Článek
Na podzim se již začínají rozjíždět nejrůznější přípravky k přijímacím zkouškám. Proto se první z článků věnovaných přípravě na přijímací zkoušky zabývá právě jimi.
Přípravné kurzy ve škole budou pravděpodobně první věc, která bude rodičům nabídnuta na úvodních třídních schůzkách. Zároveň budou bombardováni nabídkami placených kurzů od soukromých společností. Rodič si tedy povětšinou povzdechne, vytáhne peněženku a předá dítě do péče školitelů, čímž považuje celou věc za vyřízenou. Dítě má přípravku, stálo to sice spoustu peněz, ale bude na zkoušky připravené a já se o to nemusím starat. Bohužel, znám ze svého okolí nejednoho rodiče, který po přijímačkách hořekoval, že se dítě nikam nedostalo, ačkoli za přípravu dali tisíce. Tím samozřejmě nechci říci, že hromadné přípravné kursy jsou něco špatného nebo zcela zbytečného. V přípravě na přijímací zkoušky mohou být jistě jednou z možných variant. Mají nicméně určité limity a spoléhat se na ně jako na jediný zdroj přípravy může být ošidné.
V následujícím textu se tedy podíváme na možné typy hromadných přípravek a shrneme si jejich výhody a nevýhody.
1. Příprava na základní škole - v rámci výuky
Příprava v rámci výuky je podle mého něco, co by mělo být samozřejmé. Přijímačky jsou nedílnou součástí vzdělávacího procesu, tudíž by taková měla být i příprava na ně. A opravdu, jsou školy, které se přípravě věnují - znám ředitelku ZŠ, která devátý ročník rozdělila na tři skupiny podle typu preferované střední školy a v češtině a matematice se žáci většinu času věnovali přípravě na přijímačky. Bohužel se ale jedná spíše o výjimečný případ. Základní školy se často přípravě věnují jen okrajově, krátce před samotnými zkouškami, případně vůbec ne. Důvody jsou různé - někde se zaměřují na nové učivo z 9. třídy, jinde teprve dohánějí učivo z předchozích let a jinde se učitelům prostě nechce namáhat s něčím, co je podle nich „navíc“. (Například v naší škole češtinářka žákům rovnou sdělila, že příprava na přijímačky není úkolem základní školy a tudíž se jí v hodinách nebude věnovat.)
Výhodou přípravy v rámci výuky je samozřejmě fakt, že je zdarma a časově v rámci výuky, se známou učitelkou, která zná jednotlivé žáky a oni znají ji.
Nevýhodou může být různá kvalita učitele, nesystematický postup (sem tam si žáci zkusí nějaký test), nutnost přizpůsobit se nejslabším ve třídě a celkové nepřizpůsobení výuky potřebám jednotlivého žáka.
2. Příprava na základní škole - kursy mimo výuku
Přípravné kursy mimo vyučování nabízí většina základních škol. V některých případech jde o vyučujícího učitele dané třídy, jindy má jeden či dva učitelé kursy pro celý devátý ročník podle zájmu. Tyto kursy bývají většinou placené, ale některé školy je svým žákům poskytují i zdarma.
Výhodou těchto školních kursů je většinou nižší cena než u komerčních firem, kursy se konají ve škole po vyučování, takže odpadá dojíždění. Žák také většinou učitele zná, nebo se na jeho kvality doptá někoho z jiné třídy.
Nevýhody jsou stejné jako u přípravy v rámci výuky, velmi zde záleží na kvalitě a připravenosti učitele a také na složení žáků ve skupině (slabší žáci mohou zdržovat výuku, takže se nestihne vše probrat).
3. Placené přípravky u komerčních firem
V dnešní době existuje - především ve velkých městech - mnoho komerčních firem, které poskytují placené přípravné kursy. Mezi těmito firmami existují velké rozdíly v ceně, objemu výuky i v kvalitě a přístupu lektorů. V některých kursech vede žáky stále stejný lektor, jinde se lektoři střídají podle probíraného tématu. Součástí kursů bývají často i zkušební testy. Je dobré zjistit si o dané firmě a ideálně i lektorovi co nejvíc informací, nejlépe od skutečných bývalých absolventů kursů (skvělé reference na internetu mohou být klidně vymyšlené…).
Výhodou komerčních kursů bývá většinou propracovaný systém, který obsáhne všechny oblasti a vedle samotného učiva se zabývá i strategií při vyplňování testů. Žáci také mají často možnost vyzkoušet si naživo testovou situaci.
Nevýhodou je především vysoká cena kursů a dále rozdílná kvalita přípravy u jednotlivých firem i lektorů - bohužel neplatí, že placený „odborník“ je vždy dobrým lektorem. (Například spolužačce mé dcery jedna lektorka tvrdila, že v uzavřené úloze s více podotázkami nemohou nikdy vyjít všechny odpovědi ano či ne - což je samozřejmě čirý nesmysl). Další nevýhodou je často nutnost dojíždění do jiné lokality. Vliv má také různorodé složení žáků ve skupině, kdy opět ti slabší potřebují více času a zdržují ostatní, nebo naopak nestihnou látku ve stanoveném čase pochopit.
4. Placené přípravky na středních školách
Některé střední školy nabízejí přípravné kursy na přijímačky včetně tzv. přijímaček nanečisto. Většinou se jedná o placené několikaměsíční kursy, ale setkala jsem se i s nabídkou krátkých kursů zdarma pro přihlášené uchazeče dané školy.
Výhodou těchto kursů je přizpůsobení výuky typu školy (jinak bude výuka probíhat na gymnáziu a jinak na učňovském oboru s maturitou) a podobná úroveň žáků ve skupině (většinou se tam nesejde jedničkář s trojkařem). Další výhodou je i možnost bližšího seznámení s danou školou a jejími učiteli. Pokud bude v dané škole žák konat přijímačky, může pro něj být určitým bonusem i znalost prostředí školy a orientace v ní.
Nevýhodou je opět různá kvalita přípravy, ne každý učitel je dobře obeznámen se strukturou testů, někdy se může zaměřovat pouze na učivo a opomíjet strategii. Žáci a rodiče mají také někdy mylný pocit, že když v dané škole chodí na přípravku, budou mít při přijímačkách nějakou výhodu. To platilo dříve, když si školy připravovaly svoje vlastní přijímací testy, dnes to u jednotných přijímaček nemá žádný vliv. Žák navíc vůbec nemusí přijímačky psát ve vybrané škole, záleží na vzdálenosti od bydliště a kapacitě místností pro testování.
5. Přijímačky nanečisto
Pod tímto pojmem se skrývá možnost vyzkoušet si testovou situaci „naostro“, tedy žák přijde do budovy, dostane instrukce a spolu s dalšími ve třídě napíše časově omezený Cermat test, který je následně vyhodnocen a výsledky zaslány, často včetně porovnání úspěšnosti s ostatními absolventy testu. Jedná se tedy o jakousi placenou simulaci reálné přijímací zkoušky. Tuto simulaci poskytují jak některé střední školy, tak i komerční firmy jako součást přípravky nebo jako samostatné balíčky s cenovým zvýhodněním při opakování zkoušky. Mezi rodiči je tento způsob přípravy velmi oblíbený, skoro má člověk pocit, že kdo neměl 10× přijímačky nanečisto, ať radši ke zkouškám nechodí.
Možná vás to překvapí, ale podle mne jsou přijímačky nanečisto zbytečně vyhozené peníze. Jistě, opakovaná simulace přijímací zkoušky je zcela nutnou a klíčovou součástí přípravy. Ale tuto simulaci si lehce můžete udělat doma téměř zadarmo - stačí vám počítač s internetem, tiskárna, papír, propiska a hodiny. Prostě dítěti vytisknete ze stránek Cermatu testy z minulých let, přečtete mu instrukce, vyměříte mu stanovený čas a poté test podle přiloženého klíče opravíte a spočítáte body. V rámci přípravy to pak opakujete libovolně často. Většině dětí by to jako příprava mělo stačit, průměrný deváťák vesměs nepotřebuje trénovat situaci, kdy někam přijde a píše test ve třídě s deseti dalšími lidmi.
A co se týče srovnání s ostatními absolventy přijímaček nanečisto, vypadá to hezky, ale ve skutečnosti se jedná o poměrně irelevantní informaci. Mnohem důležitější je porovnání bodových výsledků žáka s bodovou úrovní přijatých studentů konkrétní školy v minulých letech, na což opět stačí domácí provedení testu plus informace ze Dne otevřených dveří.
Jedinou výhodu tedy vidím v případě uchazečů o osmileté gymnázium, kdy se ještě jedná o děti vesměs vyplašené a vykulené, kterým může pomoci natrénovat si psaní testu v cizím prostředí. V případě deváťáků možná u nejistých dětí či perfekcionistů, kteří potřebují získat větší jistotu v reálném prostředí. Ale i tady by měla stačit jedna či dvě zkoušky, je naprosto zbytečné chodit tam desetkrát…
Nevýhodou jsou samozřejmě nemalé peníze vydané za něco, co si můžu snadno napodobit doma. Rizikové také může být, když si dítě mechanicky zvykne na nějaký postup a čeká, že při skutečných přijímačkách bude vše zcela stejné. Nečekané situace ho pak mohou naprosto vykolejit (např. u dcery při jednom termínu přijímaček několik dětí přiběhlo až těsně před začátkem zkoušky, protože se cestou rozbil autobus…).
Ačkoli mají výše popsané hromadné přípravky různé výhody a nevýhody, jednu zásadní nevýhodu mají společnou. Touto nevýhodou je nemožnost přizpůsobení výuky potřebám jednotlivého žáka. Většinou to totiž není tak, že by konkrétní žák potřeboval naučit a procvičit úplně všechno. Pokud, dejme tomu, Aničce jdou rovnice, ale plave v úlohách na objem, pak pro ni budou dvě lekce na hromadné přípravce věnované rovnicím víceméně zbytečné a jedna lekce s úlohami na objem jí nebude pro pochopení učiva stačit. Hromadné kursy také nemají možnost přizpůsobit výuku pracovnímu tempu žáka, takže někteří se mohou nudit a jiní nebudou stíhat. V hromadných přípravkách se samozřejmě postupuje podle předem naplánovaných témat, případně podle potřeb těch nejslabších. Pro individuální vysvětlování zde nebývá prostor, snad jen v případě velmi malých skupinek, a i u nich velmi záleží na tom, zda jejich členové mají podobné vzdělávací potřeby.
Účast žáka na hromadných kursech má ještě jedno další úskalí. Tímto úskalím je paradoxně výhoda hromadných kursů - tedy, že dítě někam předám a nemusím se již o nic starat. Jako rodič tím ale zároveň přicházím o možnost sledovat úroveň a pokroky žáka při přípravě. Jsem totiž odkázán pouze na vesměs omezené informace od pubertálního potomka (Co jste dělali na přípravce? Rovnice. Šlo ti to? Mhmm… docela jo…). Následně se pak ovšem někteří rodiče diví, jak to, že dítě při přijímačkách vybouchlo, když mu to na té drahé přípravce tak pěkně šlo…?
Jaké je tedy moje shrnutí a doporučení na závěr? Hromadné přípravné kursy mohou být v případě kvalitního poskytovatele výuky dobrým základem, nicméně rodičům velmi doporučuji doplnit je přípravou individuální a zároveň průběžně sledovat a kontrolovat dosažené pokroky žáka.
Příští článek se bude zabývat možnostmi individuální přípravy a rodičem v roli učitele.
Tento článek je součástí série článků, které se zabývají přijímacími zkouškami na střední školy z pohledu rodiče. Vychází ze zkušeností, úvah a poznatků, které autorka získala v minulém roce během přípravy svého svého dítěte na přijímací zkoušky.
Odkazy:
https://medium.seznam.cz/clanek/deti-skola-rodina-jak-uspet-u-prijimacek-na-stredni-86818
https://prijimacky.cermat.cz/
https://www.prihlaskynastredni.cz/index.html
