Článek
Mateřská škola je instituce, kterou si projde každé (nebo téměř každé) dítě v naší zemi a to minimálně v posledním roce před nástupem do první třídy. Osobní zkušenost tak s ní mají, měli, nebo budou mít prakticky všichni rodiče, což z ní dělá zajímavé a populární téma k diskuzi a to jak v reálu tak na internetu a sociálních sítích. A jakmile je něco takhle populární a týká se to tak početné skupiny občanů, mýty, polopravdy a dezinformace na sebe nenechají dlouho čekat. Objeví se jako houby po dešti a šíří se mezi bezbrannými lidmi jako covid-19…
Některé jsou neškodné, spíš k smíchu, než k zlosti… Ale jiné umějí být velmi jedovaté a nebezpečné a mohou zbytečně ztrpčovat život jak rodinám, které nástup jejich dítěte/dětí do školky teprve čeká, tak těm, kterých se již MŠ týká (a které by si mohly ušetřit spoustu stresu a negativních zkušeností, kdyby jim nevěřily). V tomto článku jsem se rozhodla vypíchnout dva nejčastější mýty, které o mateřských školkách kolují a kterým věří až zbytečně mnoho rodičů (což pak logicky nejvíce odnášejí jejich děti).
1) Dítě potřebuje chodit do školky kvůli socializaci a čím dříve a po delší dobu se v ní bude socializovat, tím lépe.
Asi úplně nejčastější mýtus, s nímž se můžete mezi laiky setkat a který se neustále papouškuje snad všude, kde dojde řeč na mateřské školy. Mýtus, který dělá těžkou hlavu jak mnoha svědomitým rodičům (kteří kvůli němu úplně zbytečně spekulují nad tím, zda své dvouleté děti o něco neokrádají, když chtějí dát na své rodičovské instinkty a mít je ještě chvíli doma), tak učitelkám z MŠ a dalším pedagogickým pracovníkům i odborníkům na zdravý vývoj dětí, kteří se s ním setkávají naopak u těch… Ehm, řekněme méně svědomitých rodičů, kteří ho používají jako výmluvou, proč nacpat své dítě do školky hned, jak to jde (a nechávat ho tam od nevidím do nevidím).
Jaká je tedy pravda? Kupodivu velmi prostá… Ano, děti potřebují socializaci. ALE v mnohem menší míře, než si mnozí rodiče na základě tohoto mýtu myslí. Nebo proč je podle vás v naší zemi MŠ povinná až poslední rok před nástupem do ZŠ? No jasně, protože to stačí. Tedy takhle… U normálních, zdravých dětí, kterým se jejich rodiče od narození přiměřeně věnují, vnímají jejich skutečné potřeby a berou je mezi ostatní děti (např. na hřiště a do heren, do širšího rodinného kruhu nebo mezi přátele, kde je nechávají se přirozeně a samostatně zapojit), to stačí. Takové děti se totiž socializují už od první chvíle, kdy je toho jejich mozek schopen a to zcela přirozeně, v normálním dětském kolektivu svých sourozenců, vrstevníků a dalších dětí z okolí či zájmových skupin. A je to prakticky také jediný správný způsob, jak socializaci provádět, protože školka zanedbání v této „předškolkové“ oblasti nemůže nikdy plně nahradit. Prakticky je to stejné, jako kdybyste dítěti dávali knihu, aby se zdokonalilo ve čtení a ono přitom ještě neumělo všechna písmena (po nějaké době a při velké snaze by se i tak nejspíš číst naučilo, ale nikdy by to nebylo takové, jako kdyby se to učilo ve správném pořadí).
A nechápejte mě špatně. Rozhodně tím nechci říct, že školka dříve, než v pěti letech je pro normální dítě zbytečná, nebo dokonce škodlivá. Naopak. Má celou řadu přínosů v mnoha oblastech a proto jsem všema deseti pro, aby děti po skončení rodičovské dovolené školku navštěvovaly. Jen konkrétně z pohledu socializace to není něco, co by mělo mít přednost před vším ostatním a co by mohlo plně nahradit výše popsaný deficit z ranného dětství, který ležel plně na bedrech rodiny. To je zkrátka jen mýtus, kterým by se žádný rodič neměl nechat převálcovat. Místo toho by se měl vždy řídit svým citem a zdravým rozumem a v otázce umístění svého potomka do MŠ (a hlavně délce jeho každodenního pobytu v ní!) klást na první místo jeho konkrétní osobnost a individuální potřeby (pokud je to samozřejmě jen trochu možné a nejde o otázku řešící existenční problémy rodiny ve stylu „buď ho dám do školky na celý den, nebo nebudeme mít co jíst“). A pokud si rodič z nějakého důvodu není jistý, jak na tom jeho dítě je a v jakém rozsahu je pro něj školka vhodná a přínosná, neměl by se stydět poradit s odborníky, nebo alespoň se zkušenými učitelkami z MŠ (což mnohdy znamená potlačit své ego a pocit, že „já jako rodič vím přeci o své dítěti vše nejlíp“).
Pro zjednodušení, když odhlédneme od těch individuálních potřeb (a nejrůznějších výjimek způsobených např. zpomaleným vývojem, zanedbáním dítěte či nějakým hendikepem nebo vadou), dala by se socializace v MŠ orientačně rozdělit asi takhle:
- Věk dítěte od dvou do tří let: Školka je pro jeho socializaci zbytečná, neboť v takto nízkém věku a při pouhém umístění do kolektivu, žádná neprobíhá, nebo probíhá jen velmi okrajově. Dítě kolem dvou let věku je totiž schopné především tzv. „paralelní hry“ (tj. hraje si vedle jiných dětí, ne s nimi, takže tím, že ho mezi ně umístíte ho opravdu nesocializujete, byť to tak třeba může zvenčí vypadat, protože občas na nějaké to cizí dítě pochopitelně zareaguje). Čím blíž je dítě k třetímu roku věku, tím více mu začíná kolektiv stejně, nebo podobně starých dětí něco dávat, ale i tak je to zbytečně brzy na to, abychom mohli v otázce socializace hovořit o významném či dokonce jednoznačném a nenahraditelném přínosu MŠ. Naopak tu existuje reálné riziko, že předčasným zaškolením dítěti způsobíme jiné, daleko vážnější trauma (např. bolestný zásah do vztahu matka-dítě, zbytečné prohloubení separační úzkosti, doživotní problematický vztah ke vzdělávacím zařízením a autoritám obecně, nebo negativní stopa na jeho psychickém či fyzickém zdraví). A ne, fakt tu nechci rozumovat nad tím, že „v jiných zemích je to přece normální“. Ano, existují země, kde je zaškolování dvouleťáků normální, ale to jsou země s úplně jinou mentalitou, rozdílným přístupem k rodičovství a kompletně odlišným vzdělávacím systémem, takže vzít z tohoto systému jen jeden prvek a snažit se ho naroubovat k nám, je silně krátkozraké (to bychom toho při výchově dětí museli změnit, překopat a od základů přestavět o kapku víc, abychom mohli srovnávat).
- Věk dítěte od tří do čtyř let: Školka pro něj už začíná mít sociální smysl a může pro něj být přínosem. Klíčové je nicméně to slovo „může“ neboť stále existuje velké procento dětí, které v tomto věku k MŠ teprve „dozrává“ a není vhodné u nich tento proces uměle uspěchat (hrozí jim totiž víceméně totéž, co popisuji v předchozím bodě). U většiny běžných, zdravých dětí se už ale není třeba ničeho zásadního bát. Ale i tak POZOR! I jim bohatě stačí pobýt si ve školce pár hodin denně, naučit se fungovat v rámci kolektivu a najít si jednoho, dva dobré kamarády. Víc ke zdravé socializaci opravdu nepotřebují (ani nepojmou).
- Věk dítěte od čtyř let výše: V tomto věku by na školku měla být zralá drtivá většina zdravých dětí, takže zde už víceméně není co řešit. A to ani ohledně socializace, neboť čtyřleté dítě by již mělo mít přirozenou cestou vybudovány její natolik pevné základy, že i tady je možné mluvit jedině o přínosu a nástavbě, nikoliv o nutnosti. Takže ano, pro většinu normálních, správně vedených a vychovávaných dětí je v tomto věku a čistě z hlediska socializace navštěvování MŠ vhodné a nelze ho jinak, než doporučit. Ale že by bylo samo-spásné či nezbytné? Ne, ani tady bohužel ne...
2) Je zcela běžné, že děti v MŠ jsou neustále, takřka nonstop nemocné. Je to normální a navíc si tím budují imunitu.
Uáá, tak při omílání tohoto nesmyslného a krajně nebezpečného mýtu se mi doslova otevírá kudla v kapse! Zvláště pak, když ho dnes spousta lidí považuje za úplně normální stav věci a mnohé matky ho dokonce používají jako argument pro snahu vybojovat si lepší podmínky v práci (nebo alespoň všem dokázat, jak to mají po rodičovské strašlivě těžké), protože „jsem matka, tak mám holt pořád nemocné školkové dítě, to je přece normální a vy nemáte právě mě kvůli tomu diskriminovat ani kritizovat!“ A přitom na tom vůbec nic normálního není, nikdy nebylo a ani nikdy nebude!
A než začnete vykřikovat něco o tom, že i pediatři vás před nástupem do školky varují před možným nárůstem určitého druhu zdravotních potíží, tak ano… Vaše dítě skutečně může po nástupu do školky nějakou dobu čelit zvýšenému počtu běžných dětských zdravotních neduhů, jako jsou např. virózy, nebo střevní potíže, případně se setkat s některými pro něj úplně novými, s nimiž prozatím nepřišlo do styku (např. neštovice nebo tak oblíbené vši). ALE to je jen přechodný stav polevující u zdravého a přiměřeně odolného dítěte nejpozději během prvního čtvrtletí (jakožto odraz zvykání si na nové prostředí a nové množství a druhy patogenů). A hlavně je to záležitost lehkého, maximálně středně těžkého průběhu těchto potíží, které se rozhodně nemají neustále cyklicky opakovat a nutit dítě, aby promarodilo tři čtvrtiny školního roku! Cokoliv přesahující tyto zdravé a normální hranice je prostě a jednoduše špatně a už vůbec to nemá nic společného s budováním imunity!
Časté, závažné a opakované choroby stejného či podobného druhu a původu totiž v nikom imunitu nebudují! A už vůbec ne v malém, nedovyvinutém dětském tělíčku, které je zatraceně náchylné ke komplikacím a nepříjemným následkům, které mu můžou ošklivě zkomplikovat život. Imunitu si děti budují už od narození (při něm a těsně po něm jsou chráněni imunitou matky) a to přirozeným, pozvolným procesem spočívajícím v cíleném (očkování) či spontánním (náhodné nakažené) setkávání s přiměřenou dávkou patogenů, které se tělo postupně učí rozpoznat a překonat (v posledním stádiu pak preventivně likvidovat před vypuknutím choroby). Opakovaným vystavováním dětí vážným průběhům nemocí, jejich nedostatečným doléčením a následným nedodržováním klidového režimu, tuto pracně získávanou obranu jejich organismu nebudujete ani neposilujete, ale naopak narušujete a ničíte!
Takže řečeno prakticky: Ne, opravdu není v pořádku, když má vaše dítě každý druhý týden vysoké horečky, zvrací kudy chodí, dusí se zelenou rýmou a kašle tak ošklivě, že mu nemůže konkurovat ani sousedův dobrman! To není běžné a normální jen proto, že chodí do školky! A pokud se to vašemu dítěti děje, existují prakticky jen tři důvody, proč tomu tak je:
- Závažné zamoření školky enormním množstvím patogenů vyžadující systémové řešení a spolupráci všech zúčastněných: Jelikož neznám žádnou školku, která by měla ve sklepě biochemickou laboratoř produkující vlastní viry, ani učitelku, co by na své pracoviště v kabelce pašovala bakterie, jsou na vině nemocné či nedoléčené děti a pracovníci školky. Řešení tak představuje zpřísnění pravidel pro přijetí prokazatelně nemocného dítěte do MŠ, důkladná dezinfekce veškerého vybavení i prostorů a striktní doléčení všech pedagogických i nepedagogických pracovníků. A ano, nejspíš to bude vyžadovat dočasné uzavření školky, ale to už je ve výsledku jedno - máte být s dítětem doma protože je (nebo brzy opět bude) nemocné, nebo proto, že má v MŠ karanténu?
- Vážné onemocnění či vrozené postižení vašeho dítěte související pravděpodobně s jeho imunitním systémem: Pokud je vaše dítě jediné, nebo jedno z mála, které neustále dokola vážně stůně a vy v práci nedoklepete jediný měsíc bez ošetřováku (a to si ho ještě berete napůl s partnerem, nebo vám vypomáhá někdo z rodiny či blízkých), logicky má organismus vašeho potomka nějaký skrytý problém, který je třeba urychleně řešit s odborníky. Víc není co dodat, snad jen, že ani pravidelné návštěvy pediatra nemusí takovýto druh potíží včas odhalit a je opravdu třeba stát si za svým a nepolevit, dokud nebude pravá příčina nalezena a vyřešena (nebo alespoň řešena).
- Takzvaná „nedopečenost“ vašeho dítěte: Pod tímto pojmem se skrývá slangový výraz pro předčasně zaškolené dítě, které není na školku ještě fyzicky (a často ani psychicky, protože psychika umí divy) zralé a jeho tělo na tento fakt reaguje náchylností ke každé chorobě, která takzvaně „projde kolem“. Řešení je tím pádem jediné (i když chápu, že nepříjemné, zvlášť pokud bylo dítě do MŠ umístěno proto, aby rodič mohl do práce). Nechat dítě ještě nějakou dobu doma „dopéct“ a nástup do MŠ odložit na dobu, kdy již budou jeho tělo i duše odolnější a lépe připravené.
A na závěr si dejme malé shrnutí, nebo spíše dovysvětlení pro ty, kterým by třeba předešlé řádky vyzněly přehnaně kriticky, nebo demagogicky. Mateřská škola je skvělé místo, kde se vaše dítě může jak dobře zabavit a seznámit s novými lidmi, tak adekvátně připravit na vstup do základního vzdělávání. Aby tomu tak ale bylo, je třeba vybrat správnou školku (což opravdu není synonymum pro „drahou“ školku nebo dokonce „soukromou školku“), dostat se do ní (což chápu, není vždy snadné a je proto třeba tomu věnovat hodně času a mít dostatek alternativ) a hlavně si být jist, že je to pro vaše dítě zrovna teď a zrovna v téhle podobě vhodné (přičemž do tohoto bodu se pohodlně vejde jak předčasné zaškolování, tak umisťování dětí do školky ve špatném zdravotním stavu-ať už psychickém, nebo fyzickém).
Školka tu totiž je a má být především pro naše děti, nikoliv pro nás rodiče. Není to odkladiště dětí ani samo-spásná instituce, která za nás vyřeší a napraví vše, co jsme u svých potomků nestihli, nezvládli, nebo odmítli řešit. A všechny mýty, které jsou v rozporu s tímto principem by měly být urychleně vymýceny, protože ten, komu nejvíce škodí jsou zase jen a pouze naše děti. Tak je nepodporujme a šiřme místo nich raději pravdu, byť není vždy tak líbivá, podbízivá a jednoduchá…
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Socializace
https://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Socializace
https://wikisofia.cz/wiki/Socializace_jedince
https://cs.wikipedia.org/wiki/Imunita_(biologie)
https://www.wikiskripta.eu/w/Imunologick%C3%BD_v%C3%BDvoj_d%C3%ADt%C4%9Bte
