Moravský Edison: Geniální vynálezce, který položil život za svou vlast na vsetínském gestapu

Josef Sousedík se narodil v roce 1894 do chudých poměrů na Vsetíně, ale díky své neobyčejné technické genialitě se vypracoval až na špičku československé elektrotechniky. Jako mladík se vyučil strojním zámečníkem a elektromontérem. Již tehdy začal vymýšlet, jak si díky elektřině ulehčit život - a tak si udělal vlastní elektrickou lampu, matce zase vyrobil elektrický sporák.

Během Velké války byl v rakouskouherské armádě a prošel ruskou a italskou frontou. Na konci války byl raněn a tím pro něj boje skončily. Ne ale úplně - po vyhlášení republiky probíhaly další - s Maďary o slovenské hranice. Československý Sokol hledal dobrovolníky a uzdravený Sousedik neváhal ani chvilku. Když se ze Slovenska vrátil, založil vlastní dílnu. A protože mu podnikání šlo, brzy z ní vyrostla moderní továrna, která zaměstnávala přes 350 lidí. Stal se jedním z nejúspěšnějších podnikatelů své doby a získal přezdívku „Moravský Edison“.

Na svém kontě měl přes padesát (některé zdroje dokonce uvádějí až dvě stě) patentů. Mezi jeho nejslavnější vynálezy patří systém hybridního pohonu pro rychlovlak Slovenská strela z roku 1936, který vlaku umožnil dosáhnout tehdy nevídané rychlosti a stal se technologickým klenotem Československa, na kterém pracoval v týmu věhlasného Hanse Ledwinky.

Sousedík byl vizionář a předstihl svou dobu. Zkonstruoval a vyrobil vlastní elektromobil a hybridní elektrický vůz. Většina lidí, když se řekne československý podnikatel, vyhrkne jako první jméno Tomáš Baťa. A právě tento prvorepublikový velikán byl sám Sousedíkem natolik nadšený, že chtěl vytvořit společný podnik. Moravský Edison ovšem nabídku odmítl. Spojil se až s Tatrou Kopřivnice v roce 1934 poté, co jeho podnik pocítil následky celosvětové krize. Ta spadala do koncernu barona Righoffera, což se v budoucnu projeví jako výhoda.

Přesvědčený vlastenec Sousedík byl také blízkým přítelem Tomáše Garrigua Masaryka a po léta působil jako starosta Vsetína, kde prosadil zásadní rozvojové projekty. Bylo by zajímavé sledovat jeho další kroky, nadčasové vynálezy a nevšední nápady, kdyby ovšem do všeho nehodila vidle mezinárodní situace a posléze druhá světová válka.

Vznik Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 znamenal konec jeho podnikatelské svobody. Jeho prosperující továrna byla záhy podřízena německé válečné výrobě. Z místa ředitele byl odvolán, nacisté mu zakázali vstup do továrny. Jeho technická genialita ale byla ceněna i nadále a formálně tedy pracoval pro Righoffera ve vývojovém středisku Tatry.

Jeho srdce bilo pro Československo a se stavem se nehodlal smířit. Už v době Mnichova agitoval za republiku a byl jedním z těch statečných, kteří se chtěli bránit. Že jeho výzvy nebyly vyslyšeny, to všichni víme. Okamžitě se tedy zapojil do protinacistického odboje. Stal se jedním z hlavních organizátorů odbojové skupiny na Vsetínsku, která čítala stovky členů. Využíval svého postavení, kontaktů i majetku. Financoval činnost odbojářů, ukrýval zbraně a udržoval spojení s výsadkáři z paraskupiny Clay-Eva.

Němci ho dokonce dvakrát zatkli. Poprvé v prosinci 1939. Přes půlku měsíce strávil na brněnském gestapu, nakonec se za něj přimluvil Righoffer a byl propuštěn. Druhé zatčení přišlo v roce 1940. I zde se musel přimlouvat německý baron, nicméně gestapáci se Sousedíka nechtěli hned vzdát a tak strávil v jejich vazbě více než čtvrt roku.

Sousedík byl odhodlán obětovat za svobodu vše, legendárními se stala jeho slova: „Však peníze vydělám znovu, teď jde o všechno.“

Osudným se mu stalo udání. 15. prosince 1944 byl Josef Sousedík zatčen gestapem a převezen do budovy Okresního úřadu na Vsetíně k výslechu. Gestapáci měli na Sousedíka spadeno už dávno, výslech rozhodně nebyl veden v rukavičkách. Z poválečných výslechů se dá jen odvozovat, co přesně se přihodilo. Údajně chtěl Sousedík ze zajetí utéct, využil chvíle, kdy jeden z vyšetřovatelů opustil místnost a na druhého se vrhnul. Ten stihl zareagovat a českého vlastence zastřelil. Přesné okolnosti jeho smrti ale nejsou zcela jasné, oficiální verze hovořila o tom, že se vynálezce pokusil o útěk. Co ale jasné je, je to, že valašský odboj přišel o svého důležitého představitele.

Po válce byl Josef Sousedík oceněn Československým válečným křížem in memoriam. Přesto dnes jeho jméno není z těch všeobecně nejznámějších. Nad Československem se stáhla rudá mračna a ta přinesla další nesvobody. Komunistickému režimu se Sousedík jako úspěšný kapitalista prostě nehodil a tak na něj uvalil klatbu zapomnění. Pamětní deska s jeho jménem byla stržena (dokonce dvakrát - poprvé po roce 1948 a podruhé v roce 1971), jeho rodině dávali komunisté pocítit, že takoví lidé do socialismu nepatří.

Teprve po roce 1989 byl Moravský Edison plně rehabilitován a odkaz na jeho osobu geniálního vynálezce, poctivého politika a statečného vlastence, se opět vrátil do českých dějin. Hned v roce 1990 se na své místo vrátila pamětní deska, jeho jméno nese vsetínská průmyslovka i několik ulic.