Článek
„Bohatý táta, chudý táta“ je jednou z nejznámějších knih v oblasti osobních financí. Jejím cílem je ukázat rozdíl mezi smýšlením bohatých lidí a chudých lidí a upozornit na důležitost finanční gramotnosti.
Názory na tuto knihu se různí. Jeden z kritiků dokonce prohlásil: „Bohatý táta, chudý táta obsahuje mnoho nesprávných rad, mnoho špatných rad, některé nebezpečné rady a naprosto žádné dobré rady.“ Jedno je však jisté. Tématu pojištění, které lze považovat za základní pilíř osobních financí, se autor knihy příliš nevěnoval. Je ale nasnadě, že bohatý táta se od toho chudého odlišuje i v názoru a přístupu k pojištění a pojistným produktům.
Bohatý táta ví, že nesjednáním pojištění nebo jeho nesprávným nastavením může o své bohatství lehce přijít. Rozdíl v myšlení si pro jednoduchost ukážeme na pojištění nejznámějším, a to povinném ručení.
Kvalitu povinného ručení může pocítit i vlastní rodina
I když je toto pojištění povinné ze zákona (jak plyne z jeho názvu), bohatý táta tuší, že mu musí věnovat stejnou pozornost jako jakémukoliv jinému pojištění. Dobře také ví, že cena pojištění není jediným rozdílem mezi pojišťovnami.
Co se týče chudého táty, ten vždy hledá nejlevnější pojištění, a to platí obzvláště pro povinné ručení. Myslí si, že je stejně jedno, jakou pojišťovnu si vybere. Případné nesnáze s plněním pojišťovny přece nebude mít on, ale někdo cizí (osoba, které způsobí provozem vozidla škodu).
Bohatý táta nedělá rozdíly a pochopil, že poškozenou osobou nemusí být jen cizí člověk, ale také někdo z jeho vlastní rodiny. Časté jsou totiž dopravní nehody, při kterých se zraní spolucestující ve vozidle, ať již jde o partnera, či děti. Přístup a služby pojišťovny tak může pocítit i jeho vlastní rodina.
Pozor na limity
Chudý táta si v honbě za nízkou cenou sjedná nejenom ten nejnižší možný limit pojistného plnění (škody vyšší než limit budou poškození vymáhat po něm), ale také některá levná havarijní připojištění. Chudý táta neví, že vybrané pojišťovny u některých rizik (např. odcizení vozidla či poškození živelní událostí) plní jen do určitého limitu, který je uveden v pojistných podmínkách (typicky 100 či 150 tisíc korun). I když má jeho auto vyšší hodnotu, nikdy od pojišťovny nedostane víc. Kdyby si podmínky pojištění přečetl pořádně, určitě by si takové pojištění nesjednal.
Jízda do zahraničí je rizikovější
Chudý táta se nebojí riskovat. Do ciziny vyjede v klidu na nákup či na výlet se stejně nastaveným povinným ručením. Bohužel již neví, že pro některá připojištění k povinnému ručení bývá omezena územní platnost. V zahraničí mu je takové pojištění k ničemu.
Bohatý táta si před zahraniční cestou vždy zkontroluje nastavení svého povinného ručení. Ví, že v cizině může nechtěně způsobit mnohem vyšší škody. Bohatý táta si připojistí rozšířené asistenční služby (s vyššími limity, neomezeným odtahem a službou právní ochrany) a takzvanou přímou likvidací (jeho pojišťovna zaštítí veškerou komunikaci s pojišťovnou viníka). Proč? Bohatý táta chce ušetřit čas i starosti (tím vydělá víc peněz). Pokud mu pojišťovna změnu nastavení neumožní, sjedná si určitou formu krátkodobého povinného ručení. Jezdí-li bohatý táta do ciziny častěji, rovnou si uzavře pojištění, které je vhodně nastavené jak pro tuzemsko, tak pro cesty do zahraničí.
Šedá zóna povinného ručení
Chudý táta věří, že mu pojišťovna z povinného ručení řidiče, který chudému tátovi způsobil škodu, vyplatí vždy maximální pojistné plnění. Naproti tomu bohatý táta již slyšel o šedé zóně pojištění a ohlídá si některé nároky, na které pojišťovny občas zapomínají. Nejde jen o ztrátu na výdělku, ale také o nejrůznější náklady spojené s léčením či takzvané duševní útrapy. V případě větších škod také neváhá požádat o pomoc se získáním vyššího plnění specializované právníky.
Bohatý táta se již dříve dozvěděl, že když by mu cizím zaviněním byl poničen jeho čtyřnohý miláček, tak ho pojišťovna nemůže odbýt tím, že jde o totální škodu a vyplatí mu jen aktuální prodejní cenu vozidla. Bohatý táta bude trvat na provedení opravy i v situaci, kdy náklady na opravu jeho auta by byly až o dvacet procent vyšší, než je prodejní cena jeho vozidla. Ve většině případů má na to totiž nárok.
Bohatý táta si nenechá líbit, když pojišťovna za něj odškodní poškozeného, ale následně chce peníze od něj s odkazem na to, že při provozu vozidla porušil nějakou povinnost. Pojišťovna nemůže tvrdit, že neplní například kvůli nesprávnému typu pneumatik či propadlé STK, pokud tam není příčinná souvislost s vzniklou škodou. To musí prokázat sama pojišťovna.
Informace k nezaplacení
Je zjevné, že chudý táta se o pojištění vůbec nezajímá (a má proto řadu výmluv). Přístup bohatého táty je jiný - nevadí mu investovat pár korun do osobního rozvoje a finanční gramotnosti, kam patří i knihy o pojištění. Moc dobře ví, že se mu to vrátí. Díky získaným informacím může lehce ušetřit stovky tisíc korun. V případě povinného ručení, bez většího přehánění, i miliony.
