Nemám ráda tchýni, nebudeš mít babičku! Dítě jako nástroj vydírání a pomsty

Nedávno jsem narazila na článek, který kritizoval přístup babiček, které matkám příliš mluví do výchovy. Rady starších generací jsou přitom mnohdy přínosné a užitečné, a ačkoliv se doba mění, některé principy zůstávají stejné. Každý dospělý jedinec má navíc šanci být zcela upřímný, a pokud se tyto rady promění v každodenní smršť kritiky, není nic snazšího, než si o tom s konkrétní babičkou promluvit a dát najevo svoji nevoli s mírou kritiky. Jako velice nešťastné řešení však shledávám použití dítěte jako nástroj vydírání. Není nijak neobvyklé, že si některé ženy, například kvůli výchově svého dítěte, příliš nerozumí se svoji tchýní. Svoje osobní spory se pak často rozhodnou vyřešit tak, že své pocity přenesou na dítě a znemožní tchýni své vnouče vídat, protože s ní mají osobní spor. Dítě by však nemělo být do těchto sporů nijak zatahováno a mělo by vyrůstat ve zdravém prostředí bez nenávisti a zášti. Pokud má babička, ať už je to tchyně či maminka matky, s vnoučetem zdravý vztah a například před ním neshazuje jeho matku, nevidím důvod, proč by mělo být vnouče ochuzeno o babičku. Stejně jako má s dítětem unikátní vztah matka, i prarodiče mají zcela výjimečný vztah, který je zase jiný než s matkou. A pokud má dítě to štěstí, že prarodiče má, byla by škoda ho o tento typ vztahu ochudit.

Samozřejmě to platí i o jiných příbuzných, které nemusí mít matka v lásce. Nemělo by to však probíhat tak, že na dítě přenese svoje pocity, ale měla by mu dovolit utvořit si časem vlastní závěry. Pokud jde samozřejmě o člověka, který má závadové a pro dítě nebezpečné jednání, je omezení kontaktu zcela pochopitelné a dítěti lze vysvětlit, že tento člověk zkrátka není dobrý. Samostatnou kapitolou jsou pak rozchody či rozvody páru, což je pro všechny zúčastněné velmi složitá situace. Některé páry jsou schopné se spolu rozejít v dobrém, zůstat přáteli a umožnit tak dítěti vyrůstat byť v neúplné, ale zato v netoxické rodině, kde spolu lidé jednají s úctou. Existují také páry, kde z různých a často pochopitelných důvodů nelze pokračovat v přátelství, nicméně jde o rozumné lidi, a tak se kvůli dítěti jsou schopni domluvit na výchově a ostatních věcech týkajících se právě jejich dítěte. Jenže pak je tu kategorie lidí, kteří ve své nenávisti neváhají použít dítě jako nástroj pomsty či vydírání. A zde se bavíme o matkách i otcích. Zdá se, že v tu chvíli jdou zájmy dítěte stranou, protože pro tyto lidi je důležitější jejich pomsta. V praxi to pak vypadá tak, že proti sobě dítě posílají, pomlouvají druhého rodiče a snaží se vzbudit v dítěti dojem, že je druhý rodič zcela nekompetentní, zpochybňují jeho lásku k dítěti a vymýšlí různé lži, které mají druhého rodiče co nejvíce očernit. Aby dojem, že je druhý rodič zcela neschopný, dovedli k dokonalosti, uplácí své vlastní dítě dárky, ačkoliv si je často druhý rodič nemůže dovolit. Těžko říct, jaký emocionální šrám musí na dítěti takto toxické jednání způsobit. Nezbývá, než jen doufat, že tyto děti mají nějaký jiný a lepší morální vzor, například tu babičku.

Zdroj: Autorský článek