Článek
Na jednu stranu paní ministryni chápu. Nejspíš se nechce podvolením se islámskému stylu oblékání cítit poníženě. Vzít si na just přiléhavou halenku s ještě přiléhavějšími kalhotami je gesto, kterým vysílá do světa, že jí žádný muž nebude diktovat, jak se má oblékat. A možná si také třeba spočítala, že její voliči více ocení tuto její menší rebelii, než kdyby oblek přizpůsobila tomu, v jaké zemi se nachází.
Osobně se však domnívám, že se její oblečení prostě a jednoduše nehodilo. Byť si o současných syrských představitelích myslím osobně své, v okamžiku, kdy už jsme se teda rozhodli, že s nimi budeme jednat, mi ten její oděv přijde jako projev neúcty k hostitelské zemi. A také jako projev určité neochoty k nějaké dohodě. Možná takto zvoleným oblekem ministryně projevuje podvědomě i svůj nesouhlas s vyjednáváním. Tomu by nahrával i fakt, že její oblečení navíc působí o mnoho méně formálněji a slavnostněji než oblečení jejích kolegů.
Čistě z módního pohledu mi pak přijde taková forma prezentace toho, že se nehodlám podřídit, zbytečná. Myslím si, že se lze obléci dle tradic této hostitelské země a zároveň přitom působit evropsky. Třeba takové širší společenské kalhoty, delší sáčko a na hlavu klobouk nebo fascinátor.
Z praktického pohledu mi zase přijde škoda, že z celé problematiky ženských práv v islámském světě, se takto upírá zrak hlavně na téma odívání žen. Jako by bylo pomalu to nejdůležitějším na světě to, zda má žena odkryté či zakryté vlasy a zda jsou dostatečně vidět její ženské křivky. Žena bez pokrývky hlavy a upnutém oblečením = emancipovaná a svobodná žena. Žena se zakrytou hlavou v tunice = zakřiknutá a do země muži zadupávaná chudinka. Jenže, to je příliš zjednodušující. A svým způsobem to vlastně poškozuje i ty ženy, které takto oblékané chtějí chodit.
Vadí mi ženy v burce nebo nikábu. Vadí mi čistě proto, že je mi nepříjemné komunikovat s někým, komu nevidím do tváře. A celkově ve mě takto maskovaný jedinec spouští upozornění na nebezpečí. Nevím, jak vypadá člověk, který se skrývá pod burkou, v zásadě ani s určitostí nemůžu říct, zda je to žena nebo muž. Vadí mi fakt, že když se ulici budou běžně pohybovat takto oděné ženy, nahrává to kriminalitě. Taková burka je sice v některých oblastech tradičním muslimským oděvem žen, ale taky je to dobrá maska, že? Když některá z těchto žen (či muž převlečený za ženu) něco provede, asi těžko poznám, kdo to byl a těžko ho popíšu vyšetřovatelům. Ale co je tak strašně špatného na ženě v hidžábu a volném oblečení? Podle mne nic.
Ostatně není to tak dávno, co i u nás nosily ženy běžně na hlavě šátek. Alespoň na vesnici. A ostatně i my máme určitá pravidla oblékání, která dodržujeme. Kdyby k nám přijel na návštěvu ministr zahraničí z pomyslného Nudismastánu a rozhodl se státnickou návštěvu vykonat nahý, také bychom na to koukali divně. A spoustě lidí tady by se to také nelíbilo. A na nějaké to rozmazávání v médiích by určitě také došlo. Byť jen určitých partií a ne celé osoby.
Celá aféra s oblečením se mi zdá prostě zbytečná. Zastřela vše ostatní. Teda, vše ostatní kromě nepodání ruky, což je podle mne také maličkost. Vždyť zde v tomto případě patrně nešlo ani o odmítnutí vyjádřit ministryni úctu kvůli tomu, že je žena, ale spíš o nepodání ruky z důvodu přílišné intimnosti mezi nestejnopohlavními jedinci. Pokud si to představím obráceně, tak si myslím, že žena by sklidila daleko menší kritiku za to, že se nechce dotýkat muže, protože je to pro ni příliš intimní.
Takže, teď víme, že Ahmad Šara se nedotýká cizích žen (alespoň ne na veřejnosti) a že Annalena Baerbocková měla během státnické návštěvy bílé přiléhavé kalhoty a bílou halenku. A co víme dál? V zásadě nic. Není to škoda?
PS: Proč vlastně chceme Sýrii kecat do toho, jaké mají mít zvyky? Jak se mají chovat k ženám? Nebylo by lepší začít nějak řešit problémy ohledně muslimů, které tady v Evropě máme? Zvlášť v Německu a ve Francii? Neměly by si zrovna tyto dvě země zamést před vlastním prahem, než osvobozovat ženy v Sýrii?
