Osvobození 1945: Zapomněli jsme!

V kolektivní paměti českého národa se osvobození země od nacistické okupace v květnu 1945 často omezuje na příběhy Rudé armády z východu a Americké armády ze západu. Tento zjednodušený pohled je výsledkem poválečné politické interpretace a přehlíží významné, často krvavé, příspěvky dalších národů a armád, které se podílely na porážce Nemecka na našem území a díky kterým jsme byli osvobozeni. Jejich oběti si zaslouží být připomenuty, aby byl obraz konce války úplnější.

Asi nikdo nemůže pochybovat o tom, že Sovětský svaz nesl na svých bedrech hlavní tíhu bojů na východní frontě a jeho Rudá armáda osvobodila drtivou většinu československého území. Do osvobozovacích bojů na našem území se zapojilo přibližně 1,77 milionu sovětských vojáků. Jejich oběti byly velké. Při osvobozování Československa padlo nebo zemřelo na následky zranění 122 392 sovětských vojáků (uvádí se i 139 918, ale toto číslo zahrnuje i nebojové ztráty).

Na západě pak do bojů zasáhly jednotky Americké armády, které osvobodily západní a jihozápadní Čechy, včetně Plzně. V operacích na československém území se angažovalo asi 150 000 amerických vojáků. Jejich ztráty byly podstatně nižší než na východní frontě - při osvobozování českého území padlo 116 amerických vojáků a dalších 360 bylo raněno. K tomu je třeba přičíst ztráty amerického letectva, které během války nad českým územím činily 282 padlých letců.

Méně známý, takřka zapomenutý, ale přesto významný byl podíl armád, které se připojily k protihitlerovské koalici.

Rumunská armáda se po převratu v srpnu 1944 zapojila do bojů po boku Rudé armády a sehrála důležitou roli při osvobozování Maďarska, Slovenska a části jižní Moravy. Celkový počet rumunských vojáků působících v roce 1945 na československém území dosáhl takřka 250 tisíc osob. Tito vojáci osvobodili přes 1700 obcí včetně 31 měst. Při těchto bojích s nepřítelem padlo přes 33 241 rumunských vojáků, což svědčí o tvrdosti a rozsahu jejich nasazení. Rumunská armáda nasadila na našem území o 100 tisíc vojáků více než ta americká.

Bulharská armáda se po přechodu na stranu Spojenců v září 1944 rovněž zapojila do bojů proti Němcům, zejména na území Jugoslávie a Maďarska. Přestože se přímo nepodílela na osvobozování československého území svými pozemními jednotkami, její operace na Balkáně vázaly značné německé síly, čímž nepřímo přispívaly k celkovému tlaku na nepřítele a usnadňovaly postup Spojenců.

Neměli bychom zapomínat ani na klíčovou roli vlastních vojáků. 1. československý armádní sbor bojující po boku Rudé armády, složený z Čechoslováků, Rusínů a také Poláků, sehrál zásadní roli v Karpatsko-dukelské operaci a následně při osvobozování východního Slovenska a Moravy. Na území Československa padlo přibližně 3 500 vojáků tohoto sboru. Celkově se pak do osvobozovacích bojů na východní frontě zapojilo asi 48 400 československých vojáků.

Také 2. polská armáda, součást polských ozbrojených sil na východě, se ke konci války účastnila bojů v rámci Pražské operace a osvobozovala oblasti severních Čech, včetně například Děčína a Šluknovska. Její celkový stav v pražské operaci činil téměř 70 000 vojáků. Během bojů v Čechách měla 2. polská armáda 79 padlých a 17 nezvěstných vojáků, s dalšími 900 raněnými. Celkové polské ztráty v rámci bojů na východní frontě (včetně jiných zemí, jako bylo Sasko a Lužice, kde vedla těžké boje před vstupem na české území) dosáhly mnohem vyšších čísel, s tisíci padlými.

Příběh osvobození Československa není jen o dvou velcích hráčích, je mozaikou mnoha národů a jejich obětí. Nezapomínejme ani na Belgičany, kteří přišli jako součást západních spojeneckých sil v podobě 17. střeleckého praporu, nebo Vlasovce, kteří pomáhali během Pražského povstání. Zjednodušení na „pouze“ Rudou a Americkou armádu bylo produktem politické agendy, které ale zůstává bohužel v hlavách lidí při mnohých debatách dodnes. Proto bychom si měli připomínat pomoc i ostatních národů a uznat plný rozsah utrpení a hrdinství všech, kteří přispěli k porážce nacismu, ať už bojovali pod jakoukoli vlajkou.