Článek
Kniha vypráví o jednom chlapci jménem Tomáš, který je výborným počtářem. Tak výborným, že by klidně mohl, až skončí prázdniny, přeskočit v matematice druhý ročník a jít rovnou do třetího. A o jednom skřítkovi jménem Počítálek, který svému jménu navzdory počítat vůbec neumí. A tak ho ze země skřítků vyslali za Tomášem, aby se od něj to počítání naučil. Tomáš funkci skřítkova učitele jako milovník matematiky přijal, a tak začalo jejich přátelství. A také jejich cesta to světa čísel, číslic a matematických znamének, kterou mohou děti prostřednictvím této publikace sledovat. A u toho se učit společně s Počítálkem.
Příběh je vlastně velmi prostý, Tomáš učí Počítálka počítat a rozeznávat a psát číslice. Na začátku každé kapitoly Tomáš Počítálkovi ukáže, jak psát určitou číslici a potom ho nechá, aby si psaní dané číslice sám procvičoval v Tomášově staré početnici. A Tomáš mu během toho přečte básničku, která popisuje, jak se právě probíraná číslice píše. Když Počítálek zaplní číslicemi všechny řádky, vymyslí pak pro něj Tomáš vždycky nějakou aktivitu, díky které si Počítálek probíranou látku procvičí. Aktivity jsou pestré a zároveň snadné a nenáročné na provedení. A doplněné o tipy, jak tyto aktivity uskutečnit doma, případně jsou zde i návody na navazující aktivity. Pokud tedy vaše dítko zatouží procvičovat si matematiku společně s Počítálkem, neměl by to být problém. Jediným kamenem úrazu snad mohou být úkoly, při kterých se používají vkládací pěnové číslice, protože ty každý doma asi nemá. Alespoň my teda ne. Máme doma snad všechny možné i nemožné číslice, ale zrovna ty pěnové vkládací ne.
Jak lze jistě z popisu výše poznat, kniha nenabízí v zásadě žádný příběh. To nám se synem ale nevadilo, kniha se nám líbila i tak. A možná by nás výrazná dějová linka i rušila. Kniha je však působivá několika jinými věcmi. V první řadě tu jsou ty aktivity, z nichž jsme některé vyzkoušeli a myslím, že jich nakonec vyzkoušíme většinu. Úplně ze všeho nejvíc syna zaujala výroba číslice šest a její následná přeměna na hlemýždě. Samozřejmě jsme pak se synem vyzkoušeli i hlemýždí závody, které v knížce uspořádal i Tomáš s Počítálkem. Já jsem zase na určitý čas zamrzla u vymýšlení obrázků se skrytou číslicí tři. Člověk by neřekl, co vše lze vymyslet.
Schválně si to doma zkuste, procvičíte si tím kreativní myšlení. Velmi také oceňuji kapitoly věnované sčítání a odčítání. Líbí se mi, že je tento princip vysvětlován na slovních úlohách, které jsou doplněny o názorné ilustrace. Jsou to přesně typově takové úlohy, které synovi občas dávám a které ho baví. A pak je tu charakter postav a vývoj jejich vzájemného vztahu. Tomáš je sice člověk a Počítálek skřítek, ale jejich vztah je vlastně obrazem vztahu sourozeneckého. Vztahem mezi dvěma bratry, z nichž jeden je starší, chodí do školy a už umí číst, psát a počítat a ledacos víc než mladší bratr i ví o světě. Mladší bratr k tomu staršímu vzhlíží a chce umět všechno to, co umí on. Chce to umět co nejdříve a učení ho baví, takže za tím starším bratrem pořád chodí a loudí na něm, aby se mu věnoval a učil ho nové věci, v tomto případě počítání. Starší bratr se cítí poctěn, že ho ten mladší považuje za vzor a baví ho hrát si na učitele. Ale někdy mu ten mladší bráška leze tak trochu na nervy a raději by si třeba četl nebo by spal, a tak se snaží pro toho mladšího bráchu vymyslet takové úkoly, kterými se zabaví, bude u nich potichu a dá mu konečně pokoj. Většinou s ním však tráví svůj čas rád a má k tomu mladšímu bráškovi hezký vztah a v jeho snaze ho podporuje.
Nevím, jestli to byl autorčin záměr nebo k tomu došlo nějak mimoděk, ale tohle v tom vidím a vnímal to tak i syn. A aby ne, vždyť ty naše děti se k sobě chovají často téměř stejně. A v neposlední řadě to jsou milé básničky. Přiznávám, že obyčejně mě různé básničky a rýmovačky vložené do beletrie pěkně štvou, ale rýmování Zuzany Pospíšilové mě baví a vlastně se na něj i těším, což je rovno skoro zázraku. Velké plus autorce také patří za to, že se oba dva hlavní protagonisté rádi učí a ukazují tak dětem, že učení je vlastně jedna velká zábava. A ono totiž je! Jen se většinou lidé během života nějak naučí, že učení musí být dřina a že je to opruz na entou.
Pro koho je kniha určena: Kniha je určena pro děti, které vydrží u textu, který nemá výrazný příběh a kteří nepotřebují velké množství obrázků. Ty sice kniha obsahuje, ale rozhodně ne na každé stránce. A už rozhodně se nejedná o nějaké velkoformátové obrázky. Obojí nám vůbec nevadilo, syn má obrázky v knihách rád, ale dokáže se bez nich i zcela obejít. Ale znám děti, pro které by se kniha z tohoto důvodu nechodila. Kniha se hodí jak pro předškoláky, tak i pro školáky. Ideálně by se podle mne hodilo číst ji postupně po kapitolách a po každé kapitole si doma zkoušet navržené aktivity a to i opakovaně. Nevadí, pokud dítě už napočítá už třeba do dvaceti a při rozeznávání číslic chybuje jen málokdy. I když nevylučuji, že by kniha mohla být použita pro úplné seznámení se s čísly a číslicemi, její hlavní účel je podle mne v tom, aby si dítě to počítání „ohmatalo“, nasávalo vědomosti vícero smysly a naučilo se s novými znalostmi pracovat, poznávat význam toho, co se naučilo, výhody nových znalostí. A domnívám se, že díky propojení učiva s textem knihy, básničkami a aktivitami se tyto znalosti stávají pro děti více samozřejmé. Změna nemusí být v tom, že dítě pozná číslice, ale může být v tom, nakolik je to pro něj namáhavé, nakolik má dovednost rozpoznávání číslic zautomatizovanou.
Jelikož se jedná o dětskou knížku, považuji za nejdůležitější to, jak se líbila synovi. A tomu se líbila moc. Nejvíc kapitola o číslici šest, díky které nyní doma máme minimálně tak 30 hlemýžďů vyrobených z číslice šest. A kterou jsem mu musela předčítat opakovaně. Knížku jsme přečetli za tři dny, teda spíš večery, takže jsme to navzdory tomu, co doporučuji výše, vzali zhurta. Ale co člověk nadělá, když ten malý človíček chce číst dál a má u toho čtení tak nadšený obličej. Ale jsem si jistá, že se ke knize určitě budeme opakovaně vracet, někdy ke čtení celé knihy, někdy jen jako k inspiraci, co všechno můžeme s čísly dělat.
Zdroj: Zuzana Pospíšilová: Hravá škola počítání, Grada Publishing a.s., 1. 1. 2012 - Počet stran: 70
