Trawniki: Jak jiné národy pomáhaly Němcům provádět holokaust

Trawniki – malá vesnice v jihovýchodním Polsku, která se za druhé světové války stala centrem pro výcvik nacistických pomocníků. Tito muži, často nazývaní „Trawniki-Männer“ nebo „Hiwi“ (Hilfswillige – dobrovolní pomocníci), byli klíčovými aktéry v masovém vyvražďování Židů, zejména během operace „Reinhardt“. Bez jejich pomoci by nebyl holokaust tak efektivní.

Po německé invazi do Sovětského svazu pociťovali nacisté stále větší problémy s nedostatkem personálu. Němci potřebovali co nejvíce mužů na frontě. Zároveň ale museli spravovat rozsáhlá dobytá území. A vznikající vyhlazovací tábory a ghetta. Řešení našli v řadách sovětských válečných zajatců a civilistů z okupovaných východních území. Tisíce těchto mužů, často demoralizovaných hladem, špatnými podmínkami v zajateckých táborech a propagandou, souhlasily se spoluprací s Němci.

A tak vzniklo v Trawnikách hlavní výcvikové centrum pro tyto pomocníky. Výhodou obce byla její strategická poloha. Nacházela se v blízkosti Lublinu, který byl centrem operace Reinhardt a zároveň byla relativně izolovaná od nechtěné pozornosti okolí. Pod dohledem SS-Hauptsturmführera Karla Streibela a pod celkovou správou Odila Globocnika, šéfa SS a policie v Lublinském distriktu, zde začal brutální výcvik nových budoucích strážných, tzv. Trawniki-Männer.

Většinu Trawniki-Männer tvořili Ukrajinci, byli mezi nimi i Litevci, Lotyši, Bělorusové a dokonce i někteří etničtí Němci, kteří neměli říšské občanství, tzv. Volksdeutsche. Tito muži byli verbováni s příslibem lepšího zacházení, jídla a svou roli hrála i šance uniknout osudu válečných zajatců. Někteří byli motivováni i svými antisemitskými nebo protikomunistickými náladami.

Výcvik v Trawnikách byl zaměřen na brutální disciplínu a odlidštění. Muži se učili používat střelné zbraně, biče a bajonety. Byla jim vtloukána do hlavy nacistickou ideologie a esesáci je učili, jak „správně nenávidět Židy“. Výcvik zahrnoval i nucenou účast na popravách, což mělo zlomit jejich morální zábrany. Byli formováni v bezohledné nástroje nacistické genocidy.

Po absolvování výcviku byli Trawniki-Männer nasazeni do těch nejstrašlivějších míst spjatých s holokaustem. Tvořili páteř ostrahy ve vyhlazovacích táborech Bełżec, Sobibor a Treblinka. Byli to právě oni, kdo obsluhoval plynové komory, střežil vězně jak uvnitř tábora, tak z věží, vodil je na smrt a dohlížel na transporty. Jejich přítomnost umožnila SS provádět masové vraždy s relativně malým počtem vlastního personálu. Němci se tak víceméně soustředili na vedení tábora, jeho střežení přenechávali ve větší míře právě jim.

Pomáhali také při likvidaci židovských ghett po celém Generálním gouvernementu, kde dohlíželi na deportace Židů do vyhlazovacích táborů, pustošili domovy a stříleli ty, kteří se pokusili skrýt nebo klást odpor. Byli též často využíváni v popravčích četách během masového vraždění, jako byla například nechvalně známá Akce „Erntefest“ (Dožínky) v listopadu 1943, kdy bylo v Lublinské oblasti během jednoho dne zavražděno přibližně 42 000 Židů, včetně 10 tisíc přímo v Trawnikách (vedle výcvikového tábora zde byl zřízen i židovský tábor).

Trawniky fungovaly až do roku 1944. Tábor „vyškolil“ přes pět tisíc pomocníků. Ačkoli mnozí z „Trawniki-Männer“ zemřeli během války, někteří přežili a pokusili se splynout s poválečnou společností. Mnozí z nich byli po válce vystopováni a souzeni za své zločiny. Trawniky jsou tragickým svědectvím o tom, jak se lidé, ať už z donucení, nebo z přesvědčení, mohou stát nástroji hrůzného násilí. Je to smutná připomínka toho, co je člověk schopen jinému člověku udělat.

O útěku vězňů z Treblinky si můžete přečíst zde.