Článek
V předchozích článcích jsem se zabývala možnými způsoby přípravy na přijímací zkoušky na střední školu. Nyní se blíže podíváme na další podstatnou část přijímacího řízení, tedy výběr střední školy. V první fázi se ještě nebude jednat o výběr jednotlivých škol, ale spíše o určení konkrétních oborů studia, respektive možných budoucích povolání.
A proč se článek jmenuje Poznejte své dítě? Protože neexistuje jedna ideální škola vhodná pro všechny. Každé dítě je jedinečné, co je pro jedno skvělým oborem, může být pro jiné cestou do pekel. Aby tedy bylo možné z velkého množství různých oborů vybrat ten nejvhodnější, je dobré začít informacemi o tom, jaké naše dítě vlastně je. Nám se přitom osvědčil následující postup:
1. Zamyslete se nad svým dítětem
Jako rodiče znáte své dítě za ta léta velmi dobře. Víte, jak mu to jde ve škole, jaké má silné a slabé stránky, co ho baví a nebaví. Během základní školy jste možná ještě nepřemýšleli o jeho budoucím studiu a práci, nyní ale přichází čas se zamyslet a v duchu si projít, jaké má vaše dítě předpoklady k různým typům studia a následného povolání. Ať už jste si v současné době víceméně jisti nebo ještě vůbec netušíte, následující „mentální cvičení“ vám může pomoci utřídit si informace.
Co je tedy třeba při přemýšlení o budoucím studiu vašeho dítěte brát v úvahu?
Celkový prospěch na základní škole
Již za mého mládí platilo nepsané pravidlo, že jedničkáři jdou většinou na gymnázium nebo náročné střední školy s maturitou, dvojkaři až trojkaři na střední školy nebo učiliště s maturitou a trojkaři až čtyřkaři na učební obory bez maturity. Toto pravidlo je ovšem hodně zjednodušující a nebere v potaz různou úroveň náročnosti na jednotlivých základních školách. Dítě, které má například na prestižní jazykové ZŠ dvojky či trojky, by velmi pravděpodobně na běžné sídlištní základní škole bylo premiantem s jedničkami. Přesto se ale dá celkový prospěch na ZŠ považovat za dobré základní vodítko pro budoucí studijní směřování. Platí to především v případě dítěte s horšími studijními výsledky, které mohou být limitem pro náročnější studium. Dítě s dobrými známkami má v tomto případě výhodu výběru z širšího spektra možností, může si podle svých preferencí zvolit jak studijně zaměřený obor, tak i praktický učební obor.
Samozřejmě i v případě prospěchu je nutné zvažovat individuální situaci dítěte. Může se klidně stát, že vysoce nadaný žák má horší známky ve škole z důvodu nízké motivace, nevhodného přístupu učitele nebo špatného psychického stavu. Naopak méně nadaný, leč pilný a aktivní žák může mít na základní škole slušné známky díky drilu a memorování, ale na náročné studium například na gymnáziu to už stačit nemusí. V podobných nejasných případech je proto dobré doplnit svůj rodičovský pohled i nezávislým vnějším názorem.
Prospěch v jednotlivých předmětech
Vedle celkového školního prospěchu je vhodné zaměřit se i na prospěch v jednotlivých předmětech. Jsou některé předměty, ve kterých je dítě opravdu dobré a jdou mu téměř samy? A naopak jsou předměty, které mu přes veškerou snahu dělají potíže? Lze zde vysledovat nějaký trvalý trend ve výsledcích? Například pro žáka dlouhodobě úspěšného v přírodovědných předmětech může být vhodnější matematické gymnázium či průmyslovka, zatímco pro humanitně zaměřeného žáka to bude spíš jazykové gymnázium či pedagogická střední škola.
Obecné studijní předpoklady
Pokud u dítěte zvažujeme studium na náročné střední škole a návazné studium na škole vysoké, mělo by mít určitý studijní potenciál - tedy potřebné schopnosti a dovednosti, které mu umožní, aby toto studium bylo schopné zvládnout. Nejde zde tedy o konkrétní znalosti, které se lze naučit, ale o obecný intelektuální potenciál. Ve verbální oblasti sem patří například schopnost a dovednost přesně používat jazyk, chápat pojmy, analyzovat a vyhodnotit psaný text, propojit informace získané z textu či rozpoznat vztahy mezi slovy a pojmy. V analytické oblasti se jedná především o matematické a logické myšlení, schopnost analýzy dat nebo schopnost řešení kvantitativních problémů.
Pokud si nejsme u našeho dítěte jisti, je možné využít testů zjišťujících studijní potenciál či obecných testů inteligence. Určitým vodítkem jsou i samotné přijímací testy Cermatu, u nichž je důraz kladen na rozřazení dětí z hlediska jejich studijního potenciálu. V testech českého jazyka obecný studijní potenciál zjišťují především otázky zaměřené na porozumění textu, v matematice pak logické úlohy. Pokud si tedy vaše dítě v rámci přípravy zkouší vypracovávat přijímací testy z minulých let, podívejte se na jeho úspěšnost právě u těchto typů otázek.
Mimoškolní zájmy a činnosti
Dalším zdrojem informací při rozhodování o budoucím uplatnění dítěte mohou být jeho mimoškolní zájmy. Samozřejmě to neznamená, že by se každý koníček nebo zábava měla projevit v budoucím pracovním uplatnění. Děti často zkoušejí různé činnosti, které je na chvíli nadchnou a po nějakém čase přestanou bavit. Pokud však u svého dítěte pozorujete nějaký nadprůměrný talent, dlouhodobý výrazný zájem o určitý obor nebo činnost, nebo se dítě intenzivně věnuje koníčku, ve kterém mimořádně vyniká, lze přemýšlet o tom, zda je možné tento zájem spojit s budoucím studiem a povoláním. Vynikající sportovec tak může jít na sportovní školu nebo obor sportovní management, amatérský astronom třeba na přírodovědné gymnázium, výborný kreslíř na uměleckou nebo grafickou školu, zkušený programátor na průmyslovku. Z dítěte trávícího celé dny v dílně může být skvělý truhlář nebo mechanik, z nadšence do pečení zase špičkový cukrář nebo kuchař.
Motivace
S oblastí zájmů souvisí také otázka celkové studijní a pracovní motivace. Co je pro dítě pomyslným hnacím motorem, který ho nejlépe přiměje k úsilí a aktivitě? Které činnosti ho baví, vyhledává je a vykonává s nadšením a které ho naopak nebaví a přistupuje k nim spíše s odporem? Co je pro něj největší odměnou? Pro některé lidi je hlavní vnější motivace - mít hodně peněz, vlastnit hezké věci, získat uznání a obdiv ostatních. Pro jiné může být naopak důležitá motivace vnitřní - dělat smysluplnou práci, získávat nové informace, řešit složité problémy. Někdo rád soutěží, chce vést a být ve všem nejlepší, jiný je zaměřený na mezilidské vztahy a pomoc ostatním, pro dalšího je důležité vidět praktické a hmatatelné výsledky svojí práce.
Je jasné, že v každém studijním oboru i v každém povolání budou vedle oblíbených činností i činnosti méně oblíbené až nepříjemné. Pokud má ale dítě u studia a následného povolání vydržet a v ideálním případě ho vykonávat s radostí, je potřeba, aby motivující faktory převažovaly nad demotivujícími.
Povahové vlastnosti
Co se týče povahy, nedá se říci, že každý typ povolání vyžaduje u pracovníka konkrétní vlastnosti. V mnoha profesích mohou uspět lidé s různými povahovými rysy - třeba IT odborník může být tichý introvertní programátor stejně jako extravertní konzultant v kontaktu se zákazníky. Pokud se ale u dítěte projevují některé povahové vlastnosti ve výrazné podobě, je vhodné to brát v potaz i při výběru budoucího povolání. Je-li dítě například silný introvert, který špatně snáší přítomnost většího počtu lidí, nebude pro něj ideální volbou hotelová škola. Kreativní nesoustředěný chaotik bude mít rozhodně menší šanci stát se dobrým účetním než pořádkumilovný strukturovaný analytik. Je tedy dobré popřemýšlet, zda námi vybrané povolání vyžaduje pro jeho úspěšné vykonávání určité povahové rysy a nakolik se tyto rysy projevují u našeho dítěte. Čím větší tato shoda bude, tím větší je šance, že se dítě bude v práci cítit „jako ryba ve vodě“.
Povahové rysy je také vhodné zohlednit i při výběru konkrétní školy - například velmi citlivé a empatické dítě může být nešťastné na škole, kde je kladen hlavní důraz na individualitu a soutěživé prostředí.
Zdravotní, fyzický a psychický stav
U některých typů škol nepředstavuje zdravotní stav dítěte zásadní problém, například všeobecně zaměřená gymnázia či lycea mohou studovat i děti pohybově či smyslově postižené. V některých oborech však může být zdravotní stav dítěte omezující. Pro silného alergika může být nevhodným povoláním chemik nebo kuchař, vážná oční vada může být limitem v dopravě nebo při práci s mikroskopem. Studium na náročné škole, s brzkým vstáváním nebo dlouhým dojížděním může zhoršit zdraví dítěte s dlouhodobým chronickým onemocněním. Pokud má tedy dítě nějaká zdravotní omezení, je nutné brát je při výběru studia v potaz a v případě pochybností konzultovat situaci s dětským či odborným lékařem. Ale i v případě žáka bez zásadních zdravotních omezení je dobré popřemýšlet o fyzickém a psychickém stavu dítěte. Má-li například dítě slabou a křehkou tělesnou konstituci, bude pro něj obtížnější zvládat těžší fyzickou práci. Pokud nemá dobrou jemnou motoriku, těžko uspěje jako zlatník nebo hodinář. Jestliže trpí závažnějšími psychickými problémy, nemusí pro něj být vhodná škola zaměřená na vysoký výkon nebo třeba dojíždění na internát.
Individuální situace
Sem spadají všechny další individuální faktory, které mohou mít u vašeho dítěte nějaký vliv na budoucí studium. Mohou sem patřit například problémy s chováním, kázeňské postihy, užívání návykových látek, problémy s šikanou, specifika aktuální rodinné situace (rozvod, vážná nemoc či úmrtí v rodině, finanční tíseň) a další relevantní situační vlivy.
2. Nechte si poradit od jiných
Možná už nyní máte o vhodných a nevhodných oborech pro vaše dítě zcela jasnou představu. Možná vám ale při čtení předchozích řádků vyvstaly určité otázky a pochybnosti. Má moje dítě předpoklady pro studium určitého oboru? Jsou jeho povahové rysy v souladu s vybraným povoláním? Jeho zájmy a záliby nejsou vyhraněné nebo se mění, co by tedy pro něj bylo vhodné? Je schopné psychicky zvládnout i náročnou školu?
V takovém případě je následujícím krokem získání doplňujících informací z okolí. Jaké zdroje zde můžete využít?
Základní škola
Prvním zdrojem informací na ZŠ bývá třídní učitel. Má většinou informaci o práci žáka nejen ve svém předmětu, ale i v předmětech ostatních vyučujících. Může podat na dítě citově nezkreslený pohled, kterého rodič nemusí být vždy schopen. Pokud má třída i svého speciálního asistenta, je dobré se zeptat také jeho, protože s ním na rozdíl od učitele tráví čas každý den a vidí ho v různých situacích. Dalším zdrojem informací může být výchovný či kariérní poradce, ve specifických případech i školní speciální pedagog nebo psycholog.
Pedagogicko-psychologická poradna
PPP poskytují poradenství pro žáky, kteří se rozhodují o pokračování své studijní dráhy. Při vyšetření jsou většinou zjišťovány obecné studijní předpoklady, osobnostní profil a zájmy. Na základě těchto informací pak žák dostane doporučení pro volbu studia. Školy často tato vyšetření ve spolupráci s PPP organizují ve formě hromadného testu s následným individuálním rozborem výsledků.
Testy inteligence
K doplnění informací může sloužit také test obecné inteligence. Vhodný je především u žáků, kteří uvažují o studiu na gymnáziu či podobně náročné škole. Poskytuje ho například společnost Mensa, u větších základních škol je někdy možné využít testování žáků přímo v prostorech školy.
Další možné zdroje informací
V případě potřeby lze zjistit informace z dalších formálních i neformálních zdrojů. Může sem patřit například lékař, psycholog, sociální pracovník, trenér, lektor doučování, příbuzný, vychovatel na internátu atd.
3. Ujasněte si své vlastní představy
Při úvahách o budoucnosti svého dítěte je dobré zamyslet se i nad tím, jaké jsou vaše představy jakožto rodiče. Je vám jedno, co bude vaše dítě dělat, hlavně když bude v práci šťastné a spokojené? Nebo je pro vás důležité, aby vystudovalo určitý obor? Mělo maturitu nebo vysokou školu? Pokud ano, tak proč? Mělo by pokračovat v rodinné tradici, převzít v budoucnu vaši firmu, naplnit vaše vlastní nesplněné ambice? Mít povolání, které vy osobně obdivujete, považujete za prestižní nebo výdělečné? A pokud se vaše představy a představy vašeho dítěte nebudou shodovat, co budete dělat - necháte to na něm, budete se ho snažit přesvědčit nebo budete vystupovat z pozice síly a prostě mu to nařídíte?
Zkuste přitom být sami k sobě zcela upřímní. Není v principu špatné mít předem konkrétní představy o studiu či povolání vašeho dítěte, neměly by však zkreslovat vaši snahu o objektivní pohled na situaci.
4. Zeptejte se dítěte
Jakmile jste shromáždili všechny dostupné informace, je čas přizvat k rozhodování toho nejdůležitějšího člena, kterého se volba nejvíc dotýká - vaše dítě. Při diskusi o jeho budoucím pracovním uplatnění mohou nastat nejrůznější situace.
Je možné, že dítě je o svém budoucím směřování již nějaký čas rozhodnuté, jedná se u něj o dlouhodobou představu, na jejímž splnění intenzivně pracuje. V takovém případě už o tom pravděpodobně dávno víte a nyní spolu budete řešit jen výběr konkrétní školy.
Častější je ale situace, kdy dítě žádnou jasnou představu nemá a vlastně moc neví, na jakou školu se hlásit. Co s tím? Řešení je docela jednoduché. Dítě sice úplně netuší, co by chtělo dělat, ale většinou poměrně přesně ví, co by dělat nechtělo, co ho nebaví nebo k čemu nemá dostatečné předpoklady. Stačí si tedy vzít k ruce přehled jednotlivých studijních a učebních oborů a odškrtávat je jeden po druhém. U každého oboru dítě řekne svůj názor, zda ano či ne a proč. Velmi pravděpodobně budou „ne“ převládat, takže na konci vám zůstane malá skupina možných oborů. U nich pak spolu detailně proberete a prodiskutujete jak požadavky a specifika daného studia a přijímacích zkoušek, tak i možné budoucí pracovní uplatnění. Tím dojde k dalšímu zúžení výběru a na závěr vám tedy v ideálním případě zůstane jen jedna či několik málo vhodných možností.
U nás jsme takto dosti rychle vyloučili všechny praktické učební obory (víš že mi všechno padá z rukou), zdravotní a veterinární školy (nesnáším krev), pedagogické školy (nemám ráda malé děti), hotelové/obchodní/sociální školy (vadí mi velké množství lidí), technické obory (moc fyziky a chemie), ekonomické obory (je to děsná nuda) i administrativně právní školy (jako fakt, vidělas někdy, jak vypadají moje zápisky, kámo?). Chvíli jsme se zasekli u umělecké školy, jelikož dcera ráda kreslí, a navíc tam chtěla i její kamarádka, ale po diskusi o povolání umělce či návrháře a po zjištění požadavků talentové zkoušky sama uznala, že nemá dostatečnou motivaci pro přípravu domácího portfolia a že si kreslení raději nechá jen jako koníček. Nakonec dcera sama došla k tomu, že nejlepší variantou pro ni bude všeobecné gymnázium, vzhledem k jejím studijním preferencím ideálně s jazykovým nebo humanitním zaměřením. Poněvadž jsme jako rodiče situaci viděli stejně, nebylo dál co řešit a mohli jsme přistoupit k výběru konkrétní školy.
Co když se ale s dítětem neshodneme?
Pokud mají rodič a dítě stejný pohled na věc, jde o ideální situaci. Může se ovšem stát, že se jejich názory budou diametrálně řešit. Co dělat v takovém případě? Záleží na tom, co za důvodem neshody stojí.
V prvním případě se jedná o situaci, kdy volba dítěte reálně neodpovídá jeho skutečným předpokladům a možnostem. Důvody mohou být různé - na školu se hlásí kamarád a dítě s ním chce zůstat, jedná se o módní povolání, dítě má o povolání naivní a zkreslenou představu nebo si neuvědomuje vlastní nedostatek studijních předpokladů. V takovém případě je potřeba s dítětem o volbě diskutovat. Ptát se na jeho představu o studiu a práci, zjistit proč ho toto studium láká, proč si myslí že je vhodným adeptem pro toto povolání. Poskytnout mu o dané práci reálné informace, vysvětlit možná negativa i důvody, proč toto studium v jejich situaci nevnímáte jako vhodné. Pomoci může i rozhovor s člověkem, který příslušné povolání vykonává. Diskusi s dítětem je nutné vést klidně, bez pohrdání a ironie, s respektem k jeho názorům, jakkoli se nám mohou zdát nezralé či nelogické. Cílem je dovést dítě k tomu, aby se samo zamyslelo a přišlo si na to, zda je pro něj zvolené studium opravdu tou správnou cestou.
Druhý případ neshody je opačný. Dítě si zvolí obor, který dobře odpovídá jeho individuálním předpokladům, zájmům a možnostem. Nejedná se o nějaké „plácnutí do vody“, jeho argumenty jsou racionální a promyšlené, motivace smysluplná. Rodič však má o budoucím uplatnění dítěte své vlastní představy, do nichž se snaží potomka napasovat. Typickými příklady jsou vysokoškolští rodiče, kteří nesouhlasí, aby dítě šlo na učební obor, nebo naopak manuálně pracující rodiče, kteří nechtějí, aby si jejich dítě na škole „zbytečně blblo hlavu“. Rodiče také mají často obavy, že zvolené povolání dítě v budoucnu neuživí.
Zde je situace složitější. Rodiče většinou upřímně chtějí pro své dítě to nejlepší, vycházejí ze svých vlastních zkušeností a představ o tom, jaká práce je zajímavá, prestižní či finančně výhodná. Je však nutné mít na paměti, že vaše dítě není vaší kopií. Jedná se o novou bytost s jedinečným mixem vlastností, dovedností, zájmů a zkušeností, které mohou být v něčem podobné těm vašim, ale mohou se od nich též diametrálně lišit. Vyrůstá také ve zcela jiné době než vy a jeho budoucí dospělý život bude pravděpodobně zcela odlišný od toho vašeho. Některá dnes výhodná povolání nebudou možná v budoucnu vůbec existovat a naopak vzniknou nová, o nichž nemáme v současné době ani tušení.
Můžete tedy s dítětem diskutovat a snažit se vysvětlit mu svůj pohled na věc. Můžete zkusit společně dojít k nějakému kompromisu (ok, toužíš být zahradník, máš ale samé jedničky, tak co zvolit zahradní krajinářství s maturitou a v budoucnu třeba zahradní architekturu na VŠ). Pokud ale dítě dlouhodobě trvá na své volbě, já osobně bych se přiklonila spíše k variantě neuplatňovat pozici síly a jeho volbu akceptovat. Možná se časem ukáže, že dítě mělo pravdu a jeho volba byla ta pravá. Pokud ne, je už dost staré na to, aby dělalo své vlastní chyby a učilo se z nich. Volba střední školy dnes již neznamená celoživotní předurčení, v budoucnu bude mít dítě dostatek možností své povolání v případě potřeby změnit. A co je neméně důležité - pokud ho necháte zvolit si obor podle svých představ, nebude vás jednou moci obvinit, že jste mu vy svým výběrem zkazili život. Bude to jeho vlastní volba a jeho zodpovědnost.
A co dál?
Pokud jste prošli celým procesem a volbu studijního oboru (nebo oborů) máte úspěšně za sebou, čeká vás další důležitý krok - výběr konkrétních škol, na které se vaše dítě bude hlásit. V příštím článku se tedy podíváme na to, jak se tohoto úkolu co nejlépe zhostit.
Tento článek je součástí série článků, které se zabývají přijímacími zkouškami na střední školy z pohledu rodiče. Vychází ze zkušeností, úvah a poznatků, které autorka získala v minulém roce během přípravy svého dítěte na přijímací zkoušky.
Odkazy:
https://medium.seznam.cz/clanek/deti-skola-rodina-jak-uspet-u-prijimacek-na-stredni-nase-domaci-priprava-94113
https://medium.seznam.cz/clanek/deti-skola-rodina-jak-uspet-u-prijimacek-na-stredni-individualni-priprava-89426
https://medium.seznam.cz/clanek/deti-skola-rodina-jak-uspet-u-prijimacek-na-stredni-hromadna-pripravka-86856
https://medium.seznam.cz/clanek/deti-skola-rodina-jak-uspet-u-prijimacek-na-stredni-86818
https://prijimacky.cermat.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Test_obecn%C3%BDch_studijn%C3%ADch_p%C5%99edpoklad%C5%AF
https://edu.ceskatelevize.cz/video/17443-1-jak-si-vybrat-stredni-skolu-cim-chci-byt
