Článek
Bylo mu pouhých dvanáct let, když zůstal sám s matkou a sourozenci v domě bez otce. V jarních dnech roku 1918 udeřila pandemie španělské chřipky a malému Fredu Trumpovi ze dne na den zemřel otec. Ten ještě stihl do Ameriky přinést rodině americký sen: jako přistěhovalec z Německa zbohatl na Klondiku, ne hledáním zlata, ale provozováním hostinců a hotelů pro zlatokopy.
Ve 49 letech však podlehl nemoci. Zanechal po sobě nejen ženu a tři děti, ale i slušné jmění přes 30 tisíc dolarů a rozjeté obchodování s nemovitostmi v New Yorku. Tuto zodpovědnost po otci nečekaně převzal nejstarší syn.
Rodina Trumpových do té doby žila nenápadně v queenské čtvrti Jamaica. Podle jedné verze si svoje původní příjmení si raději poangličtili – od roku 1914 už to nebyli němečtí Drumpfovi, ale Trumpovi. Podle druhé verze, došlo ke změně jména z Drumf na Trump už mnohem dříve. Obě jsou po internetu rozšířené a těžko určit co je ta pravá. Ať tak či onak, současný americký prezident se ke svým předkům příliš nehlásí.
V Americe tehdy vládl strach a odpor vůči všemu německému, a tak Fredův tvrdil okolí, že pochází ze Švédska. Tuto lež pak jeho vdova a synové udržovali ještě desítky let. „Měl spoustu židovských nájemníků a tehdy nebylo radno být Němec,“ vysvětloval později Fredův bratranec John Walter, proč maskovali svůj původ.
V domácnosti se sice potají mluvilo německy, ale navenek byli Trumpovi „Švédové“ – a právě tak se malý Fred naučil dívat na svět: skrývat, co by mohlo budit nenávist, a za každou cenu vyhovět očekáváním většiny.
Fred zdědil po otci nejen peníze, ale hlavně podnikatelskou krev. Od dětství vynikal pílí. Neznal volný čas – roznášel noviny, nosil kufry bohatým hráčům golfu, v deseti letech si přivydělával jako poslíček u řezníka. Místo hraní si po škole raději kreslil plány domů a večer chodil na kurzy tesařiny a zedničiny.
malý Fred, první zleva se svojí rodinnou
„Jako dítě jsem si nejradši hrál s kostkami a stavebnicemi,“ vzpomínal později na své nejranější sny o stavitelství. Už ve svých patnácti letech – v roce 1921 – se rozhodl podnikat. Automobilů v ulicích New Yorku přibývalo a lidé pro ně zoufale hledali garáže. Nezletilý Fred ještě nemohl založit firmu sám, a tak to udělal společně s matkou: vznikla Elizabeth Trump & Son, malá rodinná stavební společnost, která začala v Queensu rychle prosperovat.
Fred stavěl dřevěné garáže a brzy i celé rodinné domy. Už v roce 1923 mu prý matka půjčila 800 dolarů, za které postavil první dvoupatrový dům – prodal ho za 7 000 $ a ze zisku obratem financoval další výstavbu. Možná je to jen mýtus, co má přiživit pověst geniálního obchodníka, možná fakt. Jako většina historek o Trumpově otci, je těžké dohledat se jediného výkladu.
Koncem dvacátých let stoupal mladý stavitel vzhůru. Psal se však rok 1927 a ulice ovládl jiný virus – nenávist. O Memorial Day toho roku pochodovalo newyorským Queensem na tisíc zahalených příslušníků Ku Klux Klanu. Akce se zvrhla v násilnou potyčku s policií a bylo zatčeno sedm účastníků.
Mezi jmény na seznamu zadržených se překvapivě objevilo i „Fred Trump“. Jednadvacetiletý podnikatel byl policisty zadržen pro neuposlechnutí výzvy k rozchodu. Z ničeho horšího ho neobvinili a hned druhý den byl propuštěn. Nelze vyloučit, že se na místo připletl náhodou – přesně tak to on sám a jeho rodina tvrdí dodnes.
Donald Trump později zuřivě popřel, že by jeho otec měl s klanem cokoliv společného: „Nikdy tam ani nebyl! Nic takového se nestalo,“ hřímal, když na povrch vyplavala stará policejní zpráva. Přesto se ironicky právě tato událost stala první zmínkou jména Trump v amerických novinách.
Ve stavebnictví ho však žádný skandál neohrožoval – jeho hvězda zářila. V roce 1933 vybudoval v Queensu jedno z prvních samoobslužných supermarketů v New Yorku. Obchod Trump Market lákal zákazníky heslem „Obsluž se sám a ušetři!“ a slavil takový úspěch, že ho Fred už za půl roku výhodně prodal většímu řetězci.
Z výdělku se pustil do odvážnějších projektů: ve velké hospodářské krizi skupoval za babku pozemky a nedostavěné domy zkrachovalých firem, které pak dokončil a se ziskem prodal. Do třicítky patřil k velmi úspěšným developerům New Yorku.
Neváhal využívat ani čerstvě zavedené státní hypotéky od Federal Housing Administration (FHA) – pomáhaly financovat jeho projekty dostupného bydlení, ale také umožňovaly rasově diskriminační pravidla, tzv. redlining, která vyřazovala z nových čtvrtí nebělošské obyvatele.
Fred Trump se těchto praktik neštítil, pokud mu zajistily zisk. Svých domů prodal do konce 30. let stovky a nastupující válku v Evropě komentoval lakonicky: tušil, že na ní dokáže vydělat.
Byl to zlatý věk realitního byznysu – a on ho chtěl celý pro sebe. Vymýšlel proto neobvyklé reklamy a triky, aby přilákal kupce. Například u pobřeží u Coney Island nechal ve 30. letech kroužit člun, z něhož zněla vlastenecká dechovka, a do vzduchu vypouštěl obří balonky ve tvaru mečounů s poukazy na slevu.
Kdo takový balonek chytil, získal několik set dolarů na koupi domu od Trumpa. Noviny v roce 1938 nazvaly Freda Trumpa „Henry Fordem“ amerického stavebnictví. Stejně jako Ford dokázal i on nabídnout levné bydlení pro masy – rodinné domky na předměstích za méně než 6 000 dolarů. Do konce 40. let jich postavil přes dva tisíce.
Druhá světová válka jeho podnikání ještě urychlila. Fred se obratně vyhnul odvodu na frontu – jako otec velké rodiny nemusel narukovat – a místo toho našel cesty, jak pomoci armádě a zároveň sobě. Získal státní zakázky na stavbu bytů pro válečné dělníky a kasáren pro vojáky. Námořnictvo ho najalo, aby u velkých loděnic v Norfolku a Newport News ve Virginii postavil obytné komplexy pro tisíce pracovníků.
Do roku 1944 postavil ve virginských přístavech téměř 1 400 bytů pro rodiny vojáků. V New Yorku zatím pečlivě dbal na svoji pověst vlastence: veřejně podporoval židovské charitativní sbírky a dokonce financoval výstavbu synagogy v Brooklynu, aby se ještě víc odpoutal od svého německého původu.
Přesto až do konce 40. let nosil úzký knírek pod nosem – v té době sice módní, ale tolik připomínající Hitlera. S tímto knírkem ho fotograf v prosinci 1941 zachytil na dobročinném večírku pro židovské rodiny. Fred Trump od druhé světové války až do své smrti zapíral německou krev a hrál roli oddaného Američana. Dokonce i svým dětem už němčinu raději zakázal.
Po válce se vrhl na výstavbu levných bytů pro navrátilce z fronty. Díky vládním půjčkám (FHA) v letech 1947–1949 vyrostl v Bensonhurstu jeho obří komplex Shore Haven – 32 šestipatrových domů s obchodním centrem, celkem na 30 akrech půdy.
Další projekt Beach Haven u Coney Islandu (1949–50) čítal 23 obytných budov a Trump na něj získal 16 milionů dolarů státních úvěrů. Veřejně se o něm začalo mluvit jako o muži, který postavil New Yorku přes 27 000 bytových jednotek – a pro střední třídu se stal symbolem poválečné prosperity.
V roce 1953 mu dokonce prezident Eisenhower osobně pogratuloval k tomu, že pomáhá řešit bytovou krizi veteránů. O to větší byl šok, když se krátce poté objevilo podezření, že Fred Trump na státní podpoře vydělává víc, než smí.
Začátkem roku 1954 zahájil prezident Eisenhower tažení proti „spekulantům“ ve stavebnictví. Jedním z 35 developerů, které denní tisk jmenoval jako odstrašující příklad, byl právě Fred Trump. Senátní bankovní výbor jej začal vyšetřovat kvůli podezřelým ziskům z vládních hypoték.
Brzy vyšlo najevo, že Fred s oblibou skupuje pozemky přes prostředníky a pak je pronajímá sám sobě – své vlastní společnosti – za přemrštěnou cenu. Nadhodnocené náklady na pozemky pak započte do žádosti o hypoteční úvěr od státu a získá víc peněz, než kolik opravdu potřebuje na stavbu. V případě komplexu Beach Haven takto s partnerem Williamem Tomasellem dostali od FHA o 3,5 milionu dolarů vyšší půjčku, než byly skutečné stavební náklady.
Pokud by projekt zkrachoval, stát by musel jejich firmě vyplatit téměř 2 miliony za nedodržený nájem pozemků. Před senátory Trump všechno popřel. Ohradil se, že nic z těch peněz „nestrčil do kapsy“ a že jen využil zákonných možností podpory bydlení. Dokonce tvrdil, že kdyby neměl státní dotace, na levných bytech by tratil.
Bylo očividné, že stát na jeho machinace doplácí – ale Fred Trump se z toho vykroutil. Senátní výbor nakonec žádné obvinění nevznesl a doporučil jen zpřísnění pravidel pro přidělování půjček.
Fred Trump dál stavěl a bohatl. V roce 1961 štědře přispěl na volební kampaň newyorského starosty Wagnera – brzy poté získal povolení postavit svůj vysněný komplex Trump Village na Coney Islandu. Ten projekt za 70 milionů dolarů dokončil v roce 1964 a poprvé na něm zvěčnil své jméno.
Přes rostoucí slávu však zůstával mužem v pozadí. Nehonosil se okázalostí a nerad stál ve světle reflektorů – to přenechal jiným. Šedesátá léta mu ale přinesla něco, co žádný úspěch na poli byznysu vyvážit nedokázal: zklamání v rodině.
Od mládí počítal s tím, že jednou předá impérium synovi, který ponese jeho jméno. Jeho prvorozený Fred Jr. však o otcovo stavitelské království nestál. Miloval létání a stal se pilotem u aerolinek. Svobodomyslný, veselý mladý muž neměl tvrdé lokty ani zálibu v nemovitostech.
Otec to bral jako zradu. V jeho očích zneuctil rodinné jméno i jeho vlastní odkaz. Mezi Fredem seniorem a Fredem juniorem zavládlo chladné napětí. Otec byl pověstně přísný až despotický – doma nastavoval dětem pevný režim, dohlížel na známky i večerku. Žádal absolutní poslušnost. A Fred Jr. se mu teď definitivně vzepřel, když odešel za svým snem mimo rodinný podnik.
Jejich vztah se tím zlomil a už nikdy nenapravil. Do otcovy přízně naopak rychle stoupal čtvrtý v pořadí dětí, Donald. S každým dalším rokem připomínal právě jeho – v pracovitosti, ctižádosti i tvrdosti. Fred v něm spatřoval pokračovatele rodu. A Donald se v té roli našel, i kdyby to měla být někdy až přehnaná parodie svého otce.
Tuto větu vštěpoval Fred Trump svým synům odmala. Svět podle něj patřil silným, nemilosrdným hráčům. Přežijí jen dravci, ostatní jsou poražení. Donald naslouchal – a chápal. V otci viděl vzor, před kterým se toužil osvědčit. Jako školák chodil s bratrem sbírat vratné lahve na tátova staveniště. Za každý získaný niklák dostali pochvalu.
V pubertě roznášel noviny po brooklynských činžácích. Když pršelo, nesměl práci zrušit – místo toho jim otec poslal řidiče limuzíny, aby kluky po trase rozvozil. Lekce tvrdé práce, ale zároveň výsad. Fred Trump věděl, že bohatství i disciplínu je třeba dětem vštípit. Doma se nebál trestat rákoskou, ale zároveň jim od dětství ukazoval luxus. Za každou cenu v nich živil pocit výjimečnosti.
Počátkem 60. let už Fred zaměstnával stovky lidí a patřil k nejuznávanějším developerům v New Yorku. Každý rok vydělával miliony – a zároveň nenáviděl daně. Hledal způsob, jak co nejvíce peněz uchovat v rodině. Účetní mu poradili originální trik: výdělky oficiálně převádět na děti. Fred tak velkou část zisků vyplácel formálně svým potomkům, kteří měli nižší daňové sazby.
Malý Donald podle výkazů „vydělával“ 200 000 $ ročně už od svých tří let. Ty peníze samozřejmě spravoval otec, ale daňově byly přiznány synovi. Podobně byly obdarovány i ostatní děti.
Fred Trump nikdy nikomu nic nedaroval zadarmo. Pokud něco dával, měl z toho užitek – ať už současný, nebo budoucí. Svým dětem vštípil, že hodnota člověka se měří jeho bohatstvím. A také že rodina musí držet pohromadě, když přijde útok zvenčí. To se mělo brzy potvrdit.
Koncem 60. let se do otcova impéria oficiálně zapojil syn Donald Trump. Po studiích nastoupil do rodinné firmy a začal se učit řemeslu od nejlepších – přímo po boku otce. „Dával jsem pozor, jak táta jedná s úspěšnými lidmi… a napodoboval jejich metody, které fungovaly,“ vzpomínal Donald. Fred senior byl na něj hrdý. V roce 1971 předal Donaldovi formálně vedení společnosti – udělal z něj prezidenta Trump Management a sám se stáhl do role předsedy představenstva.
Fred okolo roku 1940
Bylo mu tehdy 65 let. Donald dostal volnou ruku: měl se rozlétnout za většími obchody na Manhattan, kam se otec sám nikdy nepouštěl. „Bylo to tak lepší – nezáviděl mi, nekonkurovali jsme si. Táta zůstal v Brooklynu a Queensu, já získal Manhattan jen pro sebe,“ pochvaloval si Donald později tuto tichou dohodu. A Fred, ač konzervativní a obezřetný muž, synovi věřil.
Mladý Trump se otcovy důvěry nezklamal. Rozjel se ve velkém stylu, půjčoval si další peníze a investoval do odvážných projektů. Jméno Trump začalo zdobit mrakodrapy, hotely, lesk kasin i honosných rezidencí. Jenže rodinný stín minulosti ho dostihl už dva roky poté, co usedl na otcův trůn. V roce 1973 podalo americké Ministerstvo spravedlnosti na firmu Trump Management žalobu pro rasovou diskriminaci při pronajímání bytů.
Testovací nájemníci z řad občanských aktivistů totiž zjistili, že v Trumpových domech jsou černoši systematicky odmítáni. Bílým zájemcům pronajímatelé ochotně ukázali volné byty, ale černým tvrdili, že nic volného není.
Dokonce se ukázalo, že žádosti zájemců se v kanceláři třídí podle tajných značek pro rasu – písmeno „C“ prý značilo „colored“, tedy barevní/černí. Fred Trump tak čelil obvinění, že ve svých projektech uplatňuje stejné „bílé“ zóny jako kdysi vládní redlining.
Fred ani Donald se nehodlali podvolit bez boje. Najali si proslulého advokáta Roye Cohna, který ministerstvo obratem zažaloval zpět pro „pomluvu“ a žádal odškodné 100 milionů dolarů. Vyšetřování ale potvrdilo, že stížnosti na nepouštění černochů do Trumpových bytů jsou opodstatněné.
Několik bývalých zaměstnanců u výslechu popsalo, že vedení firmy označovalo žádosti nebílých nájemníků tajnými kódy a automaticky je odmítalo. Po dvou letech právních bitev došlo v červnu 1975 ke smíru. Trumpovi podepsali souhlasný dekret, že v budoucnu nebudou při pronajímání diskriminovat žádného člověka kvůli rase či víře.
Zavázali se také dva roky inzerovat volné byty i v černošském tisku a přijmout mezi zaměstnance více pracovníků z menšin. Vinu nepřiznali, ale skvrna na pověsti už zůstala. Pro mnoho lidí se Fred Trump i jeho syn navždy zařadili mezi rasisty. Tehdy to veřejnosti ještě příliš nevadilo, nikdo to neřešil až do chvíle, než se Donald o desítky let později rozhodl kandidovat na prezidenta USA.
Jen co dozněl tento skandál, přišla pro Freda další rána – tentokrát profesní a velmi osobní. V roce 1975 se proti němu vzbouřili nájemníci jeho vlastních domů. Ve dvou velkých činžácích v Norfolku ve Virginii, které Trump postavil ještě za války, se všichni obyvatelé dohodli, že přestanou platit nájemné.
Bytové komplexy byly totiž zamořené krysami a šváby, netekla v nich teplá voda, výtahy nejezdily a topení stěží hřálo. Místní inspekce bydlení zaevidovala stovky stížností. Fred Trump však vše odmítal – problémy zlehčoval a nájemníkům vzkázal, že si za nepořádek mohou sami. Neudělal nic. V Marylandu dokonce ignoroval soudní příkaz, aby ve svém zanedbaném komplexu Gregory Estates urychleně napravil nejhorší bezpečnostní závady.
Inspektoři ho proto v září 1976 pozvali na místní úřad pod záminkou řešení stížností – a tam na něj přichystali past. Jakmile nic netušící Trump dorazil, byl zatčen přímo na místě pro opakované porušování stavebních předpisů. Sedmdesátiletý realitní magnát pobyl pár hodin v cele a teprve po zaplacení kauce 1 000 $ mohl odjet zpět do New Yorku.
Až tato ostuda donutila Freda jednat: nechal hned zasklít rozbitá okna, doplnit chybějící hasicí přístroje a uklidit nepořádek. Výmluvně pak postěžoval médiím, že „nízkopříjmoví nájemníci si všechno zničí“ a jeho lidem to trvá opravit. Jako by vina nebyla na něm.
Ve druhé polovině 70. let už se stárnoucí patriarcha věnoval hlavně budoucnosti svého impéria. Donald Trump se v roce 1977 oženil s československou modelkou Ivanou Zelníčkovou a stal se celebritou manhattanské smetánky. Fred to sledoval s jistou nedůvěrou – sám vždy zůstával spíše tichým „králem Queensu“ a okázalý luxus v centru města ho nelákal.
O to víc se ale těšil, že rodinné jmění zajistí pro další generace. Roku 1976 založil pro každého ze svých pěti dětí a tří starších vnoučat svěřenský fond s kapitálem 1 000 000 dolarů. Tím potomkům zajistil doživotní rentu. V 80. letech pak pomáhal Donaldovi rozšiřovat byznys, jak se dalo. Půjčoval mu miliony – často neveřejně a bez smluv. Kdykoliv se Donald ocitl v úzkých, otec neváhal zasáhnout.
Donald Trump tehdy světu tvrdil, že své podnikání rozjel jen z „menší půjčky“ jednoho milionu dolarů od otce. Rodinné účetnictví však vyprávělo jiný příběh. Podle pozdějšího zjištění deníku The New York Times poskytl Fred svému synovi během let mnoho desítek milionů dolarů – v přepočtu na dnešní ceny až 413 milionů.
A většina těchto peněz nebyla nikdy vrácena. Otec navíc vymýšlel cesty, jak synovi pomoci i tam, kde už by jinak přišel bankrot. Když se například jedno z Donaldových kasin v Atlantic City roku 1990 ocitlo před krachem, poslal Fred svého účetního koupit v kasinu žetony za 3,5 milionu dolarů – a nikdy je nevsadil. Kasino tak získalo hotovost na zaplacení urgentních dluhů.
Úřady sice později udělili Trumpovým symbolickou pokutu 65 000 $ za nepovolenou finanční výpomoc, ale rodinný hrad zůstal stát. Fred také investoval 15,5 milionu dolarů do akcií synova mrakodrapu Trump Palace a pak mu je v roce 1991 obratem prodal za pouhých 10 000 dolarů.
Tento manévr navenek vykázal obří kapitálovou ztrátu, ale ve skutečnosti to byl jen převod bohatství z otce na syna – bez daně z daru. Taková byla otcova láska v rodině Trumpů: ne slova, ale peníze.
V samém závěru života se Fred Trump rozhodl převést rodinné nemovitosti definitivně na děti. Nechtěl, aby těžce budované dominium rozebral stát na daních. S Donaldem proto v roce 1992 založili fiktivní firmu, přes kterou svým potomkům rozprodávali rodinné majetky hluboko pod cenou. Budovy, které měly tržní hodnotu stamilionů, byly v účetnictví zaneseny za zlomek – a za ten je pak potomci „koupili“.
Stát tak přišel o stovky milionů dolarů na dědické dani. V té době už o všem rozhodoval hlavně Donald, kterého otec považoval za hlavu rodiny. A možná právě to se mu málem stalo osudným. V prosinci 1990, kdy měl Donald velké dluhy kvůli kolabujícímu manhattanskému byznysu, přesvědčil svého otce, aby změnil závěť ve prospěch Donalda.
Nový návrh poslední vůle by býval dal synovi plnou kontrolu nad veškerým rodinným jměním – mohl by majetky libovolně prodávat a peníze chránit před věřiteli i manželkou (Ivanu tehdy Donald rozváděl). Když se to ale dozvěděla Fredova nejstarší dcera, soudkyně Maryanne Trumpová, nekompromisně zakročila.
Otec se probral ze sentimentu a pochopil, že by tím zbytek rodiny vydal napospas Donaldovým rizikovým hrám. Původní závěť zrušil a hned v roce 1991 sepsal novou. V ní jmenoval tři ze svých dětí (Maryanne, Donalda a nejmladšího Roberta) vykonavateli své pozůstalosti a rozdělil dědictví rovným dílem mezi všech pět svých žijících dětí.
Jen na okraj nechal poznámku, že by možná měli z „urovnání“ vyplatit i potomky zesnulého Freda Jr., aby nevznikla zlá krev. Jeho vnuci Fred III a Mary – děti Freda juniora – se totiž ocitli stranou rodiny.
Právě osud Freda juniora je nejtemnějším stínem v rodinné kronice Trumpů. Tento citlivý a laskavý muž, kdysi otcův vyhlédnutý nástupce, propadl alkoholu a v roce 1981 zemřel na infarkt – bylo mu pouhých 42 let. Jeho sestra Maryanne i neteř Mary později popsaly, že k tomu vedl dlouholetý tlak a pohrdání ze strany otce.
Fred Sr. těžce nesl, že se nejstarší syn vymanil z jeho vlivu. Podle Mary L. Trumpové byl dědeček „vysokofunkční sociopat“, který své děti miloval jen pokud plnily jeho představy.
V 90. letech ho začala opouštět paměť a svět kolem něj se zúžil na stíny. V říjnu 1991 mu lékaři diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. Zpočátku se projevovala nenápadně. Fred třeba zapomínal, kolik mu je let, nebo opakovaně vyprávěl stejné historky. Pak se ale příznaky zhoršily. Jeho vnučka Mary vzpomíná, že dědeček najednou nepoznával lidi, které roky znal.
Jednou se prý zarazil, když viděl Donalda v televizi, a netušil, že hledí na vlastního syna. V létě 1993 se konala velkolepá svatba Donalda Trumpa s Marlar Maplesovou. Fred seděl v první řadě jako svědek ženicha, s narůžovělou hřívou prokvetlých vlasů pečlivě sčesaných dozadu. Když ale kolem procházeli družičky, naklonil se k vnukovi Fredovi III. a zmateně se zeptal: „Proč tu vlastně jsme?“
Dne 25. června 1999 byl Fred Trump přijat do nemocnice Long Island Jewish Medical Center v New Hyde Parku. Měl zápal plic a lékaři dávali tušit, že ve věku 93 let už nemá sílu bojovat. Zemřel po několika dnech.
Na jeho pohřeb v Presbyteriánském kostele Marble Collegiate na Manhattanu přišlo přes šest set lidí – příbuzní, přátelé, kolegové z branže a také politici a osobnosti, kteří s Trumpem za dlouhá léta spolupracovali.
V první řadě usedlo všech jeho pět dětí. Nejstarší dcera Maryanne pronesla dojatou řeč a zmínila, že otec byl „příběhem ztělesněného amerického snu“ – chlapce, který díky tvrdé práci a chytrosti vybudoval bohatství z ničeho.
Syn Donald stál opodál a mlčel. „Otec byl můj nejlepší přítel,“ řekl pak novinářům prostě.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Fred_Trump
https://www.independent.co.uk/news/world/americas/us-politics/donald-trump-fred-german-heritage-swedish-gwenda-blair-a8083366.html
https://www.politifact.com/article/2024/aug/07/german-scottish-swedish-what-has-donald-trump-said/
https://apnews.com/article/0452d29cd2564eaf97605ab90acc3a67
https://www.vanityfair.com/news/2015/11/donald-trump-narcissism-therapists
https://www.washingtonpost.com/history/2023/04/04/fred-trump-arrests/
https://www.theguardian.com/us-news/2016/mar/26/donald-trump-fred-trump-father-relationship-business-real-estate-art-of-deal
https://abcnews.go.com/US/fred-trump-iii-calls-uncle-donald-trump-atomic/story?id=112389846
https://www.theguardian.com/books/article/2024/jul/24/trump-nephew-book-disabled-son-die
https://www.theguardian.com/books/article/2024/aug/04/all-in-the-family-the-trumps-and-how-we-got-this-way-by-fred-trump-donald-trump-review
https://www.politico.com/magazine/story/2016/03/2016-donald-trump-brutal-worldview-father-coach-213750/
https://www.newyorker.com/culture/cultural-comment/a-story-about-fred-trump-and-woody-guthrie-for-the-midterm-elections
