Máme buď gymnázia, nebo odborné školy. V nabídce chybí školy pro 21. století, říká Ivan Smolka

Toho se chopily odborné školy a na svém půdorysu zakládají lycea, která mají sice větší podíl všeobecně vzdělávacích předmětů, ve své podstatě ale zůstávají odbornou školou s poměrně úzkým profilem. Waldorfské lyceum v Praze jde odlišnou cestou. „V dnešní době má význam širší, všeobecné vzdělání, ale jde o to, co si pod tím představujeme,“ říká jeho ředitel Ivan Smolka. Debata by se podle něj neměla vést jen o tom, jak zvýšit počty míst na gymnáziích, ale i o tom, jak proměnit způsob středoškolského vzdělávání. Na jeho školu míří žáci, kteří na gymnázium nechtějí, i když by tam jít mohli.

Absolventi vašeho lycea většinou pokračují na vysokou školu. Proč nejste gymnázium?

Když jsme projekt naší školy připravovali, zjistili jsme, že se do kurikula gymnázií nevejdeme, mají předepsaných příliš mnoho teoretických hodin. Praktické a umělecké předměty v rozsahu, jaký chceme, bychom nemohli realizovat. Rámcový vzdělávací program pro lycea nám to umožňuje, a tak jsme se formálně stali odbornou školou, mezi které lycea spadají. Spíše než odborná škola jsme ale škola, která se zaměřuje na celkový rozvoj žáků.

Proč takový důraz na umělecké a rukodělné předměty? Chodí k vám děti s uměleckými vlohami nebo takové, které mají rády ruční práce?

Praktickou i uměleckou složku zařazujeme proto, že to je pro rozvoj osobnosti důležité, ba přímo nutné. Talentové zkoušky nemáme a mnoho z našich žáků dláto nebo pilu nedrželo nikdy předtím v ruce. Nebo někteří přijdou s tím, že neumějí zpívat. A pak zpívají ve sboru na veřejném vystoupení a mají radost, že to dokázali. Zpívají, kreslí a tvoří všichni, není to volitelné.

O lyceích se teď v souvislosti s nedostatkem míst na gymnáziích mluví jako o perspektivních školách. Nevíte, kdy a jak se lycea do českého vzdělávacího systému dostala? V poválečném školství se tento druh školy už nevyskytoval a neměli jsme s ním tedy přímou zkušenost.

Během devadesátých let byl u nás aktivní projekt PHARE pro země, které aspirovaly na vstup do EU. Obsahoval i doporučení k podobě střední školy. Tehdy se k nám dostal koncept klíčových dovedností jako hlavního výstupu vzdělávání, byla vytvořena a pilotována kurikula pro střední školu a schváleny nové vzdělávací programy. V téhle souvislosti se objevila i myšlenka lyceí. Etablovala se ale většinou v jiné podobě než to naše. Vznikala totiž převážně transformací části odborných škol, průmyslovek, ekonomických škol, zdravotních nebo pedagogických škol a na jejich půdorysu. Jsou to školy s větším zastoupením všeobecně vzdělávacích předmětů, ale pořád vyprofilované spíše jako školy odborné.

Kdežto vy?

My jsme vycházeli z doporučení PHARE pro moderní vzdělávání a všechny jsme je i implementovali. Koncept kombinovaného lycea, jak jsme to nazvali, se dá přenést i mimo waldorfský systém.

Co znamená kombinované lyceum?

Jde o všeobecně vzdělávací školu, která od třetího ročníku nabízí tři možné specializace: přírodovědnou, humanitní a technickou. U nás máme první dvě. Důraz ale není na odbornosti. I odborné předměty v rámci specializace se snažíme dělat spíše jako všeobecně rozvíjející než úzce odborné. Někdo z přírodovědné větve nakonec klidně může jít i na humanitní vysokou školu a naopak.

Jste tedy podobnější gymnáziu než odborné škole? Tam taky bývá humanitní nebo přírodovědný směr.

V tom, že jsme školou spíše všeobecně vzdělávací, se gymnáziím podobáme, ale naše představa o tom, co je všeobecné vzdělání, je jiná, širší. Poskytujeme komplexnější, nejen akademické vzdělání. Myslím si, že to odpovídá více požadavkům dnešní doby. Waldorfská pedagogika se programově stará o různé složky člověka a vzdělávání pro nás nekončí u znalostí. Směřujeme k rozvoji schopností a vlastností.

Ve zprávě UNESCO z roku 1997 nazvané Učení je skryté bohatství, což je pokus o definování vzdělávání pro 21. století, se mluví o tom, že ve vzdělávání se má žák naučit poznávat, spolupracovat a komunikovat, jednat a být. Tahle zpráva byla východiskem pro autory Bílé knihy – Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice z roku 2002. Tam se datuje snaha o pojetí vzdělávání založeného na kompetencích. S tím my souzníme. Waldorfská pedagogika pracuje se čtyřmi druhy kompetencí. Jsou to kompetence odborné (znalostní), metodické (jak co dělat), sociální a osobnostní. Pokud jsou rozvinuté, člověk má pak pátou kompetenci, kompetenci k jednání.

Je o vaši školu zájem i mimo waldorfský okruh?

Ano, hlásí se čtyřikrát více uchazečů, než můžeme přijmout, a dvě třetiny nepřichází z waldorfských, ale z běžných škol.

A víte, proč chtějí k vám?

Ano, většinou formulují velmi jasně, proč by se chtěli vzdělávat právě tímto způsobem. A že na gymnázium nechtějí, i když by mohli. Nebo k nám z víceletých gymnázií přestupují.

Vytvářeli jste podobu lycea podle waldorfských středních škol v zahraničí, nebo jste ji vymysleli sami?

Waldorfské principy a pojetí výuky se do našeho programu samozřejmě prolínají, ale celková koncepce školy vychází z obecných představ o podobě moderního vzdělávání. To potvrzuje i to, že program od nás převzalo i pár jiných, ne-waldorfských středních škol. Hlavní je důraz na to, čemu říkáme rozvojové vzdělávání. Období střední školy je totiž pro dospívající velmi důležité. To je ta doba, kdy se dotváří osobnost, kdy se začleňují do života, stávají se sami sebou. Potřebují přemýšlet, objevovat, spolupracovat, ale i uskutečňovat, mít praktické výsledky.

Vysvětlete to prosím konkrétněji. V prvním a druhém ročníku žáci lycea musí například vytvořit výrobek ze dřeva. Jestli tomu dobře rozumím, tento předmět tam není proto, aby mohli dělat truhláře, když se nedostanou na vysokou…

Vzdělávací obsah je u nás prostředkem k rozvoji, ne cílem o sobě. Pokud si žáci mají rozvinout potřebné kompetence, musí jim škola nabízet příležitosti nejen k přemýšlení, ale i k tvoření a praktické činnosti. Práci se dřevem zařazujeme proto, že si díky ní žáci osvojí důležité vlastnosti, mimo jiné přesnost a rozvahu, cílevědomost, vytrvalost, odpovědnost a vůli.

Proč se váš koncept neprosadil více, když, jak tvrdíte, je modelovaný podle vizí, které obsahuje tak respektovaný dokument, jako je Bílá kniha?

Před lety jsme oslovili tehdejší Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV) s návrhem, jak by se kurikulárně mohl rozpracovat koncept lycea podle původních doporučení PHARE. NÚOV na základě našeho konkrétního návrhu svolal sezení na ministerstvu, kam přišlo asi čtyřicet zástupců stávajících lyceí – a ti ho rozcupovali na kusy.

Co jim jmenovitě vadilo?

Byla to prostě cesta opačným směrem – naším cílem bylo vytvořit komplexněji vzdělávající školu, oni měli před očima cíl, jak zatraktivnit svou odbornou školu. Ale já si nemyslím, že je úplně v pořádku, že nabídka škol dnes obnáší buď akademicky zaměřená gymnázia, nebo odborné školy, na kterých se člověk již velmi brzy specializuje. Lycea by mohla být prvkem mezi, nabízet komplexněji a kompetenčněji pojaté vzdělávání, s posunem specializace do vyššího věku.

A jak tedy konkrétně vypadá lyceum, které vlastně není odbornou školou?

Naše vyučování je teoretické, praktické a múzické a tyto prvky se často prolínají. Například výukový blok poetiky, který obnáší cca třicet hodin, zahrnuje i recitaci, skládání vlastních básní a jejich veřejnou prezentaci, třeba v ulicích pražského Jižního města. Nezůstáváme jen u znalostí, u toho, že se naučíme určovat, co je trochej a co jamb.

Za důležité považuji i to, že si žáci vedou sešity. Vypadá to triviálně, ale není. Musíme je to učit. Nepoužíváme učebnice a žák si na základě výkladu v hodině i samostatné práce prakticky píše svou vlastní učebnici. Učí se tím formulovat, zapisovat myšlenky, rozlišovat podstatné od nepodstatného. Zase, nejde o sešity samotné, ale o to, co se tím učí.

Typická jsou pro vaše lyceum i takzvaná praktika, to už k praktičnosti odkazuje přímo názvem. Co to přesně je?

Je to jednak projektové učení, které se odehrává mimo školu, jednak, ve vyšších ročnících, praxe. Na konci prvního ročníku se jezdí na deset dnů na zeměměřičské praktikum. Žáci se učí zaměřovat v terénu, zaznamenávat do formulářů, přepočítávat hodnoty pomocí goniometrických funkcí a pak společně několik týmů vytváří mapu. Když to jedna skupina změří špatně a mapa se nedá složit, musejí se sebrat a jít měřit znova. Tohle je další příklad toho, jak je obsah učiva prostředkem vzdělávání, ne cílem. Nechceme z nich mít zeměměřiče a metoda, kterou měří, pomocí teodolitů, je již zastaralá, ale cíli slouží dobře. A cílem je naučit se přesnost, pěstovat zodpovědnost a postavit se nějak ke společnému úkolu, který je komplexní.

Ve druhém ročníku je ekologické praktikum. Ve vztahu ke klimatickým změnám dnešní mladí často propadají skepsi, pocitu bezmoci. A my jim ukazujeme, že toho mohou udělat hodně ve svém okolí. Praktiku předchází dvoutýdenní výukový blok „tvorba krajiny“. Ten má zase i uměleckou složku. Dostanou zadání na samostatnou práci, ztvárnit nějaké území, a dělají to různými formami, obrazem, fotkou, videem, objektem. Na to navazuje třetí týden praktické práce v okolí školy. Letos byli v Milíčovském lese.

Ve třetím ročníku mají žáci sociální praktikum a jdou na čtrnáct dní pracovat do organizací, které poskytují sociální služby, jako jsou domovy seniorů nebo centra pro drogově závislé či organizace pracující s lidmi s hendikepem. Musí vystoupit ze své komfortní zóny a sociální bubliny, obstát v komunikaci s klienty, řešit sami za sebe řadu nesnadných situací. V posledním ročníku je pak profesní praktikum, kde si mohou osahat profesi, ke které je to táhne – a třeba na základě toho změnit názor. Jeden z letošních čtvrťáků si domluvil praxi v kabině strojvedoucího, jiný v architektonické kanceláři, další v Mikrobiologickém ústavu, v divadle, v lékařské ordinaci či DVTV.

Nechybí jim pak ty hodiny na studium akademických předmětů, hlavně těm, kteří chtějí jít na náročné vysoké školy?

To se vracíme k otázce, co je to vzdělání. Na gymnáziu se dozví víc věcí, ale nejspíš jenom dozví. A časem je asi i zapomenou. Vzdělání je ale to, když něco pochopíš a zůstane to v tobě trvale. My máme takzvané fenomenologické vyučování. Učitel vybere z celého obsahu typické fenomény a ty probere do hloubky a v souvislostech. Díky tomu žáci chápou principy a zorientují se, když potřebují, i v tom, co se třeba neprobralo nebo jen povrchně. Tohle je podle našich zkušeností daleko efektivnější způsob vzdělávání.

Měli jste někdy nějakou možnost porovnat se s jinými školami?

Za ministra Dobeše se dělal žebříček škol podle výsledků u státních maturit, poprvé a naposledy, a my jsme byli mezi odbornými školami první v České republice. Další odborná škola byla v bodovém ohodnocení všech škol (včetně gymnázií) až sto sedmnáct míst za námi. Beru tyhle žebříčky s rezervou, ale bylo to pro mě určité potvrzení toho, že naši žáci bez problémů obstojí.

Že naše vzdělávání funguje, víme i podle toho, že naši absolventi běžně studují na vysokých školách, i v zahraničí, nebo si umí vybudovat vlastní podnikání. Když jsme u toho podnikání, ve čtvrtém ročníku mají žáci týdenní podnikatelský projekt, který také spojuje teoretickou, praktickou a kreativní část – a práci v týmu. Musí umět udělat průzkum trhu, marketingový a finanční plán, vymyslet logo, ověřit si, zda jejich nápad bude fungovat, prezentovat ho před porotou složenou z podnikatelů… Toto je pro mě všeobecné rozvojové vzdělávání pro budoucnost.

Ivan Smolka vystudoval strojní fakultu ČVUT, poté filozofii na MU v Brně a pedagogiku na UK v Praze. Byl vědeckým pracovníkem Národního technického muzea, technickým ředitelem malé firmy, odborným asistentem na VŠE, projektoval zabezpečovací systémy pro pražské banky a letiště. S waldorfským vzděláváním se nejprve seznámil jako rodič, jeho nyní již dospělý syn nastoupil do první třídy pražské základní waldorfské školy v Jinonicích. Škole posléze začal pomáhat jako zástupce ředitele. Pak se zasadil o založení Waldorfského lycea, ve kterém od roku 2005 pracuje jako ředitel.

Text vyšel na webu www.eduin.cz.

Autor/ka: Jitka Polanská