Článek
Představte si dobu, kdy moderní medicína byla ještě v plenkách a lékaři s vědci se učili novým metodám ruku v ruce s novými vědeckými poznatky. Častokrát jen domnělými. Do takového světa vstoupil doktor Edwin Hartley Pratt (1849-1930).
Pratt byl americký lékař, který původně studoval homeopatii. I on hledal nové léčebné metody a nakonec přišel s revolučním (a jak se později ukázalo, naprosto mylným) nápadem. Věřil, že většina chronických nemocí, a dokonce i duševních problémů, má svůj základ v podráždění nebo špatném stavu tělesných otvorů. Ano, slyšíte správně – mluvíme o dírách v těle, jako je řitní otvor, pochva, ústí močové trubice, nosní dírky nebo ústa.
Pratt dlouhá léta působil i ve veřejné nemocnici
Prattova teorie byla následující. Otvory v lidském těle jsou plné nervových zakončení. Pokud dojde k jejich ucpání nebo podráždění, vyčerpají se. A takové nervové vyčerpání pak způsobí řadu problémů po celém těle. Od zácpy a nečekaně silné menstruace, přes ekzémy, nespavost, nebo tuberkulózu, až dokonce po duševní nemoci, jako melancholie nebo hysterie. Navíc - vše je ovlivněno vším a největší vliv na člověka mají hlavně otvory od pasu dolů. Proto například provedení obřízky nebo rozšíření močové trubice může vyřešit i takové zdánlivě nesouvisející potíže, jako jsou kožní problémy.
Výhodou dr. Pratta nebyl jen diplom. Byl skvělým řečníkem a uměl svou myšlenku prodat. Dnešní optikou byl prostě skvělým marketérem, který dokázal pro svou ideu nadchnout spoustu lidí. A také přednášel na univerzitě. I v tom tkvěl jeho úspěch. Založil dokonce Národní společnost orificiálních chirurgů (do dvou let od založení v roce 1988 měla téměř stovku členů, po pár letech už 300), vydával vlastní časopis s názvem „Deník orificiální chirurgie“. Jeho klinika v Chicagu prosperovala a přitahovala pacienty z celých Spojených států. Z dr. Pratta se stal vlivný a bohatý muž.
Proč tomu lidé věřili? Důvodů bylo hned několik. Medicína tehdy nebyla tak pokročilá jako dnes a mnoho nemocí bylo pro lékaře záhadou. Lidé trpěli a hledali jakoukoli naději. Pratt nabízel zdánlivě jednoduchá a logická vysvětlení a hlavně – rychlá řešení. Zatímco jiné léčby byly zdlouhavé a nejisté, Pratt sliboval okamžitou úlevu. Jeho charisma a přesvědčovací schopnosti zafungovaly jako psychosugesce a lidé skutečně cítili, že se jim alespoň dočasně udělalo lépe. Šlo ovšem spíše o placebo efekt než skutečné vyléčení. Jeho metody totiž neměly s léčením opravdové nemoci nebo problému co do činění.
To nejšílenější na orificiální chirurgii byly samotné zákroky. Pratt a jeho následovníci prováděli operace, zaměřené na tělesné otvory. Jejich cílem bylo je rozšířit, uvolnit nebo jinak „opravit“. A byly opravdu extrémní. Například mnoho problémů (včetně těch duševních) u žen řešil ženskou obřízkou - odstraněním klitorisu, někdy i stydkých pysků. Při problémech s menstruací nebo plodností prováděl řezy do pochvy nebo děložního čípku. Obřízky u mužů zase měly léčit inkontinenci nebo dokonce úzkost. Úpravy genitálií také sloužily jako prevence před masturbací a podobnému „nepřirozenému chování“. Častou operací bylo i rozšiřování a řezání konečníku a rozřezávání svalů svěrače.
Pokud vám to přijde děsivé, je třeba si ještě uvědomit, o jaké době se vlastně bavíme. Hygienické standardy a pooperační péče nebyly na takové úrovni jako dnes. Operace byly velmi bolestivé a mohly vést k vážným komplikacím. Jizvy, trvalá poškození, k tomu se přidávalo dlouhé hojení a mnohdy také infekce.
Popularita orificiální chirurgie kulminovala na přelomu století. S rozvojem moderní medicíny pak začala postupně upadat. S příchodem lepších diagnostických metod a pochopením skutečných příčin nemocí (například objevy různých bakterií a virů jako původců) se ukázalo, že Prattovy teorie jsou nepravdivé a neudržitelné. I přes Prattovu propagaci chyběly skutečné, vědecky ověřené důkazy o účinnosti jeho metod. A tak se od využívání služeb jeho (i jeho následovníků) pomalu upouštělo.
Postupem času začala převládat myšlenka, že čím méně se do lidí „řeže“, tím lépe. Vzrůstaly etické obavy z provádění invazivních a často zbytečných operací na zdravých lidech nebo dokonce lidech s jinými diagnózami. Medicína se začala profesionalizovat. Šarlatánství a pseudovědy byly postupně vytlačovány.
Doktor Edwin Hartley Pratt zemřel v roce 1930 a s ním postupně zanikla i orificiální chirurgie. Dnes je tato praxe považována za nebezpečný výstřelek na úsvitu moderního lékařství. Dnešní věda ji zcela odmítá a neexistuje žádný důkaz, který by podporoval Prattovy teorie. Chirurgické zásahy na zdravých tělesných otvorech jsou dnes považovány za neetické a zbytečné. Historie orificiální chirurgie je poučným příkladem, jak i v době vědeckého pokroku mohou kvést podivné a škodlivé medicínské praktiky.
