Článek
Komunisté měli řešení na všechno. Máme málo dělníků? Máme hodně úředníků? A nápad byl na světě. Aspoň je „naučíme“, mysleli si. A tak přišla Akce 77. Jednalo se o masivní přesun desítek tisíc úředníků a zaměstnanců státní správy do dělnických profesí. A to i do dolů, hutí a dalších těžkých průmyslových odvětví, kde režim zoufale potřeboval pracovní sílu k plnění svých ambiciózních hospodářských plánů. A nešlo samozřejmě jen o čistý pragmatismus ve stylu Máme málo pracovníků, pojďme to řešit. Šlo i o ideologii a potřebu zasáhnout proti inteligenci a střední třídě, podpořit myšlenku dělnické revoluce, a tak trošku národ převychovat. Cílem bylo i upevnit moc strany tím, že se oslabí případná opozice v úřednických kruzích. Akce navazovala na předchozí pokus, který ovšem nebyl úspěšný, a proto se komunisté rozhodli, že to udělají „znovu a pořádně“.
Vládní propaganda tehdy vykreslovala Akci 77 jako dobrovolné a uvědomělé hnutí, jako projev vlastenectví a oddanosti socialistické výstavbě i myšlence. Realita však byla mnohem tvrdší. Ti, kdo se nepřihlásili dobrovolně, nebo s odchodem ze státních služeb nesouhlasili, brzy poznali, že komunisté je nežádají, komunisté rozkazují. A tak byli propouštěni z práce, jejich děti měly ztížený přístup ke vzdělání a jejich rodiny se staly terčem veřejného ostrakizování. Nucené přesuny byly prováděny často bez ohledu na věk, zdravotní stav či kvalifikaci jednotlivců, což vedlo k lidským tragédiím a rozvratu mnoha rodin. Ačkoliv se původního záměru 77 000 přesunutých osob nepodařilo dosáhnout, odhaduje se, že do výroby bylo nakonec přemístěno něco málo přes 50 tisíc lidí. Tito „noví dělníci“ se museli vyrovnat s fyzicky náročnou prací, změnou postavení i jinými platovými podmínkami. Ocitli se rázem v úplně odlišném sociálním prostředí, což znamenalo kromě ztráty společenského postavení i velké změny v životě vůbec.
Dopady Akce 77 na československou společnost byly dalekosáhlé. Krátkodobě se sice podařilo do jisté míry zmírnit nedostatek pracovních sil v průmyslu, avšak za cenu výrazného oslabení funkčnosti a odbornosti státní správy a veřejných služeb. Nevzdělaní komunisté se dostali na úřednická místa, zatímco vzdělaní úředníci skončili v továrnách a dolech. Produktivita práce na obou stranách tak byla děsivá, zmetkovost vysoká a plány se nedaly plnit. Dlouhodobě pak tato akce jen potvrdila bezohlednost a autoritářskou povahu komunistického režimu, který neváhal obětovat osudy tisíců jednotlivců ve jménu svých ideologických myšlenek, nápadů a cílů. Akce 77 je temnou kapitolou, která krásně znázorňuje snahu komunistů o radikální přetvoření společnosti prostřednictvím sociálního inženýrství, bez ohledu na lidské práva a svobody a slouží jako memento na dobu, kdy stát aktivně zasahoval do soukromého života svých občanů. I proti jejich vůli.
