Článek
Žravá egyptská sůl
Podzimní sezóna začala restaurátorskými pracemi v Ptahšepsesově mastabě, což je hrobka, která stála na počátku archeologických výzkumů Českého egyptologického ústavu v Egyptě v 60. letech 20. století. Archeologické památky jsou v písku egyptské pouště dobře chráněny před nepříznivými vlivy počasí, a proto je většina objevených památek ihned po prozkoumání opět zasypána. Jakmile však egyptologové odkryjí stavbu s dobře dochovanou výzdobou, je potřeba ji zpřístupnit a zkoumat dlouhodobě. Hrobka tak zůstává odkrytá a začíná boj o její přežití. Shora působí kyselé deště a větrná eroze, zdola pak různé soli. A právě kvůli nim se na přelomu září a října do Abúsíru vydali egyptolog Jaromír Krejčí a restaurátor Martin Dvořák, aby opravili pilíře stojící ve dvoře Ptahšepsesovy mastaby. Střídavě klesající a stoupající solný roztok, který do sloupů zespoda proniká, rozežírá vápenec, z nějž byly vyrobeny, a způsobuje jejich pomalou destrukci. Aby se časem nezřítily a tato úchvatná památka zůstala zachována i pro další generace, je potřeba postupně poničené části zpevňovat.
Ztracené hrobky v severní Sakkáře
Hlavní část podzimní expedice opět zahrnovala i nový terénní výzkum. První fáze se odehrávala na jih od Abúsíru, v severní Sakkáře nedaleko Džoserovy stupňovité pyramidy, kde již několik let zkoumáme hrobky, které se nacházejí v blízkosti turisty hojně navštěvované Tijovy mastaby. Mnoho z těchto posmrtných příbytků tehdejší elity sice již v 19. století odkryl jeden z průkopníků egyptologie, Auguste Mariette, ale bohužel k nim neexistuje pořádná dokumentace. A tak dnes v podstatě známe pouze jména jejich majitelů a některé památky, které z nich byly kdysi vytaženy a odvezeny do různých muzeí. Přesná poloha i podoba těchto hrobek však zůstaly ztraceny.
První části podzimních prací v severní Sakkáře se účastnil tým sestávající z archeologů Lucie Vendelové Jiráskové, Marie Peterkové Hlouchové a Mohameda Megaheda. Geodetické zaměřování a digitální dokumentaci zajišťoval Vladimír Brůna, na keramických nálezech pracovaly egyptoložka Katarína Arias a studentka doktorského programu Věra Nováková a s terénní dokumentací pomáhal také jeden z našich mladších studentů, Ilja Semenenko. Soustředili jsme se na odkrývání dalších částí obrovské a výborně dochované hrobky D 72, která byla částečně očištěna již v předchozím roce. Ačkoliv tuto hrobku Auguste Mariette také „prozkoumal“ měla nám stále co nabídnout. Ukázalo se totiž, že Mariette si při kreslení plánu tak trochu vymýšlel a že do pohřební komory v podzemí jen zběžně nahlédl. Když tam neshledal nic zajímavého, opustil ji, aby mohl pokračovat ve stejně rychlém a zběžném průzkumu dalších hrobek. A tak tam na nás dalších 100 let počkaly zajímavé a poměrně četné předměty pohřební výbavy.
Pohled na hrobku D 72 od jihovýchodu (Lucie Vendelová Jirásková, 2022, © Český egyptologický ústav FF UK)
Druhý archeologický tým, který na konci října nahradil první skupinu, vedl Miroslav Bárta a spolu s ním v Sakkáře pracovali egyptologové Mohamed Megahed a Hana Vymazalová, geodet Vladimír Brůna a fotograf Petr Košárek. Jejich úkolem bylo odkrýt další ze ztracených hrobek tohoto významného pohřebiště. Pokusili se v nepřehledném terénu lokalizovat mastabu vezíra Ptahšepsese, známého z nepravých dveří, které byly již v 19. století odvezeny do Velké Británie. Jak se během výzkumu ukázalo, náš geodet Vladimír Brůna odvedl skvělou práci a pozůstatky hrobky v poušti opravdu našel.
A proč jsme hledali zrovna tuto hrobku? Vezír Ptahšepses je jednou z nejpozoruhodnějších osobností doby stavitelů pyramid. Svou výjimečně úspěšnou kariéru započal na dvoře panovníka Veserkafa, jenž mu dal za ženu svou dceru, princeznu Chamaat. Ptašepsesovi se tak dostalo obrovské pocty, neboť to bylo snad vůbec poprvé v egyptských dějinách, kdy se některá z princezen provdala mimo královskou rodinu. Nezodpovězenou otázkou ale stále zůstává, čím si toto privilegium zasloužil. Jeho dlouhá životní pouť a pracovní úsilí vyvrcholily o několik desítek let později, v době vlády panovníka Niuserrea, jehož tento hodnostář zřejmě významně ovlivnil v reformní činnosti. Ta spočívala nejen v úpravě způsobu správy země, ale také v náboženské reformě. Od té doby totiž panovník i jeho dvůr začali svou pozornost přesouvat od slunečního boha Rea k bohu Usirovi, bohu vzkříšení a vládci říše zesnulých.
Práce v prostoru vstupu do Ptahšepsesovy kaple (Petr Košárek, 2022, © Český egyptologický ústav FF UK)
Sabaloka jako spojnice Egypta a Afriky
Na podzim roku 2022 se podařilo vyslat výpravu i dále na jih od Egypta, a to až do Súdánu, do oblasti 6. nilského kataraktu, kde se v posledním desetiletí týmu Lenky Varadzinové podařilo objevit a prozkoumat velmi zajímavá pravěká sídliště a pohřebiště. Na další výzkum jednoho z těchto pohřebišť na lokalitě zvané Liščí kopec, vloni vyjeli archeologové Lenka Varadzinová z Českého egyptologického ústav FF UK a Ladislav Varadzin z Archeologického ústavu AV ČR a terénní antropologové Isabelle Crevecoeur a Nicolas Martin z Univerzity v Bordeaux. V nové sondě o velikosti 8 m2 relativně mělko pod současným povrchem zachytili nejen pohřby v místech původního uložení, ale i takové, jež byly z určitých důvodů přemístěné. Nové nálezy tak svědčí o složitější historii pohřbívání na této lokalitě.
Lokalita Liščí kopec: diskuse nad odkrývaným pohřbem č. 28 (Lenka Varadzinová, 2022, © Český egyptologický ústav FF UK)
Práce s nálezy a speciální analýzy
Kromě nového terénního výzkumu jsme v Egyptě měli možnost pracovat i ve skladech a dokumentovat nálezy z minulých sezón. Ke spolupráci jsme v tomto roce nově přizvali kolegy z Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů Univerzity Palackého v Olomouci, Michala Otyepku a Jana Filipa, s nimiž se rýsuje velmi zajímavá spolupráce. Tito špičkoví chemici se v následujících letech chystají zpracovat množství vzorků připravených pro chemické analýzy, které mají určit jejich přesné složení. Snad se tedy například dozvíme, jak byl mumifikován kněz Kairsu, jehož hrobku jsme v Abúsíru před pár lety objevili. Byly z jeho těla vytaženy vnitřnosti, aby byly následně nabalzamovány samostatně? Nebo proběhla mumifikace jinak? Kairsuovy kanopy (tedy nádoby na mumifikované vnitřnosti) jsou totiž jedny z mála z období Staré říše, které mají dochovaný nějaký obsah. A právě ten je nutné analyzovat, abychom se o jeho složení dozvěděli více. Většina staroříšských kanop totiž byla nalezena prázdných, a proto egyptologové stále vedou diskusi o způsobu a dostupnosti mumifikace v nejstarších egyptských dějinách.
Pokud vás minula první část tohoto textu, můžete se na ni podívat zde.
Autor: Lucie Vendelová Jirásková. Autorka je vědeckým pracovníkem Českého egyptologického ústavu FF UK. Účastní se archeologických výzkumů v Abúsíru a Sakkáře, spravuje archiv fotografií a terénní dokumentace a autorsky se podílí na mnoha akcích pro veřejnost.
