Článek
Opět se nám jako bumerang vrací téma školních jídelen, tentokrát ale skrze navrhované změny týkající se spotřebního koše (kdo pořád ještě žije na Marsu, kde se tohle téma furt dokola neomílá v médiích a stále tak neví, oč jde, zjednodušeně je to vlastně seznam toho, z čeho se má v jídelnách vařit). A změny jsou to celkem přijatelné, nebo minimálně mně přijdou OK, protože více ryb, zeleniny a luštěnin a méně masa a cukru mi v jídelníčku plně vyhovuje (jen by bylo fajn zohlednit např. fakt, že třeba menší vesnické školy vydají obědy mnohem rychleji, než mamutí městské instituce ohřívající je po dobu x-hodin, ale to je téma na někdy jindy). Ostatně naše školní jídelna je nejspíš vizionářsky napřed, protože po nedávné změně vedení už téměř celý uplynulý školní rok vařila dost podobně a jídla byla chutná a kreativní (a rozhodně lepší, než před tím, byť ani před tím to nebyl žádná bída a utrpení). Děti to ale samozřejmě nejedly úplně stejně jako dřív, takže v tomhle změna nenastala a ani nenastane, o tom už si vážně iluze nedělám. Tam je problém někde úplně jinde, než v kvalitě nabízených obědů…
A tím se dostáváme k tématu mého dnešního článku, protože změna spotřebního koše je bohužel jen polovinou celého problému. A to tou snazší a lépe kontrolovatelnou, protože sestavit lepší spotřební koš, zavést ho a pak udělat šťáry ve školních jídelnách a otestovat, zda jsou novinky při přípravě obědů dodržovány, nebo ne, není nic až tak komplikovaného (a navzdory mínění mnoha laiků se to ve většině škol už teď běžně děje a jídlo je hlídáno a testováno - ne jako tomu bylo za jejich dětství, kdy se servírovalo na smradlavé tácy a jídlo bylo spíš za trest). Horší je zajistit, aby bylo připravené jídlo také zkonzumováno a ne vyhozeno do zbytků (často bez jediného ochutnání). A to jaksi momentálně není v rukou nikoho, krom rodičů těch dětí, kterých se tento problém týká (což je odhadem asi tak 60-70% všech moderních dětí a velká čest výjimkám - a ne, není to číslo, které jsem si vycucala z prstu, je to praxí podložený odhad, na kterém se shodla většina mých kolegů a kolegyň napříč řadou školských zařízení). My pedagogové ani zaměstnanci jídelen je k jídlu nutit nemůžeme a nesmíme (a často ani nechceme, byť nám je vyhozených zbytků samozřejmě líto).
Jedině rodiče mají tu moc své ratolesti prostě buď naučit jíst normální (dle nového koše už i moderní, chutné a zdravé) vařené jídlo a nebát se zkoušet nové věci, nebo na ně dál kašlat a doma jim servírovat polotovary a donášku, či v horším případě praktikovat výživu stylem „co dům dá“ (což je mimochodem čím dál tím častější, že děti si doma z lednice a spíže berou to, na co mají chuť a kdy na to mají chuť a rodiče ani netuší, co a kdy jejich potomci, kteří si pak s ukořistěnou potravou někam zalezou, jako někde ve výběhů v zoo či v pravěku, vlastně jedí). A ne, fakt tím netvrdím, že každé dítě musí jíst všechno a že rodiče mají své potomky nutit jíst i nekvalitní jídla, která jim nechutnají, ale to stejně může z mého textu vydedukovat jen někdo mdlého rozumu nebo někdo, kdo se chce za každou cenu hádat a obhajovat rozmazlené a nevychované děti a jejich rodiče, takže teď tuhle větu vlastně píšu zbytečně (beztak se určitě někdo takový, kdo mi to v komentářích napálí do obličeje, najde- na to vsadím své ortopedické pracovní boty).
Nu a tím se dostáváme k druhé části názvu i tématu mého článku, protože jak jídelnám poskytnout dostatečný manévrovací prostor, aby mohl být navrhovaný spotřební koš využit skutečně kreativně, chutně a na sto procent? A jak současně výše zmíněné rodiče „nekrmiče“ donutit, aby své chování změnili a jejich děti jídla v jídelnách spíše jedly, než nejedly? Nu, jedině skrze finanční stránku věci (protože zadarmo ani kuře nehrabe a násilí ve školách je bohužel zakázáno i při třídních schůzkách - ehm, to je vtip… asi). Jinak to bohužel nejde, neboť průměrná cena školního oběda je dnes směšných cca 36 korun (což samozřejmě není jeho skutečná cena, ale jen cena, kterou zaplatí rodič - zbytek je dotován) a to znamená, že, jak kdysi dávno trefně okomentoval jeden známý český kuchař:, „ve školách krmíme své děti za cenu dvou konzerv jídla pro kočky“. A to je hodně, ale fakt hodně špatně (a to od té doby jídlo pro kočky ještě výrazně podražilo, zatímco školní obědy stagnují, nebo se jejich cena zvedá jen symbolicky). A proč je to špatně a proč výrazné zvednutí cen školních obědů bude mít na zmíněný rezort pozitivní dopad, si řekněme v následujících 4 bodech:
1. Nízká cena rovná se nízká kvalita. Tohle prostě vždy platilo a platí a v podmínkách školních obědů to znamená, že se kupují nejlevnější druhy všech potravin (a budou i nadále, protože třeba i ty diskutované luštěniny se dají koupit buď nekvalitní levné, nebo kvalitní drahé - o rybách nemluvě) a ti, co je připravují, jsou za svou práci mizerně placeni, takže ji nedělají na 100% (a je ve výsledku celkem jedno, zda tomu tak je proto, že se jim nechce, neumí to, nebo nemůžou). To vše zvýšení ceny obědů, nu, když ne přímo vyřeší, tak zjednoduší, protože kvalitnější suroviny budou vždy znamenat chutnější a kvalitnější jídlo a více peněz na platy kuchařů a všech zaměstnanců jídelen přinese i lepší práci a hlavně kvalitnější pracovníky, kteří momentálně nemají motivaci jít makat do této sféry (a v neposlední řadě bude i lépe fungovat již zmiňovaný aparát kontroly kvality, protože když jsou peníze, jde všechno a hlavně jsou na vše mnohem vyšší nároky).
2. Vyšší cena obědů zajistí, že se bude méně plýtvat. Jak? Jednoduše… rodiče budou více přemýšlet o tom, zda je svým dětem zaplatit (a snažit se je přimět, aby jídlo jedly), nebo volit jinou alternativu (např. docházení domů na obědy, peníze na stravování jinde, nebo jídlo z domu v krabičkách - i to se totiž už při vyšší ceně školních obědů vyplatí). Pro většinu z nich už to totiž nebude tak směšná a postradatelná částka, jako dnes a nebude jim proto jedno, zda to jejich děcko jí, nebo ne. A že to směšná a postradatelná částka pro většinu normálních rodin je, o tom se odmítám bavit, protože pokud někdo nemá cca 700 korun měsíčně (což není ani minimální mzda za jeden odpracovaný den, neboť ta činní 112,50 za hodinu) na obědy pro své dítě, tak je na tom tak špatně, že by mělo být na místě zvážit, zda ho minimálně nezačít sledovat skrze OSPOD, protože levněji svého potomka jinde stejně nenakrmí (takže ho logicky krmí málo nebo špatně).
A ne, nezajímá mě, že je příliš radikální, je to prostě fakt. Děti potřebují řádnou výživu a tu jim denně za míň, než 36 korun prostě neposkytnete (určitě ne tak, aby se vám tam vešlo pití, polévka, hlavní jídlo a salát, ovoce nebo dezert - někdy i dokonce ještě pitný režim na zbytek odpoledne, nebo další bonusy). A když jim neposkytnete ani takhle základní věc, tak jste prostě špatní rodiče a tečka. A je zcela na místě, aby se příslušné orgány zajímaly o to, proč jste tak špatní rodiče a co s tím děláte. Jestli proto, že fakt děláte vše, co můžete a máte prostě smůlu a objektivní překážky (a pak je samozřejmě na místě vám pomoci) a nebo naopak proto, že vám je všechno jedno, ve své mizérii se vyžíváte a na své děti kašlete (a pak si zasloužíte pořádně skřípnout a ne omlouvat a dotovat, viz další bod).
3. S předešlým bodem související ideální způsob, jak konečně přestat alespoň tento druh problému chudých rodin řešit plošně, házet všechny do jednoho pytle a nadělat tím víc škody, než užitku. Co tím přesně myslím? To, že vyšší cena obědů by měla (a věřím, že i bude) automaticky souviset i s přísnějšími kritérii a větším dohledem nad těmi, kterým je placena ze státních fondů v rámci hmotné nouze (či dalších výhod a dávek souvisejících s jejich špatnou finanční situací). Dnes je to celé hrozně neprůhledné a „divoké“, protože o odpuštění či externím proplácení plateb za obědy může rozhodovat kdekdo, od ředitele školy a neziskové organizace, až po zřizovatele, či přímo OSPOD (a stát obecně). Chtělo by to sjednotit a jasně definovat kdo a za jakých okolností a podmínek smí o podobnou službu požádat (a hlavně ji získat). A ano, vím, že to bude další byrokracie a taky vím, že „děti z chudých rodin za situaci svých rodičů nemůžou a nemají být za ni trestáni vyčleněním z kolektivu a odepřením školních obědů.“ ALE… byrokracie je prostě někdy nutná, když nechceme plýtvat penězi tam, kde to není třeba. A to, že za to ty děti nemůžou, neznamená, že není potřeba, aby si mnohé z nich uvědomily, že jejich rodina je na tom bídně, protože prostě žije „špatně“ a je proto zcela na místě, že nedosáhne na to, na co ostatní, nebo to má sakra těžké a musí se proto hodně snažit (protože jinak budou brát tento způsob existence jako normu a běžný standard a jen horko těžko budou v budoucnu samy žít jinak a lépe).
A to není kruté, byť se to tak může někomu jevit, to je pragmatické, protože je sakra velký rozdíl mezi rodinou, která se nepřízní osudu dostala do špatné finanční situace a teď dělá všechno proto, aby i přesto žila kvalitní život a co nejdřív se ze svých potíží vymanila a rodinou, která jen natahuje ruku pro dávky a úlevy, zatímco za její úpadek může jen lenost, pohodlnost, závislost, (a nemusí to být zrovna drogy, alkohol či automaty, úplně stačí cigarety), roztaženost a rozmazlenost (á lá gelové nehty a značkové oblečení i na sociálních dávkách), nezájem o děti, které jsou až na posledním místě a další a další zcela vědomá chybná rozhodnutí a krpy jejích členů. A děti z těchto rodin zkrátka musí vědět, že zatímco v prvním případě je pomoc zcela na místě a není za co se stydět, v tom druhém je to sakra ostuda a případná pomoc by neměla být „zadarmo“ a už vůbec ne automaticky a bez nároku na nějakou „zpětnou vazbu“, protože „trpí nevinní a to společnost nemůže nechat jen tak“.
4. V neposlední řadě půjde o dostatečně transparentní způsob, jak odlišit školní jídelny, které vaří dobře, ale mají rozmazlené a špatně vedené strávníky, od těch, které vaří objektivně špatně a jejich strávníci jsou jen nevinná rukojmí jejich lenosti či neschopnosti. Jak? Opět velmi snadno… Pokud bude do školní jídelny i nadále (při vyšších cenách) chodit 90% žáků, tak těma zbývajícími deseti se nemá smysl jakkoliv zabývat, protože těm se nezavděčíte nikdy. Pokud budou čísla opačná, nebo jakkoliv jinak „podezřelá“, máme tu adepta na časté a kvalitnější kontroly, které pomohou odhalit a vyřešit problém a změnit špatnou jídelnu v dobrou. Zcela tak eliminujeme ty výkřiky rodičů v komentářích u většiny článků o školním stravování jak „to není k jídlu a proto to jejich miláčkové vyhazují“, případně ještě horší a směšnější konspirace typu: „kuchařky vaří schválně špatně, aby si to mohly nosit domů“ (proč chtějí kuchařky doma jíst nekvalitní jídlo, nebo kde mají např. ve městech ustájená ta stáda domácích zvířat, která tím nechutným jídlem krmí, mi jaksi uniká - ale třeba jsem jen nedávala v hodinách přírodopisu pozor, když se probíraly krávy, co se živí přesolenou játrovou omáčkou a prasata, která dosahují jateční váhy po mrkvovém salátu a rybím filé).
Sečteno podtrženo, zásadní zdražení školních obědů je prostě jediným dalším možným krokem, který pomůže zlepšit jejich kvalitu i snížit obludnou úroveň plýtvání potravinami, která v tomto rezortu probíhá. A pokud k němu nedojde, možná by bylo vážně lepší školní obědy dotované státem a vařené ve školních jídelnách úplně zrušit. Konec konců, mnohde to funguje a děti si nosí obědy z domova… A nebo můžeme rovnou přejít na systém soukromých firem, které budou v podstatě nabízet přesně to, co jsem v článku popsala, akorát ještě mnohem dráž (a budou opravdu jen pro určitou sortu českých dětí, zatímco ty ostatní se budou muset spokojit s tím, co dostanou z domova - ať už to bude přímo jídlo nebo peníze na něj).
Hlavně by ale bylo potřeba přestat neustále mlžit a schovávat pravdu a konečně na plnou pusu říct, že hlavním problémem vůbec nejsou jídelny, ale rodiče a stravovací návyky a poměry v českých rodinách. V těch se totiž čím dál tím více rozevírají nůžky mezi menšinou těch, co stravují své děti moderně a zdravě a většinou těch, kteří je stravují naprosto otřesně (těch klasických rodin, kde se normálně střídá doma vařená jak těžká česká klasika, tak i lehčí modernější a zdravější kuchyně, je totiž už naprosté minimum). Ani jedněm totiž ve stávajících podmínkách není možné se školními jídelnami vyhovět. Pro ty první jsou a budou ty změny směrem k moderní, zdravé kuchyni pořád málo (páč ty ryby, saláty, zeleninová jídla a moderní masové pokrmy umí připravit či sehnat lépe, chutněji a kvalitněji) a pro ty druhé jsou naopak už teď až moc (páč jejich běžné hamburgery, pizzy, čínské polévky, prefabrikované sladkosti a polotovary z mrazáku se tam nepodávají)…
ZDROJ OBRÁZKU:
https://pixabay.com/
ZDROJ INFORMACÍ:
https://www.mpsv.cz/
https://jidelny.cz/
