Článek
Nejmladší generace ví, že Den vítězství je osmého května. Je to svátek, nemusí se do práce, škola odpadá, paráda. Ale ne každý z nich už ví, že jejich rodiče slavili úplně v jiný den. Proč tomu tak bylo a že přechod z devátého na osmého není jen o změně čísla, ale i o změně politického kurzu, vidění světa a historickém přehodnocení, které odráží pád jedné dlouhé éry a nástup nové, si dnes něco povíme.
9. květen: Svátek s moskevskou pečetí
Po skončení hrůzostrašné druhé světové války se v Československu slavil 9. květen. Proč zrovna devátý? Odpověď leží tisíce kilometrů na východě, v Moskvě. Kapitulace nacistického Německa byla podepsána v časných ranních hodinách v Remeši 7. května 1945, Sovětský svaz ale nechal akt opakovat následující den v Berlíně. Kvůli průtahům se samotný podpis oddaloval, stalo se tak až hodinu před půlnocí. V Sovětském svazu už tou dobou neukazoval kalendář osmého, ale devátého května. V Moskvě bylo 01:01. Proto se v Sovětském svazu slavil Den vítězství o den později.
A protože se Československo po válce ocitlo v sovětské sféře vlivu, bylo logické (a politicky nutné) přijmout stejné datum. Zákonem č. 93/1951 Sb. se tak 9. květen stal oficiálním „Dnem osvobození Československa Sovětskou armádou“. Tento název, plný ideologické symboliky, zdůrazňoval výhradní roli Sovětské armády a poněkud opomíjel příspěvek západních spojenců a tisíců domácích odbojářů. Oslavy byly monstrózní, plné vojenských přehlídek, budovatelských písní a řečníků, kteří s patosem vzpomínali na „bratrskou pomoc“. Byla to doba, kdy se historie psala tak, aby pasovala do politického narativu.
Sametový převrat a „svátková revoluce“: 8. květen na scénu
Když se v listopadu 1989 zhroutila železná opona a komunisté šli od válu, bylo jasné, že dojde k revizi mnoha zažitých pořádků – včetně státních svátků. Oslavy 9. května, spojené s komunistickou propagandou, se staly symbolem minulého režimu, kterého se nová demokratická společnost chtěla co nejrychleji zbavit.
První krok přišel už v roce 1990, kdy se název svátku změnil na neutrálnější „Den osvobození od fašismu“ (zákon č. 167/1990 Sb.). Datum ale zůstalo. Skutečná „kalendářní revoluce“ nastala o rok později, v roce 1991.
Miloš Zeman změnil kalendář
Zásadní vliv posunu z 9. na 8. květen měl tehdejší poslanec Federálního shromáždění Miloš Zeman. Budoucí premiér i prezident České republiky, známý svou přímočarostí a někdy i kontroverzními názory, argumentoval, že 9. květen byl zvolen z čistě ideologických důvodů a je načase se vrátit k historické realitě. Poukazoval na to, že většina západních zemí slaví konec války v Evropě právě 8. května (tzv. VE Day – Victory in Europe Day), což odpovídalo skutečnosti i v našich končinách a že bychom neměli slavit podle toho, kdy slaví Rusko, ale podle toho, kdy Německo fakticky kapitulovalo.
Ačkoli jeho první pokus o změnu data v roce 1990 neprošel, v roce 1991 byl jeho návrh úspěšný a zákonem č. 218/1991 Sb. se datum státního svátku přesunulo. Tímto krokem jsme se jako Československo (a posléze Česká republika) symbolicky připojili k západním demokraciím a uznali podíl všech spojenců na porážce nacismu.
Postupně se měnil i název. V roce 2000 se svátek zjednodušil na „Den osvobození“ zákonem č. 245/2000 Sb. a v roce 2004 získal svůj dnešní finální název: „Den vítězství“ (zákon č. 101/2004 Sb.).
Tato cesta ode „Dne osvobození Československa Sovětskou armádou“ 9. května ke „Dni vítězství“ 8. května je ukázkovým příkladem toho, jak se historie a její interpretace prolínají s politikou a jak se národní paměť neustále vyvíjí. Dokazuje to, že i zdánlivě pevně daná data mohou být předmětem diskuse a změny, pokud se promění pohled společnosti na vlastní minulost.
Na Dni vítězství lze také názorně demonstrovat, jak se pohled na historii mění nejen podle času, ale i podle místa. Nejen, že jinak vnímá konec války Evropa a jinak svět, ale rozdíly jsou i v rámci jednotlivých států Evropy. Dánsko a Nizozemí slaví Den osvobození 5. května. Osmého slaví většina Evropy, stejně jako my přešli na tento den například i Poláci (v roce 2015) nebo Ukrajina (v roce 2023). Srbsko, Bělorusko a některé další východní země, včetně Ruska, zůstaly u devátého. Pro Spojené státy a Asii ale ukončením bojů v Evropě druhá světová válka neskončila, a tak například v obou Korejích slaví Den vítězství až 15. srpna, v USA si připomínají vítězství nad Japonskem 2. září a Čína má Den vítězství až třetího září.
To jen ukazuje, že historie není černobílá, jak je komplexní a že je důležité umět se na ni dívat z různých pohledů.
