Ubume: Když mateřská láska přesáhne hranice života

Ve feudální společnosti bylo přežití rodiny považováno za velmi důležité a rodičky, které zemřely, se podle tehdejší víry propadly do pekla představovaného mořem krve. Asi proto se bytost zvaná ubume někdy zjevuje jako matka zbrocená krví, která nese v náručí své dítě. Může však nabývat i jiných podob, o čemž svědčí množství příběhů, které se šíří po celém Japonsku.

Vzhledem k tomu, že se ubume zjevuje jako důsledek neklidné smrti, mohlo by se na první pohled zdát, že se jedná spíše o ducha (júrei) než o přízrak (jókai nebo obake), tak tomu ale není. Duchové júrei jsou totiž vždy svázáni s konkrétní osobou (zpravidla ženou), a mají proto svou jedinečnou identitu. Mohou se tak například mstít lidem, jejichž přičiněním přišli o život.

Existují samozřejmě i nadpřirozené bytosti, které se dají považovat za jakýsi přechod mezi duchem a přízrakem. Někteří duchové například postupem času získali nové jméno a stali se z nich přízraky, které mají jen nevýraznou spojitost s původním příběhem o konkrétním člověku, jenž se po své smrti stal duchem. Ani to ale není případ ubume. Ubume totiž nepředstavuje konkrétní osobu, nýbrž ztělesňuje úzkostnou vazbu mezi umírající matkou a jejím dítětem. Můžeme proto mluvit jen o přízraku.

Traduje se, že se ubume s dítětem zjevuje za deštivých nocí na křižovatkách cest a také na mostech. Vyhlédne si tam pocestného a toho požádá, aby jí dítě na chvíli podržel. Pokud jí ovšem dotyčný vyhoví, dítě v jeho rukou začne postupně těžknout, až nebožáka doslova přiková k zemi, že se nemůže ani pohnout. V tom může připomínat přízrak konakidžidži, známý z prefektury Tokušima na ostrova Šikoku (o konakidžidžim si můžete víc přečíst tady). V jiných příbězích se ale dítě rovnou promění v kámen. Ani vyústění příběhu přitom není vždy stejné. V některých variantách získá člověk, který dítě (či kámen) udrží, aniž by zavrávoral, výjimečnou sílu, kterou pak může předat i svým potomkům.

Ubume hledá u žijících lidí pomoc pro své dítě, které přežilo, i když ona při jeho porodu zemřela. V některých příbězích proto někdy vchází do domů či do obchodů, aby dítěti zajistila jídlo či oblečení. Že jde o ubume, se obvykle pozná podle toho, že místo bankovkami platí za vybrané zboží uschlým listím.

Někdy se ubume takovým počínáním pokouší najít pro své dítě náhradní rodinu. Jeden z příběhů vypráví o tajemné ženě, která večer co večer přicházela nakupovat sladkosti do jednoho obchodu ve vesnici v horách. Jeho majiteli se to začalo zdát divné, a tak jednoho dne po její návštěvě obchod zavřel a jal se ji sledovat. Došel za ní až na místní hřbitov, kde mu žena najednou zmizela. V tu chvíli zaslechl z jednoho hrobu dětský pláč. Když se pak ráno na místo vrátil s dalšími vesničany a společně hrob odkryli, našli tam mrtvolu ženy, která zemřela těsně před porodem, a vedle ní živé a zdravé miminko. Obchodník se ho ujal a z dítěte později vyrostl významný mnich.

Smrt při porodu nebyla ve starém Japonsku ničím neobvyklým, proto příběhů s touto tematikou existuje po celém Japonsku velké množství. V prefektuře Fukušima se tradují příběhy o přízraku obo, který je velmi podobný ubume. Obo se zjeví před pocestným v podobě ženy, která mu obvykle rovnou vsune své dítě do náručí. Pokud se člověk chce takové nevítané interakci vyhnout, musí být duchapřítomný a na ženu rychle hodit kus nějaké látky, například ručníček na otírání potu či nějakou část vlastního oděvu. To odvede její pozornost a pocestný tak může uniknout. Pokud už však vezme ženino dítě do náručí, je důležité, aby je držel obličejem od sebe.

Na počátku 18. století prý zamířil jeden hluboce věřící muž do vzdáleného chrámu, aby se tam pomodlil za dobrou úrodu a také za zdraví svých dětí. Šel celou noc a před svítáním potkal ženu s dítětem v náručí. Žena se ho zeptala, zda by jí dítě na chvilku podržel, aby si mohla upravit vlasy. Muž se lekl, protože mu hned vytanuly na mysli příběhy o ubume. Zároveň si ale vzpomněl na radu, kterou mu kdysi dal jeden známý a uchopil dítě do náručí tak, aby se dívalo nikoli na něj, nýbrž na svou matku.

Žena se upravovala dlouho a muž zatím konejšil dítě lemem svého kabátku haori. Když se slunce vyhouplo nad obzor, žena si konečně dovázala vlasy, vzala si od muže své dítě zpět a úklonou mu poděkovala. Muž se také uklonil a po chvíli konečně došel do chrámu. Když se pak po vykonání modliteb opět vrátil domů, jeho rodině se začalo dařit. Jeho děti dobře prospívaly a díky dobré úrodě si on sám i se svou ženou postupně přišli na dobré peníze.

Ubume je dnes ovšem spojována nejen se záhubou, ale také s mateřstvím. Zajišťuje bezpečný porod a s jejím jménem jsou tak spojovány i některé buddhistické chrámy.

Literatura: