Článek
Když něco pokazil, většinou to skončilo u mého stolu
„Můžeš se mi na to jen rychle podívat?“
Pavel tuhle větu používá často. To „rychle“ obvykle znamená, že otevřu jeho tabulku, najdu dvě špatná čísla, jednu věc přepíšu a pak mu vysvětlím, proč to příště musí udělat jinak.
Nastoupil k nám o něco později než já a první měsíce bylo normální, že se ptal. Jenže časem se z otázek stal zvyk. Než něco poslal klientovi nebo vedení, rád mi to hodil na stůl, protože já jsem prý detailista a „stejně všechno vidím“.
Brala jsem to jako součást týmové práce.
Když měl prezentaci pro vedení, pomohla jsem mu s čísly. Když si nebyl jistý rozpočtem, seděli jsme nad tím spolu. Jednou jsem po něm večer opravovala podklady, protože v nich měl chybu, která by druhý den vypadala dost špatně.
Nikdy jsem za ním nešla a neřekla: teď mi něco dlužíš.
Možná právě to byla moje chyba.
Pavel totiž zároveň uměl výborně mluvit. Na poradách byl hlasitější než já, dokázal rychle reagovat a když něco prezentoval, působil, jako by nad tím strávil tři dny, i když část podkladů vznikla u mě.
Neštvalo mě to tolik, dokud se neuvolnilo místo po vedoucí naší sekce.
Přihlásila jsem se já.
A přihlásil se Pavel.
Upřímně jsem si myslela, že mám větší šanci.
Rozhodlo prý to, že se umí postavit před lidi
Když si mě ředitel zavolal, měla jsem zvláštní pocit ještě předtím, než začal mluvit.
Řekl mi, že si mé práce velmi váží, že jsem spolehlivá, odborně silná a pro tým důležitá.
Tohle bývá podezřelé množství pochval před slovem „ale“.
A samozřejmě přišlo.
Vedoucí pozici dostane Pavel.
Zeptala jsem se proč.
Ředitel chvíli hledal správná slova a pak řekl, že Pavel má větší přirozenou autoritu, umí se prosadit a v manažerské roli je důležitá i sebejistota.
„A odborná stránka?“ zeptala jsem se.
Prý je důležitá samozřejmě také, ale všechno se dá postupně doučit.
Musela jsem se opravdu ovládnout.
Člověk, kterému jsem poslední rok pravidelně vysvětlovala jeho vlastní práci, byl povýšen s tím, že odborné věci se může doučit. A já, která je umím, jsem zůstala dole, protože nepůsobím dost sebejistě.
Neřekla jsem to tehdy nahlas tak ostře.
Jen jsem připomněla několik projektů, které jsem vedla, a situace, kdy jsem za tým řešila problémy, přestože jsem neměla vedoucí titul.
Ředitel přikývl.
„To přesně oceňujeme. Ty jsi taková jistota v pozadí.“
Jistota v pozadí.
Tu větu jsem si pak přehrávala ještě několik dní.
Pavel se mi po oznámení výsledku přišel pochlubit a zároveň mi řekl, že doufá, že budeme dál fungovat stejně dobře.
V tu chvíli jsem ještě netušila, jak přesně to myslí.
První úkol po povýšení mi poslal na kontrolu
Asi týden po nástupu do nové role mi Pavel poslal podklady k důležitému jednání.
„Mrkneš mi na to, než to pošlu dál? Ty máš na ty detaily lepší oko.“
Seděla jsem nad e-mailem a chvíli jsem nevěděla, jestli se mám smát.
Otevřela jsem přílohu. Během pár minut jsem našla několik chyb.
Tentokrát jsem mu je ale neopravila.
Napsala jsem, že jsem si všimla nesrovnalostí v číslech a ať si je před odesláním projde. Když se zeptal, které přesně, odpověděla jsem, že to jako vedoucí potřebuje mít pod kontrolou on.
Byl překvapený.
Možná i dotčený.
A já se poprvé necítila provinile.
Nechci mu schválně házet klacky pod nohy. Ani nechci dokazovat, že vedení udělalo chybu. Pavel má vlastnosti, které já opravdu nemám. Umí rychle mluvit, nebojí se vystoupit před lidmi a nevypadá nejistě ani ve chvíli, kdy si jistý není.
Možná se z něj nakonec dobrý vedoucí opravdu stane.
Jen už nechci dělat neviditelnou práci, která jeho sebejistotu drží nad vodou, a pak poslouchat, že právě ta sebejistota je důvod, proč postoupil on.
Od té doby si také víc hlídám vlastní práci. Na poradách říkám, co jsem vedla já. Když něco dokončím, neposílám výsledek jen Pavlovi, ale i ostatním, kterých se týká. A když mám názor, snažím se ho říct dřív, než ho někdo hlasitější převypráví jako svůj.
Není mi to úplně příjemné.
Ale asi jsem příliš dlouho věřila, že kvalitní práce bude vždycky mluvit sama za sebe.
Nemluví.
Někdy sedí potichu u počítače a opravuje chyby člověku, který mezitím velmi přesvědčivě vysvětluje vedení, proč je připravený vést ostatní.
