Článek
Jen si to představ - jdeš do práce a zůstaneš tam o 278 dní déle, než máš. Šílenost, viď? Ale zase, co si budeme, asi ti přijde královská výplata. Ono nasbírat 6500 hodin přesčasů už přece něco musí hodit. Nebo ne? No, pokud jsi americký astronaut, tak se neraduj. Protože podle pracovního práva v USA jsi prostě jen státní zaměstnanec. Pořád nechápeš? Dobrá, polopaticky - státní zaměstnanec v USA přesčasy zaplacené nemá. Hotovo, tečka.
Přesně tohle se teď reálně týká dvou amerických astronautů - Suni Williamsové a Butche Wilmora. Ti těch devět měsíců strávili na vesmírné stanici ISS, kde měli být původně podle plánu jen jeden jediný týden. Ale protože jsou to Američané, tak podle pravidla výše zmíněného je žádný extra příplatek nečeká. Místo proplacení 6500 přesčasových hodin tak podle mluvčího NASA dostanou svou klasickou mzdu, která ročně činí 152 258 dolarů a k tomu přesně 1430 dolarů právě za těch 286 dní ve vesmíru. Tedy - 5 dolarů denně. Ty slouží jako příspěvek pro úředníky, z něhož běžně platí například spropitné číšníkům a podobně. Suni a Butch ale zajisté žádné restaurace nebo hotel nenavštívili, a tak jim pět dolarů za každý den zbyde v plné výši. Výlet do vesmíru je tedy pro americké astronauty vlastně taková služební cesta, bez zvláštního odměňování.
Na druhou stránku, málokdo pochybuje, že svůj dlouhý pobyt ve vesmíru dvojice nezpeněží. Stali se celebritami, jistě je čeká kolotoč rozhovorů a pozvánek do mnoha pořadů, možná je čeká vydání knihy, natočení filmu, kdo ví. Mediální publicita se dá lehce zpeněžit a obzvláště v USA, kde se za slávu opravdu platí. Slavným se stal i výrok jiného amerického astronauta, Claytona Andersona, který po návratu z ISS, kde strávil 152 dní a místo 5 dolarů měl denní paušál jen 1,2 dolaru, s humorem řekl: „Je to má vysněná práce, ale byl bych na tom mnohem lépe, kdybych měl příspěvek na kilometry“.
A co teď čeká Suni a Butche? Ti se ještě dříve, než se na ně všichni z mediálního světa vrhnou, musí dát hlavně „do kupy“. Sice bylo potvrzeno, že se vrátili bez zranění a v pořádku, nicméně lékařská kolečka je čekají v každém případě, stejně tak prohlídky, které mají odpovídat na otázky, co s lidským tělem dělá dlouhodobý pobyt mimo Zemi. Dlouhodobý pobyt ve vesmíru má totiž několik vedlejších účinků. Mezi ně třeba patří řídnutí kostí, úbytek svalové hmoty a též mohou nastat problémy s krevním oběhem. Co se určitě astronautům zlepší, je dýchání. Ve vesmíru se totiž v hlavě hromadí tekutiny a člověk tak má pocit permanentního nachlazení. To se na Zemi vrátí do normálu, stejně jako čich, který je tam nahoře výrazně omezen. Tlak tekutiny v hlavě má ještě další následek, který ale může být pro některé astronauty doživotní. Tekutina vyvíjí tlak na oční bulvy, což v konečném výsledku vede k problémům s viděním. Proto jsou astronauti na záběrech z paluby často s brýlemi. Většinou se vidění po návratu zlepší a vrátí do normálu, ne ale vždycky a tak mohou brýle doprovázet navrátilce až do konce života, třebaže je před odletem vůbec nepotřeboval. Někteří astronauti též v minulosti uváděli, že mají problém s oblečením. Ve stavu beztíže jej na sobě téměř necítili, kůže si odvykla a po návratu na zem pak byla citlivá a vše je dřelo. Největším strašákem dlouhodobého pobytu ve vesmíru je pak samozřejmě radiace. A tím zvýšené riziko například rakoviny. Nezbytná je i psychologická pomoc a terapie, mentální nápor na astronauty, zvlášť pokud uvízli ve vesmíru o několik měsíců déle, byl jistě ohromný.
