Článek
Společné reflexe výuky, návštěvy v hodinách nebo možnost obrátit se na kolegy ve chvíli, kdy se učitel v hodině dostává do složité situace, může ovlivnit, jaký postoj si kolektiv školy vytváří k výuce, k dětem a ke své práci obecně. Následně může vzniknout kvalitní škola s pedagogickým optimismem a snahou zlepšit každého žáka. Opakem je skupina jednotlivců rezignujících na snahu o změnu vlivem zanedbaného pedagogického vedení školy.
Jaký vliv má dobré vedení školy na postoje učitelů k žákům a ke své profesi? O tom mluvil ve svém příspěvku v rámci debaty Pedagogický leadership a příklady dobré praxe u nás Alexis Katakalidis na konferenci Pedagogický leadership v ČR, která se konala v lednu v Poslanecké sněmovně.
Alexis Katakalidis: Učitel se může zlepšit, pokud má kvalitní leadership
„Dopoledne tu zaznělo, že učení dětí se děje ve třídách. Aby učení ale fungovalo, na to samozřejmě potřebujeme dobré vztahy mezi jednotlivými učiteli, učiteli a nepedagogickými pracovníky a mezi rodiči a školou. A tohle zařizuje pedagogický leadership.
Chtěl bych zdůraznit za učitele, za sebe, a myslím, že obecně bychom s tím mohli souhlasit, že učitelská kvalita není konstanta. Když přijde do školy začínající učitel, nezkušený, který neví, jak má učit, tak to neznamená, že takový zůstane. Může se zlepšit, pokud má kvalitní pedagogický leadership. Ani to, že je někdo už zkušeným učitelem ale neznamená, že bude po celou dobu dobrý. Lidé mohou po nějaké době zakrnět. Aby nezakrněli a dále se rozvíjeli a předávali své zkušenosti, potřebujeme dobrý pedagogický leadership.
Připravil jsem si dvojitý příklad. Mám začínajícího učitele a ten přijde do školy, kde pedagogický leadership funguje dobře a pak do školy, kde nefunguje. Zažil jsem oba příklady a nyní bych zkusil popsat, v čem je ten rozdíl.
Přijdu do školy. První člověk, kterého potkám je můj mentor a on mi řekne: „Vítám tě tady. Budeme se společně snažit, aby se děti učily naplno a co nejlépe. Jednou za týden budeme mít schůzku, kde to budeme spolu reflektovat a já k tobě budu minimálně jednou za týden chodit do hodin, abych ti dal praktické rady k tomu, jak má výuka vypadat.“
Opačný příklad. Přijdete do školy a tam vás uvítá kolega slovy: „Mám se o tebe starat. Ty jsi tu nový. Já už tu chvíli učím. Na začátek bych ti řekl, že chytré děti nepotřebují tvoji pomoc, ty to zvládnout i bez toho a ty blbý jsou tak blbý, že jim pomoct nemůžeš.“ Vidíte asi ten obrovský rozdíl.
„Odmítám akceptovat, že nad nějakými dětmi zlomíme hůl.“ Alexis Katakalidis (c) Učitel Naživo
Jak se chovat ve třídě, kde nefunguje efektivní prostředí? Když jsem začínal učit v Anglii, na mé první hodině na mě od jednoho chlapce přiletěla židle. Bylo to hrozné. Věděl jsem přesně, co jsem měl udělat, když se mi takové věci děly. To, že jsem se rozbrečel, je vedlejší, ale věděl jsem, za kým mám zajít, s kým se mám poradit. Byl nastavený nějaký systém, který mi pomohl. Ve škole, kde pedagogický leadership nefunguje a někdo vám zlobí, za někým přijdete a on vám řekne: „No jo, taková je naše práce.“ Já to karikuji. Vím, že takových škol je málo, ale hovořím o extrémech, abych vyjádřil, v čem je ten rozdíl.
Kvalita výuky a profesionalita učitele je pro mě velké téma. Když jsem přišel do Anglie, bylo zcela jasné, že jako učitel mám odpovědnost za to, co se ve třídě děje. Dostávám podporu, abych tu odpovědnost mohl nést. Když přijdu do školy, kde nefunguje pedagogický leadership, je možné, že uslyším: „S těmito dětmi se nedá nic dělat. Těmto dětem nemůžeme pomoci. Tyto děti jsou zlobivé, nefunguje to.“
Odmítám akceptovat, že nad nějakými dětmi zlomíme hůl. Potřebujeme pedagogický leadership, abychom konečně a jednou provždy řekli: „Učitel má ve svých rukou velkou moc pro to, aby pomohl každému dítěti se rozvíjet.“ V mé škole, kde jsem v Británii nastoupil bylo toto zcela jasné. V té druhé škole, kterou nechci jmenovat, to jasné nebylo. Všichni jsme se na to vymlouvali, včetně mě, protože nás prostředí formuje. Nejlépe u oběda říkat, kdo nás zase naštval a jak jim není pomoci.
Poslední věc – výpomoc kolegů. V České republice máme velký počet vynikajících škol. Skvěle v nich funguje, že se učitelé navzájem podporují. Jedno z nejlepších učení je to vzájemné. Mezi řediteli navzájem v regionech a krajích a také mezi učiteli na jedné škole. Je obrovský rozdíl, když přijdete a někdo vám řekne: „Kdybys někdy chtěl, já už tady učím nějakou dobu, mé dveře jsou vždy otevřené. Pojď se podívat. Stačí na deset minut a uvidíme. Popovídáme si o tom. Já bych k tobě taky někdy přišel.“ Je tam nějaký duch vzájemnosti. Naopak, ve škole, kde jsou všichni za zavřenými dveřmi, je to obrovský rozdíl.
Chtěl jsem tím ilustrovat, jaké to je, když přijdete do školy, kde funguje pedagogický leadership a když přijdete tam, kde nefunguje. Ten rozdíl je následující: ze začínajícího učitele se může za krátkou dobu stát vynikající pedagog, profesionál, který přijímá zodpovědnost, nebo se z něj stane učitel, který najede do zavedených kolejí. Jeho práce ho začne frustrovat a budeme plýtvat jeho potenciálem.“
Text vyšel na webu www.eduin.cz.
Autor/ka: Jan Zeman
