Článek
Mechanismus, který děsí i fascinuje zároveň. Systém známý jako Perimetr, nebo také Mrtvá ruka, je ultimativní pojistkou Ruska pro případ jaderné apokalypsy. Nejde o zbraň v běžném slova smyslu, Mrtvá ruka je automatizovaný řídící systém, který má zajistit jadernou odvetu i v případě, že by ruské vojenské a politické velení bylo zničeno prvním nepřátelským úderem.
Perimetr se zrodil z paranoie 80. let, kdy zuřila studená válka. Sovětské vedení hledalo způsob, jak se v případě jaderného útoku pomstít a vymazat nepřítele z mapy světa. Cílem bylo vytvořit takovou zbraň, která by odradila jakéhokoli protivníka od prvního úderu už jen tím, že je. Aby si byl každý vědom, že zaútočí-li na Sovětský svaz, bude to to poslední, co udělá.
Systém byl poprvé nasazen v roce 1985 a jeho existence byla po dlouhá léta přísně střeženým tajemstvím. Ven se dostávaly přesně takové střípky, aby se o něm tušilo, Západ se měl na pozoru a přitom nikdo neznal detaily. Západní analytici o něm spekulovali jako o „doomsday machine“, stroji soudného dne, který by mohl rozpoutat konec světa i bez lidského zásahu. Jeho pokračující existence byla v roce 2011 potvrzena velitelem ruských raketových vojsk Sergejem Karakajevem. Ten v minulosti mluvil i o modernizaci a zavádění nových systémů.
Perimetr perfektně zapadá do doktríny MAD - Vzájemně zaručeného zničení. Ta drží jaderné mocnosti na uzdě - útok ze strany jedné by nevyhnutelně vedl k drtivé odvetě druhé, což by znamenalo zničení obou. Jde o rovnováhu strachu a vlastně paradoxní situaci, kdy je mír udržován hrozbou úplného zničení. Doktrína MAD je často považována za hlavní důvod, proč se navzdory desítkám let napětí a několika vážným krizím nikdy nespustila plnohodnotná jaderná válka. A přesto, že studená válka skončila, principy MAD zůstávají základním kamenem jaderného odstrašení i nadále. Jakékoli narušení této křehké rovnováhy, ať už vývojem nových zbraní nebo změnou doktrín, by mohlo mít nepředvídatelné a katastrofální následky pro všechny. O to více v současné době, kdy země opět závodí ve zbrojení a o třetí světové válce se mluví dennodenně.
Pojďme se vrátit k samotné Mrtvé ruce. Co o ní víme? Tak například to, že nejde o čistě automatický systém. Spíše se jedná o kombinaci technologií s minimální lidskou kontrolou. Princip je děsivě jednoduchý a zároveň komplexní.
Ruské území je protkáno sítí seismických, radiologických a atmosférických senzorů. Tyto senzory nepřetržitě monitorují neobvyklé jevy, jako jsou masivní otřesy země, prudký nárůst radiace, neobvyklé elektromagnetické pulsy nebo náhlé změny atmosférického tlaku – všechno to jsou indikátory jaderného útoku. Perimetr také monitoruje spojení s ruským generálním štábem a dalšími klíčovými velitelskými centry. Dokud tato spojení fungují a vedení vydává pravidelné potvrzující signály, systém zůstává v pasivním režimu.
Klíčový moment nastává, pokud senzory detekují rozsáhlý jaderný útok a zároveň dojde k přerušení komunikace s nejvyšším velením. To by signalizovalo, že vedení bylo zničeno nebo je neschopné fungovat. V takovém případě by se Perimetr „probudil“. Podle dostupných informací systém následně předává shromážděná data do speciálních podzemních bunkrů, kde je posoudí službu konající důstojník. Teprve po jeho potvrzení, že útok skutečně nastal a velení je mimo provoz, by Perimetr vyslal kódované signály raketovým silám. Tyto signály by už měly bez dalších mezistupňů přímo autorizovat odpal mezikontinentálních balistických raket v rámci odvetného úderu.
Klíčovou roli hraje tzv. velitelská raketa, která nese rádiovou hlavici. Ta přelétne nad celým Ruskem a aktivuje odpálení zhruba 1600 taktických jaderných hlavic (a to i v případě rušení signálu), které jsou schopny zničit celé USA do 30 minut.
Právě tato fáze je předmětem největších spekulací. Někteří experti tvrdí, že po aktivaci a potvrzení útoku by se systém stal skutečně plně autonomním, zatímco jiní trvají na tom, že vždy existuje „červené tlačítko“ v rukou posledního přeživšího člověka.
Scénář, jak by to vypadalo po spuštění Mrtvé ruky, je děsivý. Zkáza na místech výbuchů je jasná. Ale i následky jsou katastrofální. Miliony tun prachu a sazí z hořících měst by byly vyvrženy do atmosféry, zablokovaly sluneční svit a způsobily drastický pokles teplot po celé planetě. Zemědělské plodiny by odumřely, ekosystémy by se zhroutily a velká část zbývající populace by čelila hladomoru, nemocem a radiaci. Infrastruktura by byla zničena, globální komunikace přerušena a civilizace, jak ji známe, by prakticky přestala existovat. Zbývající přeživší by se potýkali s přežitím v radioaktivní pustině bez naděje na rychlou obnovu.
Okolo Perimetru se v průběhu let zrodila řada konspiračních teorií, které jen podtrhují jeho mýtický status:
Plně autonomní AI: Některé teorie tvrdí, že Perimetr je řízen sofistikovanou umělou inteligencí, která dokáže sama analyzovat situaci a rozhodnout o odpalu raket bez jakéhokoli lidského zásahu. To by z něj činilo skutečný „stroj soudného dne“ vymknutý lidské kontrole.
Tajné sub-systémy: Podle jiných konspirací má Perimetr tajné, skryté sub-systémy, které by po aktivaci dokázaly odpálit střely i z těch nejnepravděpodobnějších míst, včetně mobilních odpalovacích zařízení nebo ponorek.
Vesmírná teorie: Jedna z bizarnějších teorií hovoří o tom, že Perimetr byl navržen tak, aby po útoku, který přinese jadernou zimu, automaticky odpálil rakety s novými kolonisty na jiné planety nebo asteroidy, čímž by zajistil přežití lidstva jinde ve vesmíru. Jde samozřejmě o fantazii a nesmysl, ale ukazuje, jaké představy dokáže systém u lidí vyvolávat.
Permanentní aktivace: Existují skupiny lidí, kteří tvrdí, že je Perimetr i dnes trvale v bojové pohotovosti a je schopen reagovat i na sebemenší anomálii a panuje tak obava, že i ten nejmenší chybný signál může vést ke spuštění. Experti však trvají na tom, že systém je navržen tak, aby minimalizoval falešné poplachy a že k takové situaci dojít nemůže.
A samozřejmě - existuje i názorový proud, který tvrdí, že Perimetr neexistuje, že jde jen o výplod fantazie a Rusko takový systém vůbec nemá. To, že Západ v jeho existenci věří, označují za největší úspěch sovětské a ruské propagandy.
