Jaká je situace středních odborných škol podle aktuálních dat a predikcí?

Střední školy se v následujících letech budou potýkat s nárůstem počtu žáků. Při této příležitosti je dobré položit si otázku, zda je na to soustava středních škol připravena. Počet gymnázií nenarůstá, zájem o učiliště klesá a nástavby neplní svůj účel vzhledem ke špatným výsledkům u maturit. Vývoj pracovního trhu napovídá, že v budoucnu budou upřednostňováni všeobecně orientovaní jedinci se schopností získat v krátké době zkušenosti a expertnost v nových profesích. Jsme na takovou realitu připraveni? Příspěvek představuje pohled do vývoje počtu středních škol, do proměn oborových preferencí a uvádí zjištění do kontextu budoucí možné změny koncepce středního vzdělávání v rámci Strategie 2030+ a Dlouhodobého záměru MŠMT 2023–2027.

Počet patnáctiletých žáků stále narůstá díky silným populačním ročníkům. Zatímco v roce 2020/21 představoval nárůst 2395 žáků, v roce 2021/22 je to už 5423 žáků (5,1 % nově přijímaných). Situace bude pokračovat i další rok a poté se nezmírní, protože nárůst patnáctiletých je opožděný kvůli odkladům nebo delší době studia na ZŠ u některých žáků. ČSÚ odhaduje, že počet žáků nebude klesat do roku 2030.

Rostoucí populační křivka budoucích středoškoláků by mohla napovídat, že budou zatíženy všechny obory vzdělávání. Není tomu tak. O učiliště klesá zájem od roku 2012 (čísla žáků neodpovídají rostoucí demografii), a na gymnáziích studuje 22 % všech patnáctiletých v roce 2015 i v roce 2021. Tím pádem se zájemci o všeobecné vzdělání vytlačují do středních odborných škol a kopírují křivku patnáctiletých v populaci, přestože o tyto školy nemuseli mít zájem.

V roce 2017 začal populační růst, ale zájem o učiliště se měnil o desetiny procent do roku 2019 a poté postupně klesal na 27,25 % v roce 2021. Pro představu v absolutních číslech na učiliště chodilo v letech:

Preference oboru má dva významy. Zaprvé se jedná o zájem žáků, zadruhé se preference oborů vztahuje i na samotné kraje, které rozhodují o tom, jaké obory a školy budou otevírány, rozšiřovány nebo rušeny. V blížících se letech bude velký přetlak na gymnáziích. Největší podíl žáků na gymnáziích mají v Jihomoravském (21,6 %) a Zlínském kraji (23,3 %). Překvapivě klesl podíl gymnazistů ve Středočeském kraji o dvě procenta. Neověřenou hypotézou může být, že se tato 2 % přesunula do SOŠ s maturitou.

U gymnázií ještě zůstaneme. Podíly žáků nastupujících do prvního ročníku na tyto všeobecné školy se mezi kraji podle dat z roku 2021 liší. Standard nemusíme odvozovat od Prahy, která dominuje s 28 % vzhledem k ekonomickému a sociálnímu statusu obyvatel s přirozeně vyšším tlakem na širokou nabídku vzdělání. Srovnáním počtu patnáctiletých obyvatel ve vybraných krajích s počtem čtyřletých gymnázií a podílu žáků v těchto školách získáme obraz o tom, jak jsou vzdělávací soustavy v kraji zaměřené na všeobecné vzdělání s maturitou a jak přizpůsobují své kapacity. Při pohledu na Zlínský kraj v tabulce níže lze argumentovat, že blížit se čtvrtině žáků na gymnáziích by mohly i ostatní kraje, obzvlášť ty s vyšším počtem škol se čtyřletými gymnaziálními obory.

Podrobný pohled na distribuci žáků prvních ročníků nám dá kompletní obraz o oborové soustavě v jednotlivých krajích. Učební obory bez maturity jsou nejvíce zastoupené v Ústeckém a Karlovarském kraji. Může na to mít vliv pomalá transformace krajů s historickou minulostí průmyslových oblastí. Naopak Zlínský kraj, nezasažen problémy Sudet, má podíl žáků na učilištích nejnižší a téměř třetina učňů zde směřuje do oborů s maturitou (L0). Výsledkem je, že Zlínský kraj má hned po Praze největší zastoupení žáků v maturitních oborech.

Zájem žáků o obor neovlivňuje pouze soustava škol v kraji. Dále je v textu zmíněno, že do rozhodování zasahuje zájem o obor, platové vyhlídky, negativní přesvědčení ze špatných známek atd.

Lycea (součást kat. M) dokázala v roce 2021/22 pojmout 842 žáků v Praze (5,2 %), 596 žáků ve Středočeském kraji (5,4 %) a 645 žáků v Jihomoravském kraji (5,1 %). Navyšování kapacit lyceí by se nemělo podceňovat, neboť mohou být pro studenty atraktivní díky střední cestě v podobě všeobecnosti v kombinaci s technickým, přírodovědným nebo humanitním zaměřením, které není tak radikální jako u středních odborných škol. V době, kdy se zaměstnání může měnit častěji než dříve, mohou úzce zaměřené odborné školy snižovat jistotu budoucího uplatnění.

Učiliště dosáhla v roce 2021 historicky nejnižšího podílu žáků 1. roč. (27,2 %). Od roku 2016 do roku 2021 klesl nejvíce zájem o obory Gastronomie (-4,5 %) a Strojírenství (-4,1 %).

V maturitních oborech kategorie M došlo k velkému nárůstu podílu žáků (41,6 %). Z dlouhodobého hlediska od roku 2016 klesá zájem o Gastronomii, hotelnictví a turismus a také o Strojírenství. O jedno procento se zvýšil podíl nových žáků u oborů Zdravotnictví a Informatiky.

Na gymnázia se mezi lety 2016–2021 dostalo o 1525 žáků více (22 375 v roce 2016, 23 935 v roce 2021). Je to však téměř o polovinu méně, než je zvýšení počtu žáků vstupujících do odborného vzdělávání (NPI, 2021).

Neúspěch absolventů při hledání zaměstnání se sleduje na základě ukazatele „počtu nezaměstnaných absolventů“. Jedná se o absolventy, kteří dokončili školu v červnu 2021 a dubnu 2022 byli nezaměstnaní. Zvyšující se nezaměstnanost je nejvyšší u kategorie oborů E a nejnižší v gymnaziálním vzdělání oborů K. Vyšší odborné vzdělání má v nezaměstnanosti dobré výsledky, protože v ČR produkuje většina oborů VOŠ žádané pozice zdravotnických nebo pedagogických pracovníků.

Účňové kategorií H a E jsou nejvíce ohroženi nezaměstnaností, proto se vyplatí zaměřit se na konkrétní obory, které z pohledu vyšší nezaměstnanosti ztrácí pro absolventy perspektivu.

U kategorie H bylo v dubnu 2022 evidováno celkem 1 235 nezaměstnaných absolventů
(6,2 % všech abs.). Nejnižší míra nezaměstnanosti je ve skupinách oborů Elektrotechnika, telekomunikace a výpočetní technika – 3,7 % a Strojírenství a strojírenská výroba – 4,7 %. Nejvyšší hodnoty jsou naopak u oborů Speciální a interdisciplinární obory – 12,3 % (je zde pouze obor Malíř a lakýrník), Doprava a spoje – 10,5 %, Textilní výroba a oděvnictví –
10,3 % a 66 Obchod – 9,2 %.

U kategorie E bylo v dubnu 2022 evidováno celkem 326 nezaměstnaných absolventů
(14,1 %). Nejvyšší hodnoty nezaměstnanosti absolventů byly zaznamenány ve skupinách oborů Technická chemie a chemie silikátů – 20,7 %, Osobní a provozní služby – 16,7 %, Obchod – 16,4 % a Gastronomie, hotelnictví a turismus – 16,2 %.

Již Dlouhodobý záměr vzdělávání ČR z roku 2019 (s. 47) má za cíl inovovat vzdělávací soustavu, vytvořit všeobecný předmětový základ a zhodnotit, jaké obory je potřeba redukovat nebo slučovat. Tato snaha pokračuje v dlouhodobém záměru do roku 2027. Práce na aktivitách se bohužel stále protahují. Důsledkem stagnace reforem může být vysoká nezaměstnanost v oborech, které měly být sloučeny nebo nahrazeny jinými, u nichž je šance na zaměstnání vyšší.

Národní pedagogický institut ČR (NPI) v publikaci Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním představuje přehled žádaných oborů s nízkou nezaměstnaností a výčet oborů, kde je úspěch na nalezení práce nejmenší.

Vysoká míra nezaměstnanosti provází úzce zaměřené obory, které by se mnohdy měly sloučit s jinými nebo existovat jako rekvalifikační kurz. Rušení nebo slučování oborů může připomínat debatu o škrtech v rámcových vzdělávacích programech. Od odborníků se vždy bude ozývat, že kamnář, malíř a lakýrník nebo tiskař potřebují standardní vzdělání, ale pokud absolventi vybraných oborů končí na pracovním úřadě, je čas se zamyslet, jestli má jejich koncepce smysl.

V závěru publikace NPI je uvedena předpověď, že se růst nezaměstnanosti bude zvyšovat:

„Ekonomický tlak na zaměstnavatele může vést k propouštění zaměstnanců a k omezení náborové politiky. Některé firmy a podnikatelské subjekty budou v důsledku nepříznivých ekonomických podmínek nuceny ukončit svou činnost. V souvislosti s tím lze očekávat omezení přijímání nových pracovníků, tím se sníží i možnosti uplatnění absolventů škol vstupujících v rostoucím počtu na trh práce. Zaměstnavatelé, pokud budou přijímat nové pracovníky, budou vybírat spíše kvalifikované pracovníky s praxí a předchozími pracovními zkušenostmi. Rizikovost nezaměstnanosti absolventů se tak výrazně zvýší (NPI, 2022, s. 45).“

Omezení náboru nízkokvalifikovaných pracovníků potvrzuje také analýza MPSV Zaměstnavatelé v kontextu krize (2023). Stejně ohrožené jsou i administrativní pozice oproti specialistům, o které zájem dlouhodobě neupadá. Proto je důležité podporovat rekvalifikace, aby dlouhodobě nezaměstnaní začali kumulovat nové zkušenosti a stali se co nejdříve opět žádanými.

Česká republika je kromě vysokého počtu žáků ve středním odborném vzdělání charakteristická také velkým množstvím oborů. Během 25 let došlo v oborové soustavě ke značným změnám. Publikace Analýza realizované vzdělávací nabídky středních škol (NPI, 2021) uvádí následující počty realizovaných oborů, které byly vyučovány alespoň jednou školou v některém ročníku:

Změna mohla přispět ke zlepšení orientace žáků, ale tento problém určitě není zcela vyřešen. Od roku 2010 existuje nařízení vlády určující soustavu oborů. Tu tvoří skupiny oborů (např. Strojírenství a strojírenská výroba) a ve skupinách jsou jednotlivé obory rozepsané na RVP. Strojírenství obsahuje 13 RVP, Stavebnictví, geodézie a kartografie dokonce 18 RVP. Rámcové vzdělávací programy mohou školy rozepsat a „specializovat“ podle vlastní potřeby a poptávky regionu.

Výsledkem je situace, kdy se k profesi zámečníka lze dostat přes studium samostatného oboru nebo třeba v spojením s uměleckým kovářem nebo svářením. Přílišná diferenciace ŠVP může být být pro nastupující žáky matoucí a komplikuje výběr školy. Některé kraje se snaží řešit orientaci v oborech pomocí webů, jako je například nevim-kam.cz od Jihomoravského kraje. Jenže zde na zájemce čeká rozcestník 26 oborů s proklikem na stránky škol, kde je třeba opět projít nabídky oborů a studovat jednotlivé ŠVP. Zlepšení slibuje reforma oborové soustavy, která ale stále není dokončena.

Cílem vzdělávací politiky by mělo být snižovat počty škol vyučujících malý počet specializovaných oborů. Malé školy s malým počtem žáků, navíc s úzkou specializací, představují riziko pro zajištění kvalifikované výuky a moderní výbavy škol. Nejdůležitější aktivita reformy zajišťující společný odborný základ, který se postupně specializuje, je stále pouze na papíře. Omezení fragmentace oborů na různé ŠVP by mělo být podle návrhu dlouhodobého záměru MŠMT dokončeno v roce 2024 a pyramidové uspořádání všeobecného a odborného základu v roce 2026. Odhad se může lišit od reality vzhledem k tomu, že podobné aktivity se nacházely již v implementačním období DZ v letech 2019–2023.

Národní pedagogický institut provedl v roce 2021 šetření mezi 1642 žáky středních škol různých typů.

Nejsilnějším faktorem pro výběr školy byl u všech žáků zájem o obor. V dalších kategoriích už se od sebe jednotlivé typy škol liší. Maturitní obory nebyly voleny z důvodu blízkosti školy nebo finančního ohodnocení v oboru. Je vidět, že maturanti uvažují o vzdělání na vysoké škole a nepřizpůsobují výběr SŠ podle nabídek zaměstnání v regionu nebo uplatnění na trhu práce jako jejich vrstevníci z učilišť. Špatný prospěch je jedním z důvodů, proč pětina učňů volí učební obor.

Kromě důvodů volby oboru se vyplatí sledovat i míru identifikace s oborem neboli podíl absolventů, kteří by si v případě, že by mohli svoji studijní volbu zopakovat, vybrali stejný obor studia.

Nejvyšší míru identifikace s oborem mají absolventi SOŠ s maturitou – 64 %. Dalších 31 % by zvolilo raději všeobecné vzdělání na gymnáziu. V kategorii učebních oborů H by chtělo stejný obor studovat 57 % absolventů. Jiný obor by zvolilo 43 %. Představu o možných inovacích oborové soustavy nám může zprostředkovat rozbor konkrétních důvodů nespokojených absolventů.

Rozpor vzniká hned u středních odborných škol s maturitou, které mohou na žáky působit nejasně. V minulém odstavci bylo uvedeno, že 31 % by raději volilo studium na gymnáziu. Zároveň 64 % z nespokojených absolventů očekávalo na maturitním oboru více praktickou výuku. Ideálním řešením je navýšení počtu lyceí a jejich odlišení od praktičtěji zaměřených středních škol.

Druhá linie podnětů pro změnu se nachází v názorech absolventů učilišť s nízkou identifikací s oborem. 36 % nechtělo obor vůbec studovat, 38 % by volilo jinak kvůli nízkému platu v oboru, třetina z nich měla problém s hledáním zaměstnání a 28 % prohlásilo, že vystudovaný obor jim nepřipadá perspektivní. Studium řemesla na učilišti navíc nenaplňuje zažitou představu o jistém zaměstnání, potvrzuje to 34 % absolventů zažívajících potíže při jeho hledání.

Možné řešení nabízejí pohledy absolventů experimentálních oborů L0 (maturita + výuční list). Třetina z nich sice nechtěla obor studovat, ale zároveň tato skupina nemá takový problém s hledáním zaměstnání a svůj obor považují za více perspektivní než absolventi kategorie H. Při posílení kariérního poradenství a směřování učňů oborů H do oborů L0 s maturitou by se mohlo předejít nezaměstnanosti a nespokojenosti z nízkého platu nebo perspektivy oboru. Tento závěr je pouze hypotetický, protože respondentů kategorie L0 nebylo v průzkumu velké množství.

Na otázce o hypotetickém opakování volby kategorie vzdělávání se ukazuje, že u kategorie L0 bez maturity by si 18 % absolventů studium zopakovalo (avšak ve variantě s maturitou), a 37 % by dokonce volilo SOŠ kategorie M. To může dokazovat, že pro nástup do maturitního oboru brání učňům nedostatek sebedůvěry (viz. faktor špatných známek při výběru školy), a proto volí obory bez maturity. Svoji roli může hrát také neznalost experimentálního kategorie L0, kde může žák selhat u maturity, ale má možnost předtím získat výuční list. Po dostudování mají žáci o podobě škol větší přehled.

Posledním podnětem pro transformaci oborové soustavy středních škol je graf o hodnocení obtížnosti studia na SŠ. Podle dat by mohlo dojít k větší prostupnosti mezi učňovským a maturitním vzděláním nebo jejich častějšímu spojení do kategorie L0. Pro 35 % žáků učňovských oborů bez maturity je studium příliš snadné a v případě lépe koncipované oborové struktury by měli mít šanci vyzkoušet si maturitní obor, než definitivně skončí s výučním listem.

Navyšování všeobecného maturitního vzdělání ovlivňuje nejen připravenost na nové výzvy pracovního trhu, ale také přispívá do státního rozpočtu, neboť rozdíl příjmů státu od absolventa bez maturity a s maturitou je 500 tis. Kč (PAQ Research, 2021).

Text vyšel na webu www.eduin.cz.

Autor/ka: Jan Zeman