Článek
Celá tragédie se odehrála v bouřlivé době, kdy Rusko procházelo obrovskými změnami. Země byla vyčerpaná první světovou válkou, v níž utrpěla strašlivé ztráty a v zemi byl chaos, nedostatek jídla a nespokojenost s vládou cara Mikuláše II., který byl vnímán jako slabý panovník, neschopný řešit problémy své země. V únoru 1917 vypukla revoluce, která jej svrhla a na krátkou dobu nastolila prozatímní vládu. Ale tím to nekončilo. Nepokoje přetrvávaly a společnost byla dále rozdělená.
V říjnu téhož roku se situace opět změnila. Moci se chopili bolševici pod vedením Vladimira Iljiče Lenina. Carská rodina, která byla pro bolševiky symbolem starého, nenáviděného režimu, se stala nepohodlnou a nebezpečnou. Rudí měli obavy, že by se car mohl stát symbolem protirevolučního odporu, zvláště v době, kdy v zemi zuřila občanská válka mezi bolševiky (Rudou armádou) a jejich odpůrci (Bílou armádou).
Oběť internacionále -propagandistický plakát vyrobený během občanské války, kde vysoce postavení bolševici obětují Rusko soše Karla Marxe.
Nechtěnými hlavními aktéry této tragédie se tak stali právě car Mikuláš II., jeho manželka carevna Alexandra Fjodorovna a jejich pět dětí: dcery Olga, Taťána, Marie, Anastázie a nejmladší syn a zároveň následník trůnu Alexej, který trpěl hemofilií. A spolu s nimi i čtyři věrní služebníci – lékař Jevgenij Botkin, komorná Anna Děmidovová, kuchař Ivan Charitonov a sluha Alexej Trupp. K brutální vraždě těchto lidí došlo v časných ranních hodinách 17. července 1918. Ve čtvrtek tomu bylo 107 let. Jevištěm této hrůzné tragédie se stal Ipatěvův dům v Jekatěrinburgu na Urale. Tam byla carská rodina držena bolševiky od dubna 1918 po svém přesunu z Tobolska, kam je zas převezla dřívější prozatímní vláda po období domácího věznění v Carském Selu. Jekatěrinburg byl tak poslední stanicí, žádné další nucené stěhování už rodinu nečekalo.
Během osudné noci z 16. na 17. července 1918 byla rodina probuzena a bylo jí nařízeno, aby se shromáždila v suterénu domu, údajně kvůli vlastní bezpečnosti z důvodu blížících se československých legií. Všichni se sešli ve sklepní místnosti, kde měli čekat na náklaďák, který je odveze do bezpečí. Místo toho se ale rozlétly dveře a do místnosti vtrhla popravčí četa vedená Jakovem Jurovským. „Nikolaji Alexandroviči, vzhledem k tomu, že vaši příbuzní nadále pokračují v útoku na Sovětské Rusko, Výkonný výbor Uralu se rozhodl vás popravit“, slyšel bývalý vládce, než na něj Jurovskij vystřelil před zraky jeho manželky a dětí. Ostatní pak zahájili palbu. Poprava byla chaotická a brutální. Dcery, které měly na sobě ukryté diamanty všité do oblečení, zásahy přežily. Cennosti je chránily jako brnění. Bolševici je proto dobili bajonety a pažbami pušek. Pak těla carské rodiny odvezli a vhodili do zatopené šachty za městem. Pro jistotu za nimi naházely několik granátů. Ale to jim nestačilo. Ze strachu, že budou těla objevena, je později zase vytáhli, polili kyselinou sírovou a pak zahrabali do země.
Suterén domu, kde byla zabita rodina Romanovců. Vyšetřovatelé po střelbě strhli zeď při hledání kulek a dalších důkazů.
V roce 1919 byla snaha případ prošetřit, ale nenašla se žádná těla a navíc, vyšetřování bylo nařízeno admirálem Kolčakem, který byl později sám jako vůdce odpůrců rudých popraven. Ostatky rodiny byly nalezeny v roce v roce 1979. Sověti ale nález tajili. Až v roce 1991 se rozjelo vyšetřování a exhumace těl. Testy DNA potvrdily, že jde o Romanovce. V roce 1998 je nakonec za účasti nejvyšších státních představitelů a zahraničních hostů pohřbili v petrohradském Chrámu svatého Petra a Pavla, kde se nachází hrobky ruských vladařů. V roce 2007 se našla poslední dvě těla a tak se ostatky malého Alexeje a Princezny Marie mohly konečně připojit k poslednímu odpočinku, ke své rodině.
Zavraždění carské rodiny mělo dalekosáhlé následky, které ovlivnily Rusko i celý svět. Za prvé - znamenalo to konec dynastie Romanovců. Smrtí Mikuláše II. a jeho dětí skončila více než 300 let dlouhá vláda tohoto rodu. To otevřelo dveře k úplné bolševické kontrole nad zemí a následnému vzniku Sovětského svazu. Za další - bolševici se projevili v celé své brutální povaze. Mohli nechat cara s rodinou emigrovat na západ, ale raději je zavraždili, včetně všech dětí.
Událost se stala symbolickým aktem bolševického teroru a jejich odhodlání zničit starý režim bez ohledu na lidské životy. Pro mnohé v Rusku i na západě to byl šokující důkaz brutality a nedostatku soucitu nových pánů.
Anna Andersonová je nejznámějším případem žen, které o sobě tvrdily, že jsou princeznou Anastázií
Po mnoho let se spekulovalo o osudu Anastázie, nejmladší dcery. Tvrdilo se, že řádění bolševiků mohla přežít. Toto přesvědčení dalo vzniknout mnoha legendám. Ty podporovali podvodníci, kteří se za údajně přeživší princeznu vydávali. Až moderní věda a nalezení všech ostatků potvrdily, že nikdo z rodiny masakr nepřežil. Pro mnoho Rusů, kteří ctili carskou rodinu, bylo její zavraždění hlubokou ranou. V dnešním Rusku jsou car Mikuláš II. a jeho rodina považováni za svaté mučedníky Ruské pravoslavné církve, což odráží obnovený zájem o předrevoluční historii a duchovní dědictví země. Dům, kde se tragédie stala, byl stržen a na jeho místě v roce 2003 vysvěcen chrám, věnovaný jejich památce.
Vyvraždění Romanovců zůstává mrazivým připomenutím extrémů, k nimž může dojít během revolučních převratů, a hlubokých ran, které tyto události zanechávají v historii národa.
