Článek
Dnes na mě na YouTube vyskočilo video, které v pár sekundách radí, jak se zachovat, pokud spadnete do kolejiště. Tak jsem se rozhodl si informace prověřit, zjistit reálnost tvrzení a jelikož jsou hlášeny desítky případů ročně a jde tak o situaci, která vás může reálně potkat - zde je výsledek.
Člověk může spadnout do kolejiště z mnoha důvodů. Dobrovolně i nedobrovolně. Ať už jde o sebevražedný úmysl, který si skokan na poslední chvíli rozmyslí, o strkanici na peróně a nebo nepozornost, či případ slepce, který se opravdu stal, ve všech případech jde o doslova o život. Jedoucí vlaková souprava těžko zastaví na poslední chvíli a po člověku na kolejích zbyde úplně něco jiného než Wabiho rosa. Co lze tedy udělat, aby to nedopadlo fatálně?
Pokud už člověk dolů spadne, záleží i na lidech, kteří stojí nahoře. Málokdy se člověku stane, že by stál na nástupišti úplně sám. A právě reakce přihlížejících může doslova zachránit život. Tak za prvé - každé nástupiště je vybaveno nouzovým tlačítkem. To slouží k upozornění zaměstnanců metra, že je někdo v kolejišti a též zastavení vlaku ještě před stanicí. Pokud tedy máte štěstí na někoho duchapřítomného, kdo jej zmáčkne, máte vyhráno. A pokud vám zároveň ti nahoře také nahoru pomohou, tedy - podají pomocnou ruku - tak také. Pokud by se k tomu nikdo neměl, na koncích nástupišť bývají záchranné schůdky, po kterých můžete ze svízelné situace utéct.
Ve stanicích bývají dozorčí. Ti přes kamery hlídají, zda je v prostorách metra klid a bezpečnost. Ovšem, stále jde o lidský faktor, který může selhat. Proto pokud vidíte vy sami, že někdo do kolejiště spadl, určitě nespoléhejte na to, že budete mávat do kamer ve snaze upozornit jejich obsluhu. Ne - stisknutí nouzového tlačítka by měl být vždy první krok, který má svědek udělat. Od toho tam je. Ročně zaznamenává dopravní podnik desítky případů, kdy lidé spadnou nebo lezou do kolejiště, použití tlačítka ale bohužel ne.
Pokud vás zarazilo to „lezou do kolejiště“, tak ano - i to se děje. Najdou se dobrodruhové, co si myslí, že když skočí dolů a zase vyskočí nahoru, tak jsou za největší machry. Další časté případy jsou ty, kdy tam někomu spadnou klíče, peněženka, nebo třeba mobil. Ale ani v těchto případech by člověk neměl riskovat svůj život a skákat dolů. Obsluha ve stanici je totiž pro tyto případy vybavena speciálními pogumovanými dlouhými kleštěmi, s jejichž pomocí vám věc vytáhne. Pokud na ni nedosáhne, po ukončení denního provozu po vašem upozornění věc vyndá sama a vy si ji můžete vyzvednout. Zde je samozřejmě riziko, že nějaký nenechavý odvážlivec si pro vyhlédnutou věc prostě skočí dřív a vy máte smůlu.
Vraťme se ale k situaci, kdy jste dole. Tlačítko nikdo nezmáčkl, pomocné ruce také nevidíte a o schůdkách nemáte tušení. Co uděláte? Jaké možnosti vás napadnou? Jedna z nich určitě byla - „vyškrábu“ se nahoru sám. Ano, pokud už se vlak neřítí do stanice a máte na to čas, udělejte to. Ovšem pozor. V kolejišti se nachází třetí, takzvaná napájecí kolejnice. Ve většině stanic bývá na stěně naproti nástupišti, ale není tomu tak ve všech a pokud máte to štěstí, že jste spadli v těch, kde je u nástupiště a vy se jí dotknete, či ji použijete jako stupínek pro únik, může vás zabít i ta. Je totiž pod proudem a zespoda je smrtelně nebezpečná. Z vrchu je kryta žlutou ochranou. Jsou případy, kdy právě tato ochrana pomohla lidem vylézt. Ovšem - pamatujte, že ten proud tam prostě je a zásah hrozí - myslete na schůdky.
Možná někoho napadlo namáčknout se na zeď a nechat soupravu projet kolem vás. Tak to pusťte z hlavy. Takhle to nefunguje a tento způsob vám život nezachrání. Ale u toho „vcucnutí se někam“ zůstaňme. Existují stanice, kde jsou stavební otvory, které slouží jako dočasná úniková místa. Ale existuje též schovka, která je všude. A to žlab mezi kolejnicemi. Primárně slouží k odvodu vody, krásně ale může právě i zachraňovat životy. Chce to jen trochu kuráže a hodně touhy přežít.
Hloubka žlabu bývá 30 centimetrů. Dalších 15 je výška kolejnic. Rezervu kolem 6-7 centimetrů ještě dává výška příčné spojovací tyče brzdového systému. Pokud se člověk přimáčkne k zemi, vejde se. Důležitý je i způsob zalehnutí. Určitě hlavou proti soupravě. Že vám to přijde šílené? Pocitově asi ano, ale zmenšujete tím riziko, že vás vlak usmýká jen proto, že jste se zachytili nějakou částí oblečení. Takže by se dalo říct - po hlavě do toho. O odhození případného ruksaku asi netřeba mluvit. Zalehnutí pod přijíždějící soupravu je tedy způsobem, který vám opravdu může zachránit život. Samozřejmě hrozí riziko, že jeden z vagónů nebude v top kondici a nějaký visící kabel či díl podvozku vás může zle zranit, nebo i zabít, ale soupravy by měly procházet pravidelnými kontrolami - buďme tedy optimisté a věřme, že takové nejezdí.
Lehnutí pod vlak tedy opravdu může zachránit život. Pokud máte čas, vylezte nahoru. V ideálním případě po schůdkách na koncích nástupiště. A pokud jste svědek, použijte vždy záchranné tlačítko. Doba, kdy u nás bude ve všech stanicích nástupiště chráněné stěnami, které těmto případům zabrání, je stále ještě daleko. A nebo se přestěhujte do Brna - tam v metru do kolejiště také jistě nespadnete.
K tématu:
