Kučisake onna: Krásná žena s rouškou může být ve skutečnosti děsivý přízrak

Přízrak ženy zvané kučisake onna lze bez nadsázky označit jako celebritu japonské popkultury. Do širokého povědomí ji uvedl oblíbený autor mangy Šigeru Mizuki. Ten ji ale sám nevytvořil, nýbrž jen „znovuobjevil“. Úspěšně přitom využil zvyšujícího se nostalgického zájmu o záhadné příběhy, který se objevil v souvislosti s masivním stěhováním japonského obyvatelstva z venkova do měst.

Vznikla tak velice reálná legenda o ženě, která představovala zároveň přízrak (jókai) i živoucí bytost vzbuzující hrůzu. Ta v době výrazné proměny Japonska poskytla lidem chybějící pojítko mezi tajemnou minulostí formovanou množstvím dlouholetých tradic, ubíjející všední přítomností a znepokojivou budoucností, zatíženou příliš rychlou industrializací provázenou katastrofálním znečištěním.

Základní linie příběhu hovoří o ženě s proříznutými ústy, která má nasazenou roušku a oslovuje děti na ulici. Když některé zastaví, položí mu otázku, zda se mu zdá krásná. Pokud dítě odpoví, že ne, zabije ho nůžkami. Pokud odpoví, že ano, sundá si roušku a položí mu stejnou otázku znovu. Při záporné odpovědi ho zabije nůžkami. Pokud ale odpoví kladně, usměje se na ně a rozřízne mu ústa, aby bylo stejně „krásné“ jako ona.

Moderní městská legenda o ženě s proříznutými ústy vyvolala na konci 70. let 20. století mezi žáky základních a středních škol paniku. Fáma o ženě se zakrvácenými ústy, která byla údajně spatřena v okolí některých škol, se poprvé objevila na konci roku 1978 v deníku Ničiniči šinbun v prefektuře Gifu, brzy se ale rozšířila i do dalších částí Japonska a postupně pronikla do místních médií, včetně rozhlasu a televize. Na ostrově Hokkaidó prý v souvislosti se zvěstmi o nebezpečné ženě s rozříznutými ústy museli několik škol dokonce evakuovat.

Záhy se objevilo vysvětlení. Ve městě Minokamo v prefektuře Gifu prý utekla z nemocnice žena, která údajně utrpěla šok ze zranění obličeje po nehodě, a není se tak čeho bát. Minimálně jedna žena, která se v té době převlékla za přízrak kučisake onna a chodila po ulicích s nožem, byla prý ale tehdy zatčena. Fáma utichla v srpnu 1979, nejspíš v souvislosti s měsíčními letními prázdninami. Ještě předtím se ale stihla objevit teorie, že znepokojivé informace o přízraku rozšířila přímo CIA, aby zjistila, zda a jakým způsobem se v Japonsku budou šířit.

V 90. letech 20. století se objevila nová společenská témata a v souvislosti s rozvojem plastické chirurgie se začalo o přízraku kučisake onna hovořit znovu. Tentokrát vešla do obecného povědomí fáma, že jde o ženu, která přišla o rozum po zpackané plastické operaci. Příběh o ženě s proříznutými ústy se pak rozšířil i do Koreje. Je přitom možné, že novodobá kučisake onna je jen modifikací příběhu známého v Japonsku už od 18. století. V něm žena s proříznutými ústy představuje ducha týrané manželky, která ani po smrti nemůže dojít klidu. Další příběh z téže doby hovoří o přízraku kučisake onna jako o nevěrné ženě, kterou její muž samuraj potrestal, aby se svému milému přestala líbit.

Pozdější příběhy z 18. a 19. století dokonce ztotožňují přízraky kučisake onna s liškami kicune, které se rády proměňují a tropí si žerty zejména z mladých mužů (o liškách kicune se dočtete více tady). V první čtvrtině 20. století se už ale objevuje masová hysterie a strach ze sériových vrahů. V té době se ovšem začínají šířit i návody, jak na přízrak kučisake onna vyzrát. Jednou z možností je nabídnout mu tvrdé bonbóny, které údajně žena s proříznutými ústy miluje. Jejich konzumace ji na chvíli zaměstná, a lze tak získat čas k útěku.

Naposledy příběhy o ženě s proříznutými ústy ožily v době pandemie covidu-19. Ústa a nos si sice Japonci při nachlazení zakrývali z ohleduplnosti už dříve, nyní ale měli roušky či respirátory nasazené úplně všichni, což odhalení přízraku kučisake onna výrazně ztížilo.

Literatura: