„Pane, máte v košíku smrtelně jedovatou houbu,“ řekla jsem a pán vyděšeně vysypal celý obsah košíku

Někteří lidé se houbaření bojí právě proto, že se v houbách nevyznají a bojí se, že by se mohli otrávit. Takový strach je v pořádku a určitě je lepší neriskovat újmu na zdraví, ale houbařit opravdu může zkusit i úplný laik. Stačí se držet jednoduchého pravidla: sbírat pouze houby s rourkami a nikoliv s lupeny. Houby s rourkami totiž nikdy nejsou smrtelně jedovaté (tedy alespoň v České republice), a ačkoliv existují i nejedlé či jedovaté houby s rourkami, bude vám po nich maximálně hodně špatně, nebo si uvaříte nepoživatelný pokrm z hřibu žlučníku, který je tak hnusný, že byste to ani nesnědli. Také se vám tedy může stát, že seberete omylem nějaký vzácný hřib, který může být těžký na trávení, nebo za jeho sběr dokonce hrozí pokuta. Tak se prostě držte sběru asi nejčastější jedlé houby - hřibu hnědého. Jen kontrolujte, zda houba není plesnivá a houby ukládejte do vzdušného košíku, nikoliv třeba do igelitky, kde se vám houby zapaří a mohou produkovat toxické látky. Ale pokud můžu doporučit, po návratu z houbaření si nechte přeci jen i ty hříbky zkontrolovat od někoho zkušenějšího a také dbejte na dostatečnou tepelnou úpravu.

Já se sice nepovažuji za laika v oblasti houbaření, ale rozhodně se nepovažuji ani za žádného houbového odborníka, a proto sbírám zásadně houby s rourkami, jako je hřib, kozák, křemenáč nebo třeba klouzek. Víceméně však rozpoznám i ostatní druhy jedlých hub, jako je třeba masák, některé holubinky, bedla, žampion nebo pýchavka. Jen je z principu nesbírám, však ony udělají radost někomu jinému a já si na svých houbách pochutnám v klidu. Samozřejmě poznám i ty jedovaté, o kterých nás učili už ve škole, že je nikdy nemáme sbírat. A jelikož jsem se v průběhu let, co jsem na houby chodila, zajímala i o možné záměny s jedlými houbami, naučila jsem se i o řadě jedovatých hub.

Jak to tak bývá, občas se potkají dva houbaři a zvědavě si nakouknou do košíků, co se jim dnes podařilo v lese najít pěkného a pochlubí se hezkými kousky. A tak jsem i já potkala v lese asi padesátiletého pána, který si nesl malý košík, zato pořádně nacpaný. Pozdravila jsem a vyjádřila údiv nad jeho úlovkem, jelikož bylo poměrně sucho a já měla v košíku jednoho ubohého klouzka a dvě babky. Pán mi začal nadšeně povídat, že se nedávno přistěhoval z většího města a konečně má možnost začít houbařit. Poté mi sdělil, že měl štěstí a našel na jednom místě v lese hned několik žampionů, což už mi samo o sobě přišlo dost divné, jelikož mám žampiony tak nějak spojené s loukami. Když jsem si pak všimla barvy lupenů údajných žampionů, zhrozila jsem se. Byly totiž úplně bílé. Nemohla jsem sice poznat, jestli jde o bílou verzi muchomůrky zelené, muchomůrku jízlivou nebo vzácnou muchomůrku jarní, ale bylo mi naprosto jasné, že si pán odnáší domů smrtelně jedovaté houby. Pána jsem upozornila, že si v košíku nese jedovaté houby a že pravděpodobně bude vůbec rád, když přežije jejich konzumaci. Pán naštěstí nebyl z těch, které uráží rady od mladších generací, a tak hned vyplašeně vysypal košík a poprosil mě, zda bych mu mohla houby zkontrolovat. Říkal, že byl houbařit naposledy před několika lety s přáteli, kdy sbírali pouze bedly a hříbky, a prý myslel, že žampion nejde s ničím splést. Ve zkratce jsem mu tedy vysvětila, že ačkoliv žampiony sama nesbírám, rozhodně jsem si jistá, že nemají takto bílé lupeny, které mají právě smrtelné druhy muchomůrek. V košíku měl asi šest menších jedovatých muchomůrek, dva masáky, nějaké hnědé holubinky a tři babky. Řekla jsem mu, že být na jeho místě, nechám v lese radši všechno a vydám se příště s někým, kdo se v houbách vyzná, nebo aby sbíral pouze hříbky. Každopádně jsem mu také řekla, že jediné, co bych si vrátila do košíku já, by byly ty babky s tím, že houby s lupeny prostě nesbírám. A také jsem vyjádřila obavu o to, zda nevadí, že se jedlé houby dotýkaly jedovatých. Pán po chvilce váhání vrátil do košíku babky a masáky s tím, že se prý zeptá doma raději ještě manželky. Nakonec mi poděkoval a vydal se na opačnou stranu lesa. Já chvíli koukala na muchomůrky a přemýšlela, zda by jeho žena poznala, co pán přinesl domů, nebo by se stala tragédie, kterých letos opět nebylo málo. Nakonec jsem se dostala domů s dvěma klouzky a pěti babkami. Úlovek mizerný, ale procházky lesem jsou krásné vždycky.

Zdroj: Autorský článek