Článek
Už ani nevím, kde jsem k té informaci přišel. Možná ve škole, možná jsme si to tak nějak sami vyvodili, už si to nepamatuji. Ale byla to skvělá pomůcka, jak si barvy jednotlivých kruhů zapamatovat. A ano, přiznávám, že šlo tak trochu i o rasistická klišé. Černá Afrika, žlutá Asie, rudí indiáni jsou jasná Amerika, v Evropě jsou modroocí lidé… Tohle by v současném „citlivém“ světě neprošlo. Jak to, že to ještě nikdo nenapadl a nechce barvy rušit?
Je to prosté. Protože to tak není. Ony ty barvy totiž nepředstavují kontinenty. I přes to, že tato informace dokonce byla až do roku 1951 v oficiálním dokumentu mezinárodního Olympijského výboru. Pak si asi někdo z vedení uvědomil, že zakladatel moderních her Pierre de Coubertin to myslel úplně jinak a nechal pasáž odstranit. Myšlenka otce her byla totiž jiná.
Pierre de Coubertin představil olympijské kruhy v roce 1913. O rok později vznikla vlajka s tímto motivem a byla představena na kongresu v Paříži s tím, že opravdu propojuje svět. Ale ne tak, jak mají mnozí zažité. Jednotlivé kruhy sice symbolizují propojené kontinenty, ale ne podle barev! A barev na vlajce není pět, ale šest. Tak je totiž oficiálně olympijská vlajka specifikována. I bílé pozadí se tedy počítá. Tak je to uvedeno i v Olympijské chartě v bodech 8 a 9 o kruzích a vlajce.
A proč mají kruhy zrovna tyto barvy? Je to prosté. De Coubertin zvolil barvy tak, aby se v kruzích našla každá země. Aby motiv obsahoval alespoň jednu barvu z každé národní vlajky na světě. Proto není třeba ohledně olympijské vlajky dělat nějaké „novodobé citlivé cavyky“. Neobsahuje totiž žádné rasistické stereotypy. Jen se to bez nich hůře pamatuje.
