Článek
Zmenšující se gramáž potravin za stejnou, nebo dokonce vyšší cenu, je problém, který trefně rozebrala autorka tohoto článku, za což jí patří velký dík. Upozorňovat na takové čachrování je rozhodně potřeba, a i když by se někomu možná chtělo říct: „tak si mají lidi lépe přečíst, co kupují“, není to vždy tak jednoznačné. Nakupovat chodí i nezkušené děti, které ještě nedokáží správně vyhodnotit všechny informace na obalu, nebo třeba senioři se zdravotními problémy, které jim zkoumání každičké položky z nákupu prostě nedovolí (a je jedno, jestli jde o slabý zrak, nebo pohybová omezení nutící je nakoupit co nejrychleji). A ani zdraví zákazníci v produktivním věku, kteří mají neustále práce nad hlavu, si v tom kalupu, v jakém hází zboží do koše, nemusí pokaždé všimnout, že už dávno nekupují tak úplně to, co dříve.
Co však ve zmiňovaném článku nezaznělo a co dle mého názoru představuje další negativní aspekt těchto nekalých obchodních praktik, o kterém se moc nemluví, je naprosto zbytečný nárůst množství odpadu, který po takovém zboží zůstává. Ony se totiž ve většině případů nezmenšují „balení“, jak nepřesně uvádí nejen zmiňovaný článek, ale i další zdroje, ale pouze gramáž prodávaného zboží. Čokoláda, která už neváží 200 gramů, ale jen 180 má tudíž obal pořád stejně velký, jen se trochu „přifoukne“, aby vypadal stejně, jako dřív. Je to ostatně logické, protože výrobci tyhle alotrie dělají právě proto, aby si zákazníci na první pohled (a někdy ani na ten druhý a třetí) nevšimli, že platí více, za méně.
A to je zmiňovaná čokoláda se svými slabými dvaceti gramy ještě ten lepší případ, na který můžeme v obchodě narazit, protože v tomto případě by adekvátně velký obal v koši zase tolik místa neušetřil (i když i tak by to v celkovém součtu ekonomii i ekologii napomohlo, to zas ne, že ne). Existují ale i položky, které se zmenšily klidně o třetinu a více, a to už pak v kontejneru (a tím pádem i ve své peněžence) pocítíme všichni, protože místo jednoho obalu do něj letí dva! A i když to samozřejmě není tak palčivý, ani zjevný problém, jako samotná rostoucí cena zboží, jakmile člověk udělá tu chybu, že se nad tím hlouběji zamyslí, dojde mu, že je to nejen další způsob, jak nám z kapes zákeřně tahat peníze, ale také naprosto zbytečné plýtvání a zhoršování už tak dost špatné situace, které kolem neustále narůstajícího objemu odpadu, panuje. A to tváří v tvář celé té hysterie kolem zakazování plastových brček nebo debatování o napevno držících víčkách u plastových lahví, působí jako hodně špatný vtip.
Abych však byla upřímná, nejde zdaleka jen o problém spojený se zmiňovaným fenoménem schrinkflace. Obalový materiál představuje Achillovu patu veškerých snah o ekologičtější fungování naší civilizované společnosti už dávno, a i když se o tom neustále mluví, mám občas pocit, že na naprosto špatných místech. Ono totiž opravdu nejde jen o igelitky a igelitové sáčky v obchodech, které prodejci už možná leckde zpoplatnili, či nahradili papírovými alternativami. To je určitě chvályhodné, stejně jako snaha některých e-shopů posílat objednané zboží v recyklovaných obalech, nebo pokusy různých menších prodejců preferovat u zákazníků vlastní obaly (a to už i na poli gastronomie a donáškových služeb). Ale pořád je to spíš špička ledovce a někdy tak trochu i alibismus, kdy se pozornost společnosti zaměří na jedno zpopularizované místo a ke zbytku je záměrně slepá.
A tak zatímco se se zatnutými zuby snažíme vysát mléčný šejk totálně promáčeným papírovým brčkem, e-shopy vesele balí každou jednu objednanou věc do x vrstev plastových obalů a folií, které z jejich zásilky udělá nedobytné Fort Knox (a to jste co do nůžek, nožů a řezáků vyzbrojeni lépe, než ochranka zmiňované instituce). A není to bohužel jen otázka doručovaného zboží, kde by se možná o nějaké té nutnosti vše důkladně a neprodyšně chránit, dalo polemizovat (i když zdaleka ne v takovém rozsahu-to by ty balíčky musely procházet nejméně tornádem, aby to mělo smysl). Vrstvy zbytečných celofánových či foliových přebalů najdeme i v kamenných obchodech a to na desítkách druhů nejrůznějšího zboží od bonboniér, přes hudební nosiče až po kosmetiku nebo hračky.
Že je to proto, aby zboží nebylo při transportu, naskladňování nebo vystavení v regálu kontaminováno, ušpiněno, či vykradeno? To je super, ale to by klidně mohly řešit už samotné papírové krabice. Že je to tak malý objem odpadu, že to nestojí za řeč a změny v technologickém postupu jejich balení? No jistě, z jednoho DVDčka to možná není skoro nic, ale z tisíce? To už je slušná kupa. A to ani nemluvím o nejrůznějších plastových „přepážkách“ a výplních, které najdeme v bednách u elektroniky, nebo jiných křehkých druhů zboží. A dalších a dalších nesmyslech se kterými se denně setkáváme a ani nad nimi nepřemýšlíme. Všechny by se přitom s trochou snahy daly nahradit či zcela vypustit, protože některé firmy už k tomu striktně recyklovatelný materiál, se kterým se dá daleko lépe a levněji zacházet i v rámci domácího odpadu, používají. A to radši ani nemluvím o farmaceutickém průmyslu a naprosto nesmyslném Evropské balení léčiv, ze kterého vzejde tolik zbytečného odpadu, že se uživateli až protáčejí panenky. To je téma samo o sobě a možná se mu budu věnovat někdy jindy.
Zkrátka dobře, kdykoliv jsem konfrontována s takovýmito „obalovými zvěrstvy“, otevírá se mi kudla v kapse, zvlášť, když ze všech stran poslouchám, jak se moderní společnost snaží žít ekologicky a udržitelně. Možná i snaží, ale často při tom přehlíží ta nejjednodušší možná řešení. A i když je mi jasné, že jednotlivci na tom příliš nezmění, mluvit o této problematice je dle mého názoru důležité, protože tím začíná každá změna. Proto taky tento článek. Uvědomění si problému, to je přeci první krok k léčbě jakékoliv závislosti. A že je naše společnost tak trochu závislá na zbytečných obalech… to se podle mě s trochou nadsázky určitě říct dá. Tak si na to alespoň tu a tam vzpomeňte a pokud máte tu možnost, volte při nakupování spíše zboží, které je balené rozumně. Ne tak megalomansky, jako by s vámi autoři jeho obalu hráli hru na to, kolik nůžek ztupíte, než se dostanete dovnitř.
