Článek
Právě probíhá mistrovství světa v hokeji. Kdo neskáče, není Čech si letos bohužel nezapějeme. Možná jste ale slyšeli rozhovory s jinými hráči, kteří za důvod vítězství označili štěstíčko. Štěstíčko (také štěstí či štěstěna) vnímají jako nepředvídatelnou a neovlivnitelnou sílu. Jindy se domnívají, že je štěstěna magická schopnost nebo dar z nebes. Na hřiště tak nevkročí bez stejného spodního prádla nebo svého oblíbeného talismanu.
Netočit se štěstěně zády
Někdy je štěstí opravdu záhadné. Přesto všechno lze udělat některá opatření, která šanci na štěstěnu zvýší. To je úkol hokejových trenérů, i náš reprezentační trenér Kari Jalonen v průběhu probíhajícího hokejového turnaje prohlásil: „Nesmíme se točit štěstěně zády. Musíme jí stát čelem!“
To, že vzývaná štěstěna je součástí nejen sportovních zápasů, ale i našich životů, dokládají různá lidová pořekadla. Všichni asi známe: „Štěstí přeje připraveným“ či „Když se štěstí unaví, sedne i na vola.“ Máme tedy na výběr: buď můžeme být tím „volem“, který spoléhá na nesnesitelnou únavu štěstí, nebo těmi připravenými, kteří se snaží štěstí do života přitahovat. Psychologové mají za to, že se lze schopnosti mít „ze zadní části těla nástroj na otevírání dveří“ (čtěte: mít z p*dele kliku) naučit. V zásadě jde především o to, jakým způsobem myslíme a jak se chováme.
Vzpomeňme také oblíbený vtip, který nepochybně musel vymyslet vysoce postavený manažer sázkové kanceláře: „Pane Bože dej, abych vyhrál!“ Ale stále nic. Po čase už to Bůh nevydrží a zjeví se: „Víš, já bych strašně rád, ale nemohl bys mi alespoň trochu pomoci a ten los si koupit?“ Pokud chceme, aby nás potkalo štěstí, musíme mu jít alespoň trochu naproti. I malé děti se to učí v pohádkách. Popelka, kdyby svou zadní část těla nezvedla a do toho zatraceného zámku nakonec nešla, tak ji tolik štěstí nečekalo. Měla tedy štěstí, že „kauzu se svým střevícem“ přežila bez úhony.
Dokažme si všímat příležitostí, případně je i aktivně vytvářejme
Vrátíme-li se k hokejové terminologii, tak hrajme na co největším hřišti. Čím větší prostor kontrolujeme, tím větší šance, že tam dopadne „puk“. Tlačme se také před bránu, buďme aktivní. Snažme se bruslit i v centru, kde máme více možností. Stejně jako Jarda Jágr maximálně využívejme své silné stránky a brusleme „tam, kde puk teprve bude, nikoliv kde je“. Tím se můžeme řídit i v pracovním životě.
Kam se náš obor posune za měsíc, za rok nebo za dva? Štěstí je pochopitelně o tom, být ve správný čas na správném místě, ale nutné je vědět, co dělat. Ti, kteří mají štěstí, mají po ruce požadované dovednosti, znalosti, zdroje a zkušenosti, aby mohli co nejlépe využít ty největší příležitosti života. Prostě chápou, jak využít situace. A toto pochopení nepřichází samo, ale ze skutečnosti, že jsou nenasytně zvědaví a hladoví vědět a dozvědět se více. I známé čínské přísloví praví: „Když žák je připraven, učitel se objeví“.
Potkávejme se proto a co nejvíce mluvme s ostatními lidmi. Síť kontaktů totiž zvyšuje šanci na štěstí. I pokud patříme mezi introverty, snažme se být vidět a ukažme, co umíme. Zvýšíme šanci, že si do našeho života přitáhneme někoho, s kým si budeme rozumět, nebo si nás „osvojí“ nějaký extrovert a vezme nás do svého úspěšného týmu. Tým má opět vyšší statistickou šanci na štěstí nežli samotář. To, kým se obklopujeme, má pro štěstí také velký vliv.
Ale pozor, podle psychologů existuje horizont naší schopnosti vidět příležitosti, když provádíme určité akce. Často jsme zaměřeni jen na jednu konkrétní věc. Můžeme například vidět jen jednu jedinou jasnou příležitost, která se nám nabízí, pokud opustíme práci nebo se přestěhujeme do nové země nebo se pustíme do nového koníčku. Ale nevidíme další příležitosti, ke kterým povede nová práce, stěhování nebo tento koníček. Nebo jdeme na večírek, abychom si například našli partnera, a promeškáme tak příležitost najít si nového přítele nebo udělat dobrý obchod. Nejsme zkrátka dostatečně otevření a spontánní, ostatní soudíme hned podle prvního dojmu a lidem příliš neodhalujeme naše plány, čímž snižujeme prostor pro šťastnou náhodu v podobě cizí pomoci.
Maximalizujme návratnost štěstí
Šťastné lidi odlišuje i takzvaná návratnost štěstí. Všichni mají pozitivní a negativní události, které ovlivňují jejich životy nepředvídatelným způsobem. To, co odlišuje úspěšné od ostatních, je to, že maximalizují své pozitivní štěstí a minimalizují své negativní štěstí. Když Bill Gates zjistil, že má možnost naprogramovat operační systém, zůstal celé týdny vzhůru, vynechával hodiny, často celé dny nespal, aby využil příležitosti. Uvědomil si, že jde o okamžik, který se stane jednou za život, a měl na to, aby se prosadil a využil toho. To je vysoká maximalizace návratnosti štěstí, tedy schopnost chytit „štěstí za pačesy“.
Učme se optimistický přístup
Pokud věci nejdou způsobem, jakým si přejeme, lze to svalit na smůlu. Lépe na tom jsou však ti, kteří se rychle povznesou nad svá zklamání a pokračují dál v očekávání štěstěny. I víra, že máme štěstí, přináší výsledky. Výsledkem je, že budeme spokojenější a mnohem častěji dosáhneme našich cílů.
Při rozhodování také naslouchejme svým pocitům a své intuici. Někteří lidé jsou v tomto dobří a mohou vycházet i ze své předchozí zkušenosti. Pro jiné je to obtížné a musí hledat cesty, jak se to alespoň trochu učit. I optimismus je možné trénovat. Místo litování a přemýšlení o všech našich problémech přemýšlejme o možných řešeních.
Otočme neštěstí ve štěstí
Když se nám v životě stane nějaká smůla, snažme se i v ní najít alespoň trochu štěstí. Pro to je nutná velká odolnost, kterou psychologové doporučují trénovat a také se nebát požádat o pomoc. Šťastní lidé dokáží minimalizovat následky smůly. Nemohou ovlivnit, zda nějaká katastrofa udeří nebo ne; mohou ale kontrolovat, zda jsou na to připraveni. Když katastrofa udeří, připravení lidé vždy vypadají šťastněji než ti, kteří připraveni nejsou. Nicméně, toto není produkt štěstí, ale výsledek přípravy.
Závěr
Štěstí má různé podoby. Pochopitelně existuje i takzvané slepé štěstí, které skutečně neovlivníme (kde jsme se narodili, s jakým vzhledem, s jakými genetickými předpoklady a zdravotním stavem, jaké máme rodiče, jak nás vychovávají atd.), ale mnoho věcí ovlivnit lze změnou (byť nelehkou) našeho myšlením a chováním. Šanci na štěstí tedy můžeme zvýšit.
Přejme si, ať máme trochu hokejového štěstíčka a tento článek přispěje k tomu, že nám to zajiskří na správném místě. Ačkoliv je to někdy kruté, stěžovat si na nedostatek štěstí nepomůže. Neptejme se tedy, co může štěstí udělat pro nás, ale co my můžeme udělat pro štěstí.
A pokud jde o ty dříve zmiňované talismany, mohou nám sloužit i jako neustálá připomínka tohoto principu štěstí. Vykročit pravou nohou na hokejovou plochu či do života jako Štěpánek z Básníků je totiž jen jednou z mnoha věcí, kterou můžeme na cestě za štěstím učinit.
Anketa
Zdroj faktických informací:
WISEMAN, Richard, 2017. Faktor štěstí. Omega. 978-80-7390-480-7.
