Článek
Myslím, že se všichni shodneme na tom, že komunikace mezi školou a rodiči je pro správné fungování celého vzdělávacího procesů naprosto klíčová. Bez ní to prostě nejde a tam, kde tento aspekt vázne, nikdy nemůže nic dobře dopadnout. A proto píšu tento článek, protože stačí uvést do praxe pár užitečných triků a tipů a věřím, že spoustě potíží a zádrhelů bude předejito již v samém zárodku. A je jedno, zda jde o komunikaci se školou pokrokovou, která již plně využívá moderní metody (např. program Bakalář či nějakou podobnou on-line obdobu žákovských knížek i další školské dokumentace), nebo o tradičnější ústav, který stále sází na papírovou agendu. V obou těchto případech bývá září pro rodiče i pedagogy vždy plné nedorozumění, tápání a zbytečného zacyklení na banálních věcech, a přitom by častokrát vůbec být nemuselo…
Mnohdy totiž stačí jen důkladně a pozorně číst, dodržovat rčení „dvakrát studuj pokyny, jednou vyplňuj formuláře“ a být v ten správný čas (tj. cca konec srpna a začátek září) otevřený novým informacím (jinými slovy: být na přijmu a pečlivě hlídat všechny komunikační kanály od mobilu až po email, protože dřív nebo později se na nich nějaké ty zprávy ze školy prostě objeví a bylo by fajn na ně co nejdříve reagovat). Chápu, není to příjemné… A pokud zrovna nejste rodiči prvňáčků, nebo vaše děti nepřecházejí na novou školu, může se vám to zdát i zbytečné, protože je to pořád to samé dokola, ale jinak to bohužel nejde. Věřte nám, kdyby šlo, nikdo z pedagogů by na zbytečném papírování netrval, ale zákony jsou holt zákony… A je nutno říct, že tady mají někdy i smysl, protože na začátek školního roku je toho zkrátka spousta, co je třeba vyřešit, o čem je potřeba se navzájem informovat i na co je nutné děti přihlásit. A je fakt zbytečné, aby sdílení těchto nezbytných informací vázlo na pouhé nepozornosti či nedostupnosti jedné, nebo druhé strany.
Zvláště prekérní pak bývá situace, pokud rodič nebo škola (nedej bože oba dva!) dělají mrtvého brouka a nekomunikují vůbec, nebo tak nesrozumitelně a zmatečně, že se člověku chtě nechtě vybaví mýtus o Babylonské věži. Pak jedné, nebo druhé straně totiž nezbývá nic jiného, než zbytečně ztrácet čas, zvednout telefon (nebo se v případě rodičů dostavit do školy osobně) a domáhat se informací ústně, což je zdlouhavé a neefektivní a úplně zbytečně to jitří emoce a stupňuje vzájemné napětí. A to nikdo z nás nechce, takže… Tady jsou tři body pro každou zainteresovanou stranu, které když se pokusíme všichni dodržet (případně budeme jejich dodržování vyžadovat), vyhneme se mnoha zmatkům a nepřijdeme o nervy:
Tři užitečné tipy pro pedagogy aneb jak nejsnáze komunikovat s rodiči:
1) Buďte struční a snažte se rodiče nezahlcovat informacemi, které nejsou zcela nezbytné. Úplně stačí viditelně uvést, kde je možné tyto doplňkové informace získat (např. na webu školy, na sociálních sítích, případně v řádu školy či ŠD). Zda to pak rodiče udělají, či ne, to už je věc jiná, ale alespoň je na úvod neomráčíte tunou nepodstatných detailů, pod jejichž tíhou se ztratí to opravdu podstatné (jako je např. uvedení přesného času, kdy máte dítě pustit ze ŠD na autobus, aby mu to chudákovi neujelo, nebo tam nestepoval hodinu předem).
2) Nechte všechny dokumenty, které se chystáte předkládat rodičům předem zkouknout třetí stranou (pochopitelně nevyplněné a bez citlivých údajů-stačí jen prázdné formuláře s pokyny k vyplnění, informačními odstavci apod.). Proč? Protože každý vnímáme psaný text jinak a získat více nezávislých názorů (ideálně napříč věkovým, genderovým i inteligenčním spektrem) na jeho jednoznačnost a srozumitelnost, je tak nejlepší způsob, jak ho udělat takzvaně „blbuvzdorným“. Díky tomu možná zjistíte, že se dají pokyny k vyplnění přihlášky do zájmového kroužku napsat stručněji, nebo je naopak třeba je více rozvést, aby rodiče pochopili, co po nich vlastně chcete a nehlásili své ze zásady nesportovní dítě na kroužek atletiky jen proto, že správně nerozklíčovali tabulku.
3) Nikdy nespoléhejte na žáky a studenty, že rodičům něco vyřídí, potažmo, že něco vyřídí vám od nich (to raději vždy ověřujte!). A to fakt není nic proti dětem a dospívajícím, ale tento kanál je prostě nespolehlivý a má nulovou „právní“ váhu (jinými slovy, před zákonem fakt neobstojí, že Anička z třetí bé se ztratila cestou domů, protože nám tvrdila, že jí maminka doma řekla, aby jela sama autobusem). Svou roli může sehrát nervozita, nedostatečná slovní zásoba, zapomětlivost, problémová komunikace uvnitř rodiny, účelové lhaní… A asi milion dalších věcí, které spolehlivě způsobí, že to, co dětem ve škole řeknete, se do jejich rodin dostane v lepším případě ve formátu „tiché pošty“ (tj. na konci vyleze úplně jiný vzkaz, než jaký byl vložen na začátku), v horším případě vůbec. A to přece nechceme, no ne?
Tři užitečné tipy pro rodiče aneb jak se vyznat ve všech předkládaných dokumentech, získat je a správně je vyplnit:
1) Čtete, čtěte a ještě jednou čtěte… Zdá se vám to jako zbytečná rada? Věřte mi, není! Stává se mi pravidelně, že rodiče vyplňují různé přihlášky a dokumenty úplně špatně, přesto, že v návodu mají jasně uvedeno, jak to má být správně (jeden příklad za všechny: „Zde napište, kdo další kromě rodičů může vyzvedávat vaše dítě z družiny.“ Odpověď: Nacionále tatínka. UF!). A výjimkou nejsou ani neustále se opakující otázky, na které mají odpověď přímo před nosem. Následné „aha, to jsem si nevšiml/a“ je sice fajn, ale mně ani jim zbytečně ztracený čas už nevrátí.
2) Buďte připravení na to, že škola s vámi bude potřebovat komunikovat. Hodně! Ostatně jak už jsem psala v úvodu, na přelomu srpna a září by měl každý rodič zpozornět a pravidelně si kontrolovat mobilní telefon i emailovou schránku (o Bakalářích a podobných programech samozřejmě ani nemluvím, tam je to jasné). Ani letmé prohlédnutí složky „Spam“ není v této době úplně od věci, protože i tam se může ukrývat nějaká klíčová zpráva, kterou počítačový šotek schválně zašantročil. A když pak vaše dítě ze školy první den přinese nějaké fyzické formuláře, přihlášky a dokumenty… prosím, neváhejte a na nic nečekejte! Já vím, je to nuda a „opruz“, sednout k tomu hned, ale škola ty informace fakt potřebuje co nejdřív. Takže zastrčit je někam na dno šuplíku s tím, že se na ně mrknete o dalším víkendu… Hele, úplně ne.
3) Když vám něco není jasné, něco se vám nelíbí, nebo s něčím nejste spokojení, dožadujte se informací a řešení IHNED! Nikdy nenechávejte věci „vyhnít“ ani nedoufejte, že se zpraví, vyřeší a vyjasní samy. A už vůbec nic neřešte za zády pedagogů, nebo nedej bože anonymně, protože to nikdy nepřinese nic dobrého. Pak jsou z toho akorát mrzutosti a nedorozumění a v dnešní době sociálních sítích často i zbytečné pomluvy, fámy a poplašné zprávy šířící se mezi rodiči. Zažila jsem pár situací, kdy jsme se s kolegyněmi nestačily divit, jaké zvěsti se mezi rodiči šíří a jejich vystopování k nějakému tomu komunikačnímu šumu, bylo dost hořké. Pro obě strany.
Sečteno podtrženo, komunikace je prostě nutná a čím otevřenější, rychlejší a jasnější bude, tím lépe. Nežijeme v době poštovních holubů, ani si nemusíme posílat zprávy přes kouřové signály… Můžeme nedorozumění, nejasnosti i veškeré organizační věci řešit prakticky ihned, pouhým kliknutím na mobilu či počítači, tak to dělejme! A hlavně, buďme přitom pokud možno v klidu a nad věcí a vždy se snažme rozumně domluvit a najít kompromis. Děláme to přece pro děti/žáky… A taky pro sebe. A to má smysl, i když je to někdy nuda, otrava nebo tak trochu vstupenka do blázince! A ještě jeden speciální vzkaz pro rodiče… Ne, paní učitelka není pitomá, zlá ani nemá rozum, když po vás chce spoustu různých formulářů, potvrzení a dalších dokumentů. Ona to po vás chtít MUSÍ! Nedělá to pro své potěšení. Fakt ne…
