Článek
V předchozím článku jsem se zabývala hromadnými přípravnými kursy, dnes se blíže podíváme na možnosti individuální přípravy.
Jak jsem již zmiňovala v minulém článku, individuální příprava na přijímací zkoušky má oproti hromadným kursům velkou výhodu v možnosti přizpůsobení výuky potřebám jednotlivého žáka. Lze ji „ušít na míru“ tak, aby zohledňovala jeho znalosti a dovednosti a zároveň respektovala jeho pracovní tempo. V rámci přípravy je tedy možné zaměřit se na výuku a procvičování problematických okruhů a zároveň neplýtvat časem na probírání oblastí, které žák dobře zvládá. Je také možné se lépe časově přizpůsobit aktuálním potřebám žáka, například zkrácením doby výuky při únavě žáka. Často je také možná větší flexibilita při plánování termínů lekcí.
Jaké jsou tedy možnosti individuální výuky?
1. Online přípravka
Online přípravka je jakýmsi hybridem mezi přípravou hromadnou a individuální. Studijní materiály a zadané úkoly jsou společné, ale žák na nich pracuje samostatně v domácím prostředí. Jedná se o různé varianty přípravy s využitím počítače a internetu, od jednoduchých online aplikací na procvičování jednotlivých úloh až po ucelené podrobné kursy, v nichž žák pravidelně dostává úlohy ke zpracování s následným vyhodnocením. Procvičovací aplikace bývají často dostupné zdarma na webech státních či neziskových organizací, dlouhodobější kursy jsou většinou poskytované komerčními firmami a bývají zpoplatněny.
Výhodou online kursů je možnost procvičování z domova, žák může pracovat v čase, který mu vyhovuje a postupovat svým vlastním tempem. Některým dětem může být práce na počítači bližší než klasická výuka s lektorem. Žákům také může vyhovovat okamžité vyhodnocení výsledku úlohy, které je často doplněné i vysvětlujícím postupem. U dlouhodobých kursů je výhodou komplexní výuka všech oblastí s vlastními příklady k procvičení, u bezplatných aplikací je to možnost nezávazného procvičování zdarma.
Nevýhodou online přípravy je velmi různorodá úroveň výukových zdrojů. Bezplatné weby někdy poskytují jen omezené množství příkladů, mnohdy se jedná pouze o přepsání úloh z dřívějších Cermat přijímaček do online podoby. Pokud žák procvičuje podle těchto úloh, nelze poté minulé testy použít pro posouzení úrovně pokroku žáka ani pro domácí nácvik přijímaček nanečisto. Dítě si totiž řešení příkladů zapamatuje a výsledky zkušebních testů tak mohou vycházet zkreslené. Dalším možným limitem je také skutečnost, že reálné přijímačky probíhají v podobě tužka-papír. Pokud je dítě zvyklé procvičovat pouze na počítači, může mu pak psaná podoba testu činit určité potíže. Nemluvě o některých typech úloh (např. z geometrie), které na počítači ani nacvičovat nelze. Chybí zde také možnost osobní interakce s lektorem, který by v případě nepochopení vysvětlil postup řešení úlohy podle potřeb žáka. U placených webů je pak samozřejmě nevýhodou i cena kursů.
2. Individuální příprava placená
Jedná se o přípravu žáka vedenou placeným lektorem. Může probíhat jako komplexní dlouhodobá příprava na zkoušky nebo pouze jako krátkodobé doučování v oblastech, v nichž si žák není jistý.
Výhodou je přizpůsobení výuky znalostem a potřebám konkrétního žáka. Lektor přímo sleduje práci žáka, poskytuje okamžitou zpětnou vazbu a vysvětluje postup v případě nepochopení či neznalosti. Zároveň může podávat rodiči informace o pokroku studenta. Pokud má lektor dobrou znalost problematiky, učitelské schopnosti a zkušenosti s individuální výukou, může se jednat o jeden z nejefektivnějších způsobů přípravy na přijímací zkoušky.
Nevýhodou placeného individuálního doučování je ovšem vysoká cena, která většinou výrazně převyšuje cenu hromadných kurzů. Možným rizikem je také kvalita samotného lektora, často se jedná např. o VŠ studenty nebo specialisty, kteří sice odbornou stránku zvládají na jedničku, ale neumí látku žákovi vysvětlit. V případě bývalých či současných učitelů, kteří si doučováním přivydělávají, může být pro změnu problémem neznalost aktuální podoby přijímacích zkoušek. Nelze vyloučit ani případnou nekompatibilitu lektora a žáka (lidově řečeno si navzájem nesednou), což může výuku negativně poznamenat.
Než tedy vynaložíte nemalé peníze, pokuste se zjistit o lektorovi a jeho způsobu práce více informací. Je dobré předem získat reference od absolventů a následně si ujasnit svá očekávání na osobní schůzce s lektorem. Pokud se rozhodnete jeho služeb využít, je vhodné se předem domluvit na obsahu lekcí, s lektorem průběžně komunikovat a sledovat dosažený pokrok žáka.
3. Individuální příprava neplacená
Pokud rodič nechce nebo nemůže platit dítěti doučování, nabízí se možnost rozhlédnout se po okolí, zda by někdo z rodiny či přátel mohl s přípravou dítěte pomoci. Prarodiče mají mnohdy nejen čas se dítěti věnovat, ale také radost z toho, že mohou být i v důchodu užiteční. Mladší příbuzní či kamarádi mají zase třeba zkušenost s přijímacími zkouškami u svých vlastních dětí. Variantou je i rodičovská „sousedská výpomoc“, kdy např. rodič jednoho dítěte doučuje děti matematiku a rodič druhého češtinu.
Výhodou takovéto neformální přípravy je kombinace výše popsaných výhod individuální přípravy spolu s nulovou či symbolickou cenou (pozvu pak babičku na večeři nebo dám kamarádovi „flašku“). Pokud tedy ve svém okolí najdete člověka, který dítěti zdarma poskytne svůj čas a dokáže ho dobře připravit na zkoušky, můžete mít přípravu na přijímačky elegantně vyřešenou.
Je nicméně nutné upozornit, že tento typ přípravy může skrývat i mnohá rizika. Kvalita takové neplacené přípravy může být totiž velmi různá, od špičkově připravených lekcí až po nepromyšlené pokusy, které napáchají více škody než užitku. Problémem neformálního vyučujícího mohou být nedostatečné znalosti učiva, neznalost principů přijímacích testů, nekoncepční a chaotický přístup, nevhodný způsob výuky (např. kázání či povýšené poučování) nebo sklouzávání k nerelevantním tématům (třeba když strýc od rovnic pravidelně přechází k historkám ze svého mládí). V rámci rodiny do celé věci vstupuje také různá dynamika rodinných vztahů, nejednotná očekávání a emoční angažovanost, což může vyústit v nepříjemné situace (např. babička se urazí, když jí vnuk řekne, že používá k výpočtu špatný postup). Navíc pokud někdo vaše dítě učí zadarmo, je těžké jeho přístup kritizovat a požadovat změny.
Pokud tedy budete chtít využít neformální způsob přípravy, je třeba si opravdu dobře promyslet, koho s žádostí o pomoc oslovíte. Důležité je s ním předem domluvit způsob přípravy, průběžně si ověřovat její skutečný průběh a včas reagovat na případné problémy. A samozřejmě nezapomínejte dobrovolníka za jeho práci náležitě ocenit!
4. Individuální příprava s rodičem
Podle mého názoru by příprava žáka vedená rodičem měla být vždy nedílnou součástí celkové přípravy. Úroveň zapojení rodiče může být samozřejmě různá, od pouhého monitorování pokroku žáka v přípravě vedené někým jiným přes pravidelné procvičování problémových témat až po kompletní vedení domácí přípravy na přijímačky.
Jak jsem již psala v minulém článku, rozhodně nedoporučuji rodičům, aby dítě pouze „předali“ někam na přípravu a domnívali se, že tím je úspěch u přijímaček zaručen a oni se už nemusí vůbec o nic starat. Znám pár rodin, kde se tento přístup vymstil a rodiče byli velmi překvapeni špatným výsledkem u zkoušky, přestože za přípravu zaplatili nemalé částky. Ať už se tedy dítě připravuje jakýmkoli způsobem, rodiče by měli přípravu minimálně aktivně monitorovat, průběžně kontrolovat výsledky a ověřovat dosažený pokrok.
V další části textu se budu věnovat variantě, kdy rodič plně převezme roli učitele a je hlavní osobou, která dítě na přijímací zkoušky připravuje. Tento způsob přípravy má mnohé výhody. Kromě již výše zmíněných obecných výhod individuální výuky zde vstupuje do hry skutečnost, že rodič bývá nejlepším „znalcem“ svého dítěte. Zná jeho povahu, přístup k učení, má přehled o jeho školních výsledcích z minulých let. Pravděpodobně se s ním již v minulosti vícekrát učil na písemky, takže mívá celkem slušnou představu, v čem je dítě dobré a kde lze naopak očekávat mezery. Může tedy připravit výuku přesně na míru potřebám dítěte.
Nemalou výhodou je také časová flexibilita, na rozdíl od přípravy jinou osobou nebývá problém operativně měnit termíny výuky. Vše se zároveň odehrává v domácím neformálním prostředí, bez nutnosti dojíždění žáka či naopak docházení cizí osoby do naší domácnosti. A samozřejmě netřeba dodávat, že příprava rodičem je finančně nenáročná, náklady jsou jen na papír, toner do tiskárny a případně učebnice či jiné pracovní pomůcky.
Příprava dítěte s rodičem má ještě jeden bonus navíc - je jím společně trávený čas, který může posílit jejich vzájemný vztah. Jistě, počítání rovnic nebo procvičování gramatiky není zrovna zábavná aktivita. Přesto při společné práci nastávají i hezké chvíle, kdy mají oba radost například z pochopení těžkého učiva. A občas se spolu i skutečně pobavíte - třeba některá méně známá česká přísloví jsou opravdu vtipná…
Rodičovská příprava má samozřejmě také nevýhody, které nelze pominout. Hlavní nevýhodou je časová náročnost - rodič musí ve svém rozvrhu najít několik hodin týdně, které věnuje přípravě na výuku a výuce samotné. Pro mnoho rodičů je toto argument, proč se do výuky ani nepouštět - „nemám na to čas“. Ano, v dnešní uspěchané době nemusí být lehké volný čas najít. Někdy to ani skutečně není možné - klíčový projekt v práci, stáž v zahraničí či vážná nemoc se opravdu s pravidelnou výukou těžko skloubí. V běžném životě se ale pár hodin týdně vyšetřit dá. Zkuste spočítat čas, který trávíte na sociálních sítích, čtením bulváru nebo diskusí u článků, sledováním seriálů, hraním počítačových her, tlacháním s kolegy atd. -a na čtvrt až půl roku tento čas věnujte svému dítěti.
Druhou nevýhodou, která rodiče od výuky často odradí, je nutnost přípravy. Přece jen od základní školy nějaký ten pátek uplynul, takže si už většinou nepamatujeme vzorečky na objem nebo větu doplňkovou. Rodič tedy musí před lekcí danou problematiku sám projít, aby mohl být svému dítěti oporou. Někteří rodiče se proto ani nechtějí do výuky pouštět - „neumím to sám, tak to nemůžu učit“. Nicméně tyto obavy jsou vesměs zbytečné - je to učivo základní školy, nikoli jaderná fyzika. Hodně věcí i v dospělosti stále používáme - běžné výpočty, procenta, gramatiku. A látku, kterou jsme zapomněli, si snadno oživíme, často se při pročítání učiva začne člověku sama vybavovat. Pokud si přesto rodič s něčím neví rady, není chyba to dítěti přiznat. Můžete na to zkusit přijít společně, třeba vás dítě překvapí a bude tím, kdo vám to hrdě vysvětlí. Anebo si to můžete společně vyhledat v učebnicích či na internetu, v dnešní době je všude spousta výukových materiálů a názorných videí. Dítě se tím zároveň naučí i to, jak si v budoucnu v takové situaci poradit.
S tím souvisí i další možný problém, kterým je nejistota v učitelské roli. Rodiče mají někdy pocit, že jejich dítě nemá zájem o učení a nebude chtít se s nimi učit. Je pravda, že pubertální potomci většinou nemají školu jako hlavní prioritu. Je dost možné, že už máte špatné zkušenosti z minulých let, kdy dítě na učení tak trochu „kašlalo“. Nebo jste možná v minulosti zkoušeli osmileté či šestileté gymnázium a do přípravy jste ho museli hodně nutit. Nebojte se, v deváté třídě se to u naprosté většiny dětí radikálně změní. I dítě, které ještě o prázdninách vykřikovalo, že ho nějaká střední škola nezajímá, během září ve škole zkrotne, neboť mu dojde, že tentokrát je to už natvrdo a není kam uhnout. Málokteré dítě chce po devítce skončit na „pracáku“. Takže motivace k učení už deváťákům vesměs nechybí - ne že by chodili na přípravu s písní na rtech, ale už vědí, že pokud chtějí uspět, nic jiného jim nezbývá. Rodič si ovšem musí při výuce hlídat i svou emoční angažovanost. Pokud bude na chyby či neporozumění dítěte reagovat stylem „proboha, jak můžeš být tak nechápavý“, lze očekávat, že dítě se do přípravy s rodičem nepohrne. Tady pomůže být trpělivý a zkusit vést přípravu tak, jako by se nejednalo o vlastní dítě, ale třeba o dítě souseda nebo kamaráda. Vyhnete se tím zbytečným hádkám a nepříjemným situacím.
Do rodičovské výuky ovšem vstupuje ještě jeden významný faktor - tím jsou vzájemné vztahy rodiče a dítěte. Běžné pubertální přestřelky v jinak láskyplném vztahu problém nepředstavují, dítě i tak vnímá, že je pro rodiče důležité a že mu rodič chce pomoci. Může se ale stát, že rodič má s dítětem momentálně špatný vztah, nerozumí si, komunikace je poznamenaná předchozími konflikty a problémy či náročnými situacemi (např. rozvod). Tady už řešení není tak snadné. Pomoci může uznání svého podílu na stávající situaci spolu s otevřenou komunikací a upřímnou snahou dítěti s přípravou pomoci. Ovšem pokud jsou vztahy skutečně narušené, nelze očekávat, že dítě svůj postoj k rodiči změní mávnutím proutku. Zde bude nutná dlouhodobá práce na vztahu, nejlépe za pomoci odborníka. V této situaci bude ale pravděpodobně nutné zajistit přípravu na přijímačky jiným způsobem.
V tomto a předchozím článku jsem popsala různé možnosti přípravy na přijímací zkoušky. Vy jako rodiče již v současné době pravděpodobně víte (nebo alespoň tušíte), jaké způsoby přípravy budete v případě svého dítěte využívat. Pokud jste se rozhodli pustit do domácí přípravy, možná si nejste úplně jisti, kde začít a jak co nejlépe postupovat. Inspiraci můžete najít v mém příštím článku, kde podrobněji popíšu, jak jsme se v loňském roce na přijímačky připravovali my.
Tento článek je součástí série článků, které se zabývají přijímacími zkouškami na střední školy z pohledu rodiče. Vychází ze zkušeností, úvah a poznatků, které autorka získala v minulém roce během přípravy svého dítěte na přijímací zkoušky.
Odkazy:
https://medium.seznam.cz/clanek/deti-skola-rodina-jak-uspet-u-prijimacek-na-stredni-hromadna-pripravka-86856
https://medium.seznam.cz/clanek/deti-skola-rodina-jak-uspet-u-prijimacek-na-stredni-86818
https://prijimacky.cermat.cz/
https://procvicprijimacky.cermat.cz/
