Článek
S tím, jak se probíhající klimatická změna stále intenzivněji připomíná ve změnách přírodních podmínek, stává se z ní také diskutované téma ve veřejném prostoru, včetně škol. Mladí lidé se zajímají o svou budoucnost a učitelé často čelí řadě nových dotazů. Jak o klimatické změně učit, s čím se učitelé nejčastěji potýkají a jaké jsou vůbec cíle klimatického vzdělávání? O tom v rozhovoru hovoří Veronika Ambrozy, metodička klimatického vzdělávání Člověka v tísni.
Před pár lety se řešilo, zda vůbec klimatická změna existuje a jestli by se jí školy měly věnovat. Dnes patří klimatické vzdělávání k jednomu z nejdiskutovanějších témat. Jaké otázky učitelé nejčastěji kladou?
Vnímání tohoto tématu mezi učiteli se za posledních zhruba pět let velmi změnilo. Jedním z důvodů je, že jsme změnu klimatu, její dopady a projevy, mohli přímo sledovat i u nás v České republice. Mnoho lidí v posledních letech zasáhla kůrovcová kalamita. Je zde prokazatelná spojnice mezi růstem teploty, kdy se navíc Česká republika otepluje o něco rychleji, než je celosvětový průměr, a tím, jak se kůrovcová kalamita zhoršuje. Loni byl velký požár v Hřensku, poslední desítky let se pravidelně objevují přívalové povodně. Mnoho lidí se o to začalo zajímat, včetně médií, a díky tomu se o souvislostech klimatické změny více dozvěděli i učitelé a jejich žáci, kteří se na to začali ptát.
Jsou tu ale i společenské proměny, které se dějí v souvislosti s odstupem EU od fosilních paliv. V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu (ale nejen díky tomu) jsme se dostali do energetické krize. I toto lidé významně pociťují, možná ještě víc než přírodní katastrofy. Mnozí z nich vnímají, že to souvisí s klimatickou změnou, neboť spalování fosilního paliva je jednou z jejích příčin. Společenské změny, které by se měly v tomto ohledu odehrát, přicházejí v důsledku zmíněných okolností velmi překotně. Navíc naši energetickou transformaci neumíme v Česku uchopit koncepčně.
Dříve jsme na školeních s vyučujícími řešili, jak víme, že změna klimatu probíhá a co se děje. To je dnes marginální otázka. Mnohem víc času řešíme, jak tuto problematiku představit žákům, jak s tím souvisí energetická krize a jak by se společnost a ekonomika měla vůbec transformovat. Někdy učitelé přichází s otázkami, jak reagovat na nějakou konkrétní přírodní katastrofu a jak o tom se žáky mluvit. Nejčastěji se ale ptají, jak pracovat s emocemi žáků.
Takže se dnes na vás obrací více učitelů než dříve?
Ano, jsme jedním z průkopníků klimatického vzdělávání. Učitelé toto téma také mnohem častěji vyhledávají na internetu, jde o děje, které ovlivňují i jejich život. Řada z nich přichází s obavou o své vlastní děti. Do tohoto tématu se přenáší i osobní rovina a otázka, jak tady budeme žít, protože všichni chtějí žít spokojený a naplněný život bez válek a katastrof.
Jsou mezi učiteli ještě nějaké další obavy kromě toho, jak to uchopit ve vztahu k emocím žáků?
Učitelé, se kterými přicházíme do kontaktu my, jsou motivovaní, přesto mají ale velké obavy ze samotné výuky, a ne vždy se do výuky o klimatické změně nakonec pustí. Mnoho vyučujících má pocit, že musí všemu do hloubky rozumět, aby to mohli dobře učit. Což je pochopitelné. Klimatická změna je však tak komplexní téma, že je skoro nemožné, aby jí jeden učitel porozuměl ze všech pohledů – jak z toho přírodovědného, tak společenského, co to znamená pro vztah člověka k přírodě nebo s ohledem na práci s emocemi. Emoční gramotnost nebo péče o duševní zdraví není v učitelské přípravě u nás moc rozšířená. Učitelé mají navíc strach, že nebudou umět dětem odpovědět na jejich otázky.
V neposlední řadě je to také kontroverzní téma. Skrývá v sobě potřebu transformovat společnost. Reagovat na klimatickou změnu nepůjde bez toho, aby se společnost poměrně hodně proměnila. To samozřejmě budí různé emoce. Je tu spousta názorů na to, jakým způsobem by se měla proměnit, a zároveň je tu velká potřeba běžných lidí, aby ta proměna byla spravedlivá, což se zatím moc neděje. Je třeba, aby nás vzdělávání učilo, jak žít v současném i budoucím světě, takže je důležité toto téma do výuky přinášet. Nemusí to být ale vždy jednoduché.
Mluvila jste o tom, že učitelé často neví, jak výuku o klimatické změně uchopit. Jak tedy na to? Kde začít?
Kde začít je dobrá otázka, protože ideální způsob výuky je hodně komplexní. V organizacích, které se věnují klimatickému vzdělávání, si tuto otázku klademe také čím dál tím víc a přemýšlíme, jak zpracovat materiál, kde bychom to uchopili komplexněji. Je dobré začít tím, co můžu udělat sám. Nechtít udělat příliš velký první krok, protože ho pak třeba také nikdy neudělám.
Když jsem například učitelem na 2. stupni a učím přírodovědné předměty, můžu jít nejsnazší cestou, neboť tato oblast je jedno ze dvou míst, kde je klimatická změna explicitně zmíněna v RVP. Dále jako učitelka chemie můžu vzít konkrétní téma a představit na něm chemické procesy související s klimatickou změnou. Třeba proces hoření. Učíme se, jak funguje hoření a můžeme si u toho představit, co se děje v atmosféře při spalování fosilních paliv. Lze to propojit s popisem růstu množství CO2 a zároveň s poklesem množství kyslíku v atmosféře. Princip hoření je jedním z důkazů, jak víme, že za klimatickou změnu může člověk.
Z pohledu fotosyntézy a biologie, ale i z pohledu fyziky a toho, jak stromy reálně ochlazují prostředí, můžeme prozkoumat roli stromů jako adaptačního opatření na rostoucí teploty ve městech. Můžeme to propojit s výtvarnou výchovou nebo tématem etiky a zaměřit se na vztah člověka a přírody, protože známe konkrétní pozitivní přínosy pobytu v zeleni pro lidskou psychiku. Můžeme se domluvit s více učiteli ve škole a přinést toto téma jako tematickou výuku.
Je možné jít ještě o krok dál a do tématu zapojit celou školu, což je ideální přístup. To neznamená, že o tom všichni učí, ale že jde o celoškolní přístup. Škola se snaží ekologizovat svůj provoz a snižovat uhlíkovou stopu. Klíčové je, aby do toho byli zapojení i žáci a nerealizovalo to pouze vedení školy. Žáci mohou sami přicházet s návrhy opatření, zjišťovat, jaká je situace a navrhovat řešení a být při jeho implementaci. Mohou třeba místo zbytečné betonové plochy vybudovat školní les nebo pěstovat zeleninu, která se pak využije ve školní jídelně. Někdo může říct, že je tu spousta překážek, my ale vidíme, že i v Česku jsou školy, kde to jde a není to nerealizovatelné. Je to vždy o rozhodnutí lidí.
Běžnější než takovýto celoškolní přístup asi je, že to učitelé integrují do výuky formou projektového vyučování?
Ano, snažíme se vést učitele k projektové výuce, protože má několik zásadních výhod a efektů, které vedou k úspěšnému klimatickému vzdělávání. Skrývá v sobě vysokou míru účasti žáků na výuce. Žáci jsou nositeli toho, jaké téma se rozpracovává a za pomoci učitele jej převádí do vlastního projektu ve škole nebo v komunitě. Je prokázáno, že to zvyšuje úspěšnost klimatického vzdělávání. Žáci zažijí to, že přinesou nějaké řešení, na kterém se sami podílí, a hlavně zažijí úspěch. To posiluje jejich vědomí, že mohou svět kolem sebe měnit a motivuje je to, aby se i v dospělosti chovali udržitelně a vnímali potřebu chránit klima.
Klimatická změna je v neposlední řadě také kontroverzní téma. Skrývá v sobě potřebu transformovat společnost.
Jaké jsou další cíle?
Zásadním cílem klimatického vzdělávání je dovést mladé lidi k tomu, že budou umět žít ve světě, který se rychle proměňuje. Včetně toho, že se proměňuje i na bázi přírodního prostředí a celé společnosti. Budou schopni se vyznat v nejrůznějších situacích a pracovat s nejistotou. Důležitá součást klimatického vzdělávání je porozumění tomu, co a proč se děje a k čemu to může vést. Z výzkumů vychází, že mladí lidé mají poměrně velkou touhu klimatickou změnu řešit, ale vůbec neví, jak na to. A to se snaží klimatické vzdělávání změnit.
Dalším cílem je proto získat znalosti o tom, jak se pokusit klimatickou změnu zmírnit. Která řešení je nejdůležitější udělat co nejdříve, protože tu je pouze nějaký časový horizont, kdy máme šanci věci ovlivnit. Když promeškáme toto „window of opportunity“, nebudeme moci tu změnu už výrazně zpomalit, poběží sama, protože se spustí přírodní procesy, které na lidmi způsobenou změnu klimatu navazují.
Kromě toho je důležité naučit žáky pracovat se znalostmi a informacemi, aby odolali konspiracím. Důležitý je i rozvoj dovedností a postojů. Z výzkumů o tom, co vede ke změně chování, se ukazuje, že znalosti samy o sobě nevedou nutně k environmentálnímu chování. Klíčové je to, jaký je můj světonázor a jaké normy panují ve společenské skupině, kde žiji. Zda jsem při řešení nějakého problému zažil úspěch. Zásadní je také práce s emocemi, protože to je téma, které je ohrožující a existenciální pro mnoho z nás, pro učitele i pro děti. Pokud nemáme emoce zpracované, máme tendenci celý problém ignorovat. Proklimatické chování může být také v rozporu s naší pohodlností a s našimi zvyky.
Z výzkumu České klima 2021, který mapoval postoje veřejnosti k otázce klimatické změny vyplynulo, že nejmladší generace má silnou potřebu se otázkami kolem změny klimatu zabývat, ale zároveň nejsou příliš ochotní slevit ze svého životního standardu.
To je ale přirozené a nemůžeme to nejmladší generaci zazlívat, protože jde o standard, do kterého se ty děti narodily a který vytvořily generace před nimi. Je důležité nedávat jim za současný stav vinu. Potřebujeme, aby se mladí lidé chovali proklimaticky a aby věděli, proč se to děje, ale nemůžeme je obviňovat z toho, že se to stalo, protože za to nemůžou. Musíme v nich posilovat kompetence k sounáležitosti a pochopení a připravit je na to, že bude třeba udělat kroky, které mohou být nepříjemné a které se mohou dotknout jejich pohodlí.
Kde se dnes mohou učitelé inspirovat, když se chtějí tématu věnovat nebo prohloubit své znalosti?
Existuje publikace Klima se mění a co my, při jehož tvorbě se vycházelo mimo jiné i ze zkušenosti Nového Zélandu, Kanady nebo Finska. Nově je možné čerpat informace také na webu Učím o klimatu, který vznikl spoluprací několika organizací, jmenovitě: Člověk v tísni, Středisko ekologické výchovy Sever, Lipka, TEREZA, Učitelé za klima, Chaloupky a Fakta o klimatu. Tyto organizace se spojily a vytvořily web, kde učitelé v tuto chvíli najdou nejvíc volně dostupných materiálů pro klimatické vzdělávání. Najdou tam i metodickou podporu a doporučení, na co se zaměřit, vhodné metody, které fungují. Velkou část tvoří konkrétní lekce, které si učitel může vzít přímo do hodiny a vyzkoušet je. Plánujeme také vytvořit funkční komunitu lidí z praxe. V řádu měsíců vznikne facebooková skupina, kde budou moci učitelé sdílet tipy do praxe a vzájemně se podporovat.
Veronika Ambrozy je metodičkou a lektorkou globálního vzdělávání v programu Varianty společnosti Člověk v tísni. Věnuje se vzdělávání a metodické podpoře pedagogů ve výuce o změně klimatu, globálních tématech a aktivním občanství. Je spoluautorkou online kurzů Klimatická změna a Žijeme městem a tvoří obsah webu ucimoklimatu.cz.
Text vyšel na webu www.eduin.cz.
Autor/ka: Kateřina Lánská
