – vždyť kdo by neznal postavičku Hello Kitty? Ta v loňském roce oslavila padesáté narozeniny, společnost Sanrio ji poprvé představila už v roce 1974. Za dobu své existence se Hello Kitty stala neodmyslitelnou součástí každodenního života – nejen jako hračka, ale i v podobě nejrůznějších produktů, které k ní odkazují. Její popularita se přitom rozšířila daleko za hranice japonských ostrovů.

Fenoménem posledních let se v Japonsku staly ostrovy koček, které dnes už přitahují turisty nejen z Japonska, ale doslova z celého světa. Lákají milovníky koček k návštěvě místních kočičích kaváren, tematických parků či přímo k nahlédnutí do jedinečného světa, v němž tu kočky spolu s místními obyvateli žijí – kočky jsou přitom na některých z těchto ostrovů ve výrazné početní převaze.

Kočičích ostrovů je po celém Japonsku nejméně deset a k těm nejoblíbenějším patří Sanagišima v prefektuře Kagawa. Na tomto ostrově se nacházejí dvě rybářské osady, koček tu však žije rozhodně víc než lidí. Rády se procházejí kolem kotvících rybářských lodí a turisté si sem s oblibou přijíždějí fotit, jak elegantně přeskakují vlnolamy. Když jim na správné místo nasypou granule, s trochou štěstí se jim povede i fotka „létající kočky“. Čtyřnozí mazlíčci se tu ale vysktují i v prostoru svatyně nebo třeba na poště. A také v hostelu s kavárnou, který tu vznikl v budově dnes již nepoužívané školy.

Dalším známým kočičím ostrovem či spíše ostrůvkem je Aošima, která patří k prefektuře Ehime na japonském nejmenším ostrově Šikoku. Na ploše zabírající ani ne půl čtverečního kilometru tu žije dohromady sotva dvacet lidí, koček tu alě mají víc než sto. Z Tokia je ovšem blíž ostrov Enošima u Kamakury, který je vedle koček známý také krásnými plážemi a mnoha pamětihodnostmi. A v prefektuře Mijagi na severovýchodě Japonska je kočičím ostrovem Taširódžima. Stojí tu i kočičí svatyně a místní obyvatelé věří, že jim kočky přinášejí štěstí a ochranu.

Na závěr je ovšem nutno dodat, že kočky v japonském kontextu nepředstavují vždy jen roztomilá zvířátka. V tradičních příbězích se v souvislosti s nimi někdy mluví i o silných magických bytostech, jejichž energie může někdy přinést i neštěstí. O mystických kočkách bakeneko a nekomata, které se dokážou proměnit v člověka, probudit zlé síly či ovládat osudy lidí, se dočtete zde. Jejich příběhy jsou dodnes populární a v současné době se objevují v moderních adaptacích například v manze a anime.

Literatura: