Článek
Cílem Operace Downfall bylo přinutit Japonsko k bezpodmínečné kapitulaci a ukončit tak válku v Tichomoří. Spojenci čelili fanatickému odporu Japonců v posledních fázích konfliktu, jmenovat můžeme například bitvy o Iwodžimu nebo Okinawu, kde japonští vojáci často raději volili sebevraždu, než aby se vzdali. Japonský fanatismus a boj do posledního muže vedl v případě přímé invaze k obavám z obrovských ztrát a to na obou stranách. Přesto se zdála taková invaze nezbytnou.
Amerika se na provedení operace dlouhodobě připravovala a provedla dvě přípravné akce. První bylo březnové bombardování. Operace Meetinghouse, jak se série útoků na Tokio nazývala, byla nejničivějším bombardováním v celé historii lidstva. Američané zničili více než 4000 hektarů centrálního Tokia, zabili přes 100 tisíc civilistů a přes milión lidí ztratilo své domovy. Na město bylo svrženo 1665 tun bomb z 279 letadel. Meetinghouse překonal v počtu přímých obětí i takové hrůzy, jako bylo bombardování v Drážďanech, nebo svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki.
Nagasaki 1945
Druhou akcí byla operace Starvation. Američané od března začali zaminovávat veškeré přístavy a pobřežní vody a odřízli tak Japonce od okolního světa. Kvůli více než 12 tisícům min přestala země využívat 35 ze 47 námořních tras. Kvůli tomu se narušila doprava a zásobování, ale i rybaření nebo výroba. Následky byly fatální. Zbrojní průmysl byl odříznut od dodávek, lidé od jídla. Ryby takřka vymizely z trhu a netrvalo dlouho a Japonci začali trpět hladem - jejich jídlo se snížilo zhruba na třetinu doporučené denní dávky. Obě přípravné akce tak byly úspěšné. Následovat mělo samotné vylodění.
Projekt Manhattan byl přísně tajnou operací a i nadále se pracovalo s plánem invaze. Přesto měly Spojené státy připravenou další atomovou bombu pro použití ve třetím srpnovém týdnu a s dalšími třemi se počítalo v září a říjnu. Armádní náčelník štábu George Marshall použití schválil, čekalo se na prezidenta. Ministerstvo obrany naopak doporučovalo nechat bomby připravené, ale neshazovat do doby invaze.
Hlavní operace - Downfall - se skládala ze dvou fází. První z nich byla operace Olympic. Ta byla plánována na listopad 1945. Cílem bylo dobýt ostrov Kjúšú. Okinawa, která byl s velkými ztrátami dobyta v dubnu 1945, měla sloužit jako hlavní shromažďovací a operační základna. Na Kjúšú se mělo vylodit 14 divizí - dvakrát více, než se vylodilo v rámci operace Overload v Normandii (5 divizí a 3 výsadkové). Po Olympicu měla přijít operace Coronet. Plán hovořil o březnu 1946. Zde šlo o invazi do oblasti Kantó Plain (Tokijská nížina) na hlavním japonském ostrově Honšú. Letecké základny na Kjúšú by poskytovaly pozemní leteckou podporu pro Coronet. Vylodit se mělo 25 divizí, tedy neskutečný trojnásobek Normandie.
Operace Downfall měla být opravdu monstrózní. Plánovalo se nasazení až 1,9 milionu spojeneckých vojáků (invazní síly, letectvo, další jednotky), převážně z USA, ale počítalo se i s Brity a dalšími národy Commonwealthu. Invazi mělo předcházet intenzivní strategické bombardování japonských měst a průmyslových cílů, které již ostatně probíhalo a způsobovalo obrovské škody a ztráty na životech. Ale v tomto případě by se ještě více znásobilo, aby se invazním vojskům jejich postup co nejvíce usnadnil.
plán operace Downfall
Japonci s podobnou akcí počítali. A odhadli vcelku přesně i plány postupu, protože nejen, že budovali opevnění a připravovali se na obranu ostrovů, ale přímo na Kjúšú soustředili opravdu značné síly. To spolu s jejich fanatičností předpovídalo jediné - bude to masakr. Odhady spojeneckých ztrát se pohybovaly v řádu vyšších stovek tisíc až přes milion vojáků. Předpokládalo se, že japonští obránci, včetně zmobilizovaných civilistů, kteří byli připraveni bojovat do posledního dechu s primitivními zbraněmi, jako byly bambusové kopí a molotovovy koktejly, by kladli extrémní až nesmyslný odpor. Japonské velení připravilo plán„Kecugó“, který počítal se zapojením celého obyvatelstva.
Nakonec se Operace Downfall neuskutečnila. Proč všichni víme. Prvním ze dvou hlavních důvodů bylo svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki v rozmezí tří dní. Američani mezi šestým a devátým srpnem předvedli ničivou sílu svých nových zbraní a ukázali, že jsou schopni vymazat Japonsko z mapy. Ke zničení města najednou stačilo jedno letadlo, jedna bomba. A teď si představte kobercový nálet jako v Drážďanech s tím, že každý letoun má jadernou pumu. To Japonci hluboce otřáslo. Druhým faktorem byl vstup Sovětského svazu do války s Japonskem. SSSR ji vyhlásil devátého srpna a napochodoval do Mandžuska. To zasadilo další ránu japonské vojenské strategii a ukázalo beznadějnost jejich situace. Japonský císař už byl nalomen k mírovým jednáním po návštěvě vybombardovaného Tokia. Nyní už bylo jasné, že neexistuje jiná možnost, než vše ukončit. A tak Japonsko bezpodmínečně kapitulovalo. Druhá světová válka skončila i v této části světa.
kapitulace Japonska 2. 9. 1945
Operace Downfall tak zůstala jen na papíře a nikdy neproběhla. Že to s ní bylo myšleno vážně dokazují miliony vyrobených medailí Purpurové srdce, kterými se Pentagon předzásobil kvůli jasné vidině masivních ztrát a obětí. Naštěstí nebyly třeba. Svržení atomových bomb byla čirá hrůza, při které bylo zničeno více, než jen vojenské objekty a infrastruktura. Byl to útok zejména na civilisty a ti trpěli ještě mnoho let po něm. Kdyby ovšem nepřišel, válka by se protahovala dál a obětí by bylo mnohem mnohem více.
