Článek
Váš plán neměl u profesních organizací pozitivní ohlas, a to ani u učitelského spolku, který jinak vystupuje proti známkování. Překvapilo vás to?
Vlastně ano, u Učitelské platformy mě to velmi překvapilo. Nemyslím si, že se to týká podstaty té věci, šlo spíš o nějaké dohady a informační šumy. Do médií se nějak dostala informace, že chceme zavést slovní hodnocení místo známek, což není pravda, ale pak to už žilo vlastním životem.
Ministerstvo si něco myslí, ale neví se co, začnou se šířit různé interpretace a zapáleně se diskutuje o něčem, co se nakonec ani nestane. Nebylo by lepší popsat, o co usilujete, jasněji a včas?
Loni na konci listopadu jsme měli kulatý stůl k dlouhodobému záměru v oblasti základního vzdělávání pro rok 2023 až 2027. V něm se konkretizuje Strategie 2030+, což je plán dalšího rozvoje vzdělávání v České republice. Zrušení známek je součástí tohoto záměru. Na kulatém stole jsme vysvětlili, jak to myslíme. Připomínek bylo hodně, ale podstatu nikdo nerozporoval.
Co tedy chcete zavést místo známek?
Jde nám o kriteriální hodnocení. Jednotlivé složky vzdělávání, ale i chování se rozeberou podle určitých kritérií. Podle nich budou učitelé sledovat pokrok žáka během roku. Jedna známka na popsání vzdělávacích výsledků v dané oblasti nestačí. Na vysvědčení z matematiky dítě nebude mít jednu známku, ale řekněme pět různých hodnocení. Třeba hezky rýsuje, ale je slabší v početních operacích a tak podobně. U každé oblasti bude učitel vyznačovat míru toho, jak to dítě zvládá. Třeba pomocí čtverečků. Zaškrtne tři čtverečky z pěti, když žák pro danou dovednost potřebuje dopomoc a má se kam zlepšovat. Když čtverečků bude pět, tak to zvládá výborně. Bude to trochu připomínat známky, ale jen trochu.
Co když nebude zaškrtnutý žádný čtvereček? To je stejné jako pětka, nebo ne?
Ano, ale jelikož půjde jen o jednu oblast z několika, nebude to tak fatální. Těžko si představit, že žák neuspěje v žádné oblasti. Ale i to se může stát. Kriteriální hodnocení neznamená absenci hodnocení.
Čím je to lepší než známky?
Učitele to přivede k lepšímu pozorování dětí a jejich pokroku. Dítě nedostane jednu demotivující čtyřku, ale bude vědět, že v tomhle je dobré a v tomto slabší. Experti na vzdělávání a psychologové se shodují na tom, že u dětí známky způsobují určité pnutí, strach ze školy a zvyšuje to počet odkladů školní docházky. Druhá, závažná věc je, že známky hned od začátku deformují vztah dětí k učení, špatné i dobré známky. Děti se nejdřív učí rády jen tak, pak si ale rychle navyknou na známky a začnou je vyžadovat. Snaží se, jen když to je na známku. Tohle do velké míry způsobujeme my dospělí tím, že jim známky podsouváme.
Učitel bude mít nějaký manuál kriteriálního hodnocení, který ministerstvo připraví?
Ano, škola bude mít k dispozici metodiku, modelový školní vzdělávací program, ale samozřejmě si může kritéria stanovit sama. Nadstandardní varianta hodnocení pak může obsahovat i stručný slovní komentář. Nebudou to ale žádné dlouhé dopisy. Nejnáročnější varianta hodnocení bude obsahovat formativní zpětnou vazbu – neboli doporučení ke zlepšení – a sebehodnocení žáků.
„Jde nám o kriteriální hodnocení. Jednotlivé složky vzdělávání, ale i chování se rozeberou podle určitých kritérií. “
Jak jste hodnotili děti ve vaší základní škole v Klánovicích u Prahy, kde jste dlouhá léta řediteloval?
Známky v prvních ročnících jsme zrušili už někdy v devadesátých letech. Zpočátku jsme jeli dvoukolejně, v konzervativnější paralelce se hodnotilo známkami, v alternativní se celý první stupeň neznámkovalo a hodnotilo slovně. Nevýhodou širšího slovního hodnocení je ale opravdu velká pracnost. I když v určitém smyslu je naopak jednodušší, protože známky ve skutečnosti přinášejí spoustu dilemat a učitelé z nich také mají těžkou hlavu. Jak stanovit jednu jedinou známku, když je žák někde mezi, v každém předmětu jde o celou škálu dovedností, ale známka je jen jedna… Je ale fakt, že paní učitelky nad slovním hodnocením trávily spoustu času a někdy jim i docházela inspirace. Nakonec jsme hodnocení v obou paralelních třídách sladili, někdy v roce 2006. První dva ročníky jsme ponechali bez známkování, ve třetím, čtvrtém a pátém ročníku učitelé známkovali. O třetím ročníku jsme ve škole hodně debatovali, ale ty postoje nebyly jednoznačné. Každopádně na základě této zkušenosti mohu zodpovědně říct, že známkování v první a druhé třídě je nesmysl a nikdo ho ve skutečnosti nepotřebuje.
My se teď bavíme o tom, čím nahradit známky na vysvědčení, ale není ještě důležitější to, jak budou s hodnocením učitelé pracovat během roku? Jakým způsobem budou dětem signalizovat, co už umí a v čem se mají zlepšit?
Ano, během roku je třeba pracovat s formativním hodnocením nebo formativní zpětnou vazbou, jak tomu říkáme. Kriteriální hodnocení může učitel zavést třeba každý měsíc, například doplnit ho dvěma třemi setkáními učitel–rodič–dítě a dalšími neformalizovanými způsoby, kterými dítěti sděluje jeho pokrok. V nadstavbové variantě našeho návrhu má důležitou roli i sebehodnocení žáků. Učitel s žáky sdílí cíle učení a nechává je ohodnotit jejich vlastní pokrok. Někteří učitelé s tím mají velmi dobré zkušenosti. Vysvědčení také může mít složku, kde se hodnotí sám žák. Ale tohle nebude součástí základního modelu.
Budete ten návrh pilotovat, aby se vychytaly mouchy?
Škol, které neznámkují, je hodně, jejich zkušenosti již máme k dispozici. Známe spoustu ředitelů, kteří ve své škole neznámkují. Spolupracujeme taky s projektem Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Vysvědčení jinak, který tento způsob hodnocení ověřuje u vybraných škol.
Zkoumali jste, jaká je zahraniční praxe?
Aby byla na vysvědčení jen číslice, jedna z pěti, je v západní Evropě nezvyklé. Nevím o žádné zemi, která by to měla takto. Nějakou škálu někde používají, ale v doprovodu s komentářem. Často jde právě o kriteriální hodnocení. V mnoha zemích neznámkují v nejnižších ročnících vůbec. To, co navrhujeme my, je v těchto zemích dost běžné. Systém jsme vymysleli tady, bude navazovat na naše tradice, ale bude lépe odpovídat praxi ve vyspělých zemích.
Vím o školách, které známkování v nižších ročnících zrušily, a pak jej zase vrátily zpátky, protože rodiče byli proti. Platí, že pokud se učitelé nový způsob hodnocení nenaučí pořádně, nebudou ho ani umět před rodiči obhájit?
Jestli od toho některé školy ustoupily, tak je to podle mě kvůli tomu, že slovní hodnocení formou jakéhosi dopisu, které je nejčastěji vnímáno jako alternativa známkování, je opravdu náročná a složitá věc a někteří učitelé vám prostě dobré slovní hodnocení nenapíšou, můžete je školit horem dolem. Ale my po nich právě tohle chtít nebudeme. Kriteriální hodnocení po proškolení zvládne každý a snad každý rodič ten systém pochopí. Někteří mí kolegové by chtěli zavést ambicióznější změnu, ale já, jelikož znám praxi, opravdu stojím o to, aby se nejdřív pracovalo s velmi jednoduchou verzí hodnocení. Až se to učitelé naučí a přijdou tomu na chuť, sami se posunou na vyšší level. Což bude slovní komentář nebo zapojení sebehodnocení dětí. Jde mi o mírný pokrok v mezích zákona, krůček správným směrem. Je tady nějaká realita, pedagogický terén a my nemůžeme zavést něco, co část učitelů nezvládne.
Pochopila jsem správně, že o zavedení změny i o její podobě už je rozhodnuto? Nebo se o tom ještě bude diskutovat se zainteresovanou veřejností?
Rozhodnuto je zatím o návrhu, musí být ještě schválen. Ale není to tak, že já, Michal Černý, jsem se svévolně rozhodl, vycházíme z názoru odborníků a ohlížíme se na zahraniční praxi. Budeme to ještě na různých fórech prezentovat, vysvětlovat, ale základní obrysy jsou již jasné.
Plánujete tento přístup postupně rozšířit i na další ročníky?
Povinně a plošně zatím určitě ne. Spíš věříme tomu, že učitelé přijdou na to, že to je dobré, a budou v kriteriálním hodnocení pokračovat i ve vyšších ročnících sami ze své vůle. Věříme, že tomu ta reforma otevře dveře. Uvažujeme ale o tom, že v některých vzdělávacích oblastech, konkrétně ve výchovách, by se následně zrušily známky i ve vyšších ročnících. To ale v tomto záměru specifikováno není. Byl by to eventuální další krok.
Text vyšel na webu www.eduin.cz.
Autor/ka: Jitka Polanská
