Článek
Pamatujete si na ty billboardy? „Dáme Česko do pořádku,“ sliboval Andrej Babiš před říjnovými volbami. „Budeme spojovat rozdělenou společnost,“ znělo z úst nové koalice. Střih do ledna 2026: Česká politika neprochází krizí, ona se regulérně propadla na úplné dno.
To, co předvedl ministr zahraničí Macinka v nočních SMS zprávách Hradu, není „tvrdé vyjednávání“. Je to čistokrevné politické výpalnictví. Pokud šéf diplomacie vyhrožuje hlavě státu jen proto, aby do ministerského křesla protlačil svého stranického kumpána, pak jsme v éře, kde se státní zájem stal rukojmím osobních ambicí.
Premiér bez páteře
A co na to „silný lídr“ Andrej Babiš? Místo aby bouchl do stolu a jako předseda vlády okamžitě vyrazil Macinku z kabinetu, jen rozpačitě přešlapuje a celou věc bagatelizuje slovy: Macinkova slova jsou nešťastná. Je to úplně stejné jako jeho slavné mlčení u Grónska – tehdy i teď Babiš ukazuje, že ve skutečnosti žádný silný názor nemá. Tedy, minimálně dokud se to buď samo nějak nevyvrbí, nebo nedostane výsledky průzkumů a noty marketingového týmu. Nebo pokud se netýká jeho vlastního prospěchu. Uvidíme, jak dopadne alespoň snaha s oběma stranami sednout k jednomu stolu.
Tato neschopnost jednat není náhodná. Babiš není silný premiér, je to rukojmí. Musí držet koalici pohromadě za každou cenu, aby si neznepřátelil partnery, kteří ho drží u moci a zřejmě ho i ochrání před vydáním k trestnímu stíhání. Jeho snaha „zůstat u lizu“ je tak silná, že raději nechá své lidi vydírat prezidenta, než aby riskoval rozpad vlády. Tady končí veškeré divadlo o tom, jak mu jde o lidi – jde mu jen o imunitu a Agrofert. Který samozřejmě „není jeho“.
Věci veřejné na steroidech
Motoristé sobě dnes připomínají tragikomickou éru Věcí veřejných, ovšem s jedním podstatným rozdílem – tihle lidé mají nohu na plynu a rozhodně nebrzdí - před ničím. Zatímco tehdy šlo o amatérské šmírování, dnes jde o systémovou destrukci ústavních zvyklostí.
A do toho všeho vstupuje Filip Turek. Ten Turek, jehož politická kariéra je v podstatě jedna velká sbírka skandálů, od „sběratelství“ nacistických artefaktů, přes nábojnice na kapotách, až po pochybné podnikání. Na svém Facebooku se teď snaží moralizovat ve stylu: Zveřejňovat soukromou korespondenci? Komunistické praktiky! Takhle hřímá Turek v obraně svého stranického šéfa s tím, že by se měl prezident „chovat jako chlap“. Ten Turek, který prohlásil, že se mu bude prezident muset omlouvat, pokud si s ním potřese rukou. Ten Turek, co označil Babiše jako někoho, kdo se nedá poslouchat.
Mimochodem, opilecké vystoupení Macinky s Turkem mohlo už dávno odhalit, co je Macinka zač a jaké má chování. Jeden z nejznámějších důkazů je známý screenshot, kde Macinka v reakci na Rychetského kritiku financování Institutu Václava Klause reaguke vulgárními slovy, urážkami a neštítí se „jít ani do rodiny“. Z příspěvku je vidno, že je Macinka opravdový diplomat, prostě „opravdový ministr zahraničí“.
Soukromí, nebo veřejný zájem?
Ale zpátky k příspěvku. Tady končí veškerá legrace. Pane Turku, ty zprávy nejsou „soukromým tlacháním o autech nebo SS dýkách. Ani vytahováním, že máte doma mnoho mnoho desítek tisíc knih, ze kterých čerpáte “. Je to oficiální nátlak člena vlády na prezidenta republiky. Ultimátum způsobem. Veřejnost má nezadatelné právo vědět, jakým stylem se dnes vládne. A pokud takhle, je ve veřejném zájmu takové zprávy zveřejňovat. Zapomínáte, že vy -politici - jste tu pro lidi, máte nás zastupovat, být „elitou“. Místo toho přichází pocit, že sledujeme reality show z páté cenové. Mimochodem, není snad více „estébácké“ dávat ultimáta hlavě státu a hrozit poškozením jména republiky v zahraničí, než tyto praktiky ukázat lidem?
Turek se ohání etikou, ale zní to jako jeho obvyklé dětinské výmluvy. Když se mu to hodí, je rebel. Když teče do bot, je „obětí zpravodajských her a intrik bůhví koho“. Ten člověk si vůbec neuvědomuje, že jediný důvod proč není ve vládě, jsou jeho vlastní přešlapy a chování.
Zatímco se hádáme, dotace tečou
A zatímco se národ „baví“ Macinkovými zprávami, svolávají se demonstrace, opozice se bouří a experti se dělí na ty, co naplnění skutkové podstaty vyhrožování potvrzují a ty, co jim oponují, že nikoliv, vláda koná. V tichosti se plní sliby, o kterých se v kampani takticky mlčelo. Andrej Babiš tvrdí, jak jeho vláda „maká pro lidi“. Skutečný výsledek? Podle zpráv z Ministerstva zemědělství byly v polovině ledna 2026 v tichosti upraveny podmínky pro čerpání investičních dotací.
Podle analýz opozičních expertů byly parametry nastaveny tak specificky, že na ně v aktuálním kole dosáhnou prakticky jen obří holdingy s rozsáhlou strukturou. Vláda tam nasypala ještě více peněz, než bylo v původním návrhu Fialovy vlády a tak má Agrofert otevřenou cestu k ohromným injekcím ze státní kasy, zatímco malí zemědělci, kterými se vláda v kampani oháněla, utřou nos. To je to jediné skutečné „makání“, které zatím vidíme – makání pro vlastní kapsu pod rouškou vládního chaosu.
Dno, které nemá konec
Není týden, aby nepřišla kauza, aby se něco neřešilo. Od voleb se posouvá dno níž a níž. Politická kultura se vypařila. Úplně. Máme ministra zahraničí, který se chová jako vymahač dluhů. Poslance, který mu sekunduje s argumentací z páté cenové skupiny. Hrozí, že si na to veřejnost prostě „tak nějak zvykne“, začne být ještě více apatická a stane se to normou.
Pokud tohle má být ta „nová éra“, pak jsme se nevrátili k normálu, ale k tomu nejhoršímu z devadesátek, jen v modernějším digitálním balení. Už chybí jen otevřené násilí. Vtipné je, že ještě nedávno bylo možné číst posměšky na Slovensko a jeho scénu. Děkujeme vládo… teď se svět směje už i nám. Za Turky, glóbusy a mafiánské praktiky.
