Článek
Tak nám zase začal nový školní rok. Pro většinu dětí se moc neliší od těch ostatních, pro deváťáky a jejich rodiče to ale bude rok důležitý a přelomový. Čeká je výběr střední školy a s ním spojené obávané přijímací zkoušky.
Zda je současná podoba a princip přijímacích zkoušek ten pravý by bylo na dlouhou diskusi. V některých zemích je systém podobný našemu, jinde se klade větší důraz na průběžnou práci během základní školy. Ať už nám ale současný stav vyhovuje nebo ne, je jasné, že pro letošní devátáky je systém pevně daný a žákům i rodičům nezbyde nic jiného než se s ním co nejlépe popasovat.
A proč o přijímacích zkouškách vůbec píšu? Protože v loňském roce jsem byla ve stejné situaci rodiče deváťáka - a moc dobře mi v ní zpočátku nebylo. Hlavou mi běželo mnoho otázek. Jakou školu vybrat dítěti, které vlastně neví, co chce v životě dělat? Jak ho co nejlíp připravit na přijímačky? Jak ho motivovat, aby se chtělo učit i nepříliš milovanou matematiku? Lze se naučit řešit záludné otázky během půl roku? A jak si to celé rozvrhnout a naplánovat?
Dnes jsem již rodičem studentky prvního ročníku gymnázia a zkušenost z přijímaček máme šťastně za sebou. Dobrá zpráva je, že přijímací testy se dají úspěšně zvládnout. Ta špatná je, že to u většiny dětí není zadarmo. A nemyslím tím tisíce zaplacené za přípravné kursy. Na přijímačky se totiž dá dobře připravit i v domácích podmínkách. Stojí to ale hodně času a úsilí jak na straně žáka, tak na straně rodiče.
Před rokem touto dobou jsme byli teprve na začátku celého procesu. Moje dcera si v září zkušebně napsala příjímačkové Cermat testy. Přestože v základní škole byla většinou jedničkářka a celkem se projevovala jako bystré dítě, z matematiky skončila s výsledkem 16 bodů z 50. Což mě uvrhlo do naprosté skepse a začala jsem přemýšlet, jestli má vůbec smysl zkoušet nějakou náročnější školu. Naštěstí jsem při procházení internetu narazila na články tatínka, který popisoval, jak připravoval své děti na přijímačky na osmileté gymnázium. A ačkoli na začátku děti v testech neměly ani 10 bodů, po důkladné přípravě se obě na školu dostaly. To mi vlilo novou naději do žil a rozhodla jsem se jít stejnou cestou. Po půlroční, převážně domácí intenzivní přípravě napsala dcera přijímací testy na 93 bodů ze 100 (z obávané matematiky měla 45 z 50) a dostala se díky tomu na i velmi žádané pražské gymnázium.
A protože zkušenost jiného rodiče mi takto pomohla v přípravě a plánování, rozhodla jsem se na oplátku zase já pomoci dalším rodičům a napsat sérii článků, které se budou zabývat přijímacími zkouškami z deváté třídy. Budu se v nich věnovat nejen možnostem přípravy na testy, ale i výběru školy nebo průběhu samotných zkoušek. Vedle vlastních osobních zkušeností budu vycházet i ze zkušeností rodičů v mém okolí a z odborných a oficiálních informací k tomuto tématu.
První články se budou věnovat možným způsobům přípravy na přijímací zkoušky včetně jejich výhod a nevýhod. Nejdříve se budu zabývat hromadnými přípravnými kursy, v další fázi možnostmi individuální přípravy. Popíšu také, jaký postup se osvědčil v našem případě.
Pokud vás tedy v tomto školním roce čekají přijímačky, přeji vám i vašim dětem pevné nervy a hodně síly. Doufám, že moje články vám přitom alespoň trochu pomohou a budou inspirací pro zamyšlení.
