Co jste nevěděli o prvním prezidentu Masarykovi

Původ a rané mládí: Masaryk pocházel z velmi skromných poměrů. Jeho otec byl kočí, původem Slovák, matka kuchařka, která mluvila lépe německy než česky. Otec byl dokonce dlouho negramotný a číst a psát ho naučil až sám Tomáš. Mladý Masaryk se původně vyučil zámečníkem ve Vídni, ale z učení utekl. Poté působil jako učeň v panské kovárně. Až přímluva P. Františka Satory ho nasměrovala ke studiu a umožnila mu navštěvovat německé gymnázium v Brně.

​Pochybnosti o jeho otci: Masarykův původ je dodnes předmětem diskuzí. Existují historické spekulace, že jeho biologickým otcem nemusel být jeho oficiální otec, kočí Jozef Masárik, ale statkář Redlich. Tyto spekulace nikdy nebyly jednoznačně potvrzeny, ale dodnes budí zvědavost a vrhají trošku jiné světlo na Masarykovo společenské začátky, které byly na tu dobu mimořádně rychlé a úspěšné pro někoho z tak skromných poměrů. Spekulovalo se i o otcovství samotného císaře Františka Josefa I., v letech 2016 a 2017 měla proběhnout analýza DNA, ale na žádost pravnučky TGM byla přerušena.

Seznámení s Charlottou Garrigue a převzetí jejího jména: Se svou budoucí manželkou Charlottou Garrigue se seznámil v Lipsku, kde působil jako soukromý učitel. Charlotte mu velmi imponovala svou vzdělaností a pokrokovými názory. K zásnubám ho prý postrčila kuriózní událost - při projížďce lodí se Charlottina hostitelka začala topit, Masaryk ji zachránil a sám se přitom ocitl v ohrožení. Pak požádal Charlotte o ruku - korespondenčně. Na počest své manželky a jako projev rovnoprávnosti, přijal její příjmení a používal ho jako své druhé jméno – Garrigue. Během života pak vyprávěl vtípek, jak se mu sousedé chodili na manželku dívat, protože si mysleli, že když je z Ameriky, tak musí být zákonitě černoškou a byli na ni zvědaví.

Vztah k jídlu a denní režim: Masaryk nebyl velký jedlík a odsuzoval nestřídmost. Z Ameriky si prý přivezl oblibu ovesné kaše, která často bývala jeho posledním jídlem. Jindy mu k večeři stačil kousek makové buchty a káva, nebo spíše „mléko s kávou“, jak říkával. Měl velmi pevný denní režim, včetně pravidelných projížděk na koni v Lánech, kterých se účastnil až do vysokého věku.

Masaryk a sport: Ačkoliv se to dnes už tolik neví, Masaryk byl velkým zastáncem sportu a fyzické aktivity. Sám se pravidelně věnoval jízdě na koni, a to i ve velmi pokročilém věku. Měl rád procházky a věřil v důležitost tělesné zdatnosti pro zdravou mysl. Nejenže se sám udržoval ve formě, ale vnímal to také jako důležitou součást národní identity a výchovy. Jeho syn Jan vyprávěl, jak kolikrát přišel ještě před Velkou válkou z večírků, které se protáhly až do ranních hodin, a jeho otec už v šest ráno cvičil.

​Jeho odpor k alkoholu a kouření: Masaryk byl silným zastáncem střídmosti a kriticky se stavěl k nadměrné konzumaci alkoholu a kouření. Sám nepil a nekouřil, tento svůj postoj propagoval i ve veřejném životě. Věřil, že střízlivost je základem pro zdravý život a racionální rozhodování, což se odráželo i v jeho přístupu k vedení státu. Přitom se už ale méně ví, že si k těmto názorům musel dojít. Abstinovat totiž začal až ve svých padesáti letech. Dříve mu nebylo cizí víno a pivo jej naučili pít během studií ve Vídni. Říká se, že přestal pít proto, že jeho nálady nebývaly nejlepší. Údajně byl pak velmi kritický, nepříjemný, až zlý. Naštěstí si to sám uvědomoval, a tak se alkoholu vzdal.

Hilsneriáda a boj proti antisemitismu: Jedním z jeho nejstatečnějších činů, který mu ale přinesl i mnoho nepřátel, byla jeho role v takzvané Hilsneriádě. V roce 1899 se postavil za Leopolda Hilsnera, Žida obviněného z rituální vraždy Anežky Hrůzové v Polné. Masaryk otevřeně označil toto obvinění za projev bezduchého antisemitismu a zasadil se o revizi procesu. Jeho postoj k židovství byl sice u mnoha Čechů nepopulární, Masaryk však i nadále udržoval náklonnost k Židům a podporoval sionismus.

Boj o vzdělání svého syna: Jan studoval na gymnáziu, které ovšem nedokončil. Byl tedy přijat na jiné, jenže z něj byl vyloučen. Důvod? Syn budoucího prezidenta ukradl cylindr školnímu inspektorovi, který přijel na kontrolu a ten pak prodal do vetešnictví. Za tento skutek následoval ještě větší postih, než jen vyloučení. Jan Masaryk byl potrestán zákazem studia na všech gymnáziích v rakouské části říše. Hrozilo, že skončí bez maturity. Tomáš G. Masaryk už byl v té době profesorem. Sbalil si tedy svou profesorskou uniformu, včetně klobouku s chocholem, odjel do Vídně a na tehdejším nejvyšším školském úřadu vyjednal pro svého syna poslední šanci na jiném gymnáziu. A Jan? Nepřišel k maturitě.

Naštvaný otec: Když už byly trable s „divočejším“ Janem pro rodinu neúnosné, poslali jej do USA. Musel pracovat jako poslíček a pak šel do továrny rodinného známého. Jan ale svůj životní styl moc měnit nehodlá. Po večerech oblézá bary, kde hraje na piano a užívá si života, v práci je přehazován z místa na místo a továrník si s ním moc neví rady. Janovi se prostě pracovat nechce. Nakonec dojde k tomu, že se Jan i následem svého chování a mírnější formy schizofrenie zhroutí a je zavřen do ústavu. V roce 1913 odjíždí do USA i jeho matka, aby jej přivedla k rozumu. V Americe stráví půl roku, než se pak společně vrátí.

Bitva o dědictví: Základ majetku Masaryka je dědictví jeho bývalého studenta, který spáchal sebevraždu. V závěti mu vše, co měl, odkázal. Proti tomu se postavila studentova rodina a jeho poslední vůli napadla u soudu. Masaryk tak musel před tribunál, který rozhodoval, zda mu majetek náleží, či nikoliv. Nakonec soud závěť uznal a rodinní příslušníci mrtvého studenta měli smůlu.

Věčný nájemník: I když se to z dnešního pohledu možná zdá až divné, Masaryk nikdy nebydlel ve svém. Než skončil na Hradě, vystřídal asi 10 až 11 nájemních míst. Z jeho pohledu je to ale pochopitelné - neustále cestoval, nechtěl být vázán na jedno místo a vlastnictví nemovitosti by ho právě k jednomu místu připoutalo. Jedinou nemovitostí, kterou Masaryk před svou prezidentskou érou kupuje, je hrobka pro předčasně zemřelého syna Herberta.

Korespondenční kmotrovství: Během první republiky bylo běžné, že se lidé obraceli na prezidenta Masaryka s žádostí, aby se stal kmotrem jejich novorozených dětí. Masaryk tuto roli zřejmě rád přijímal, ovšem jednalo se o kmotrovství pouze korespondenční. Na křestním listu sice bylo jeho jméno, ale samotné děti prezident viděl jen zřídka. Děti často dostávaly jméno Tomáš a k tomuto korespondenčnímu křtu náležela i vkladní knížka s darem 300 korun od prezidentské kanceláře.

Skrytá zpráva na závěr života: Krátce před svou smrtí měl Masaryk nadiktovat svému synovi Janu Masarykovi poslední slova do zapečetěné obálky. Obsah této obálky zůstává dodnes záhadou a má být rozpečetěn až v budoucnu, respektive obálka se nesmí otevřít do 19. září letošního roku. Už brzy bychom tedy měli vědět, co se v ní ukrývá. Zajímavé je i datum, kdy první prezident zemřel. Shodou náhod se tak stalo 14.9. Ve stejný den se před 51 lety narodil jeho syn Jan. Ten po roce 1937 slavil své narozeniny i smutné výročí smrti svého otce.

TGM je legendou. Už jen fakt, že byl sedmnáctkrát navržen na Nobelovu cenu míru mnohé vypovídá. Lidé na něj vzpomínají s úctou. Zároveň si ale mnozí jeho osobu idealizují a i díky autorům, kteří o něm ještě v době jeho úřadování psali, došlo téměř až k jakémusi zbožštění jeho osoby. Každý autor, který pak napíše něco negativního (a nemusí jít přímo o negaci, kolikrát stačí jen nepsat v očích kritiků dostatečně oslavné) na Masarykovu adresu, dostává takzvaně přes prsty, protože „na Tatíčka se nesahá“. Což je ovšem škoda. Je třeba si uvědomit, že i Masaryk a jeho rodina byli lidé jako my. Se všemi svými ctnostmi, ale i negativy a minusy. Jeho vliv a význam pro republiku se tím nemění, ani nezmenšuje. Tomáš Garrique Masaryk navždy zůstane jedním z největších Čechů historie v paměti národa i společnosti.

Tomáš Garrigue Masaryk – Wikipedie

Charlotta Garrigue Masaryková – Wikipedie

Jan Masaryk – Wikipedie

Otec a syn – Přepište dějiny

Masaryk zanechal před smrtí tajemství. Brzy se jej dozvíme, zatím se Češi baví | TN.cz

České století - iVysílání | Česká televize

Prezident kmotrem a vkladní knížka k tomu. Lidé se na Masaryka často obraceli i při křtinách | iROZHLAS - spolehlivé zprávy